Plastika v bytě je dnes poměrně neobvyklá, i když jistě zajímavá dominanta. Ale není snadné pro ni najít to správné místo. Aby vynikla její krása, musíte jí prostor spíš podřídit. Jak vyřešila dilema se sochou redaktorka Dana Svobodová?
Ráda prolézám bazary. Tam se vám dá objevit věcí. Těch, které sháníte, ale i těch, které vás osloví a koupíte si je pro radost. Třeba drobná plastika.
Šli jsme s přítelem kolem známého bazaru, kde jsme nedávno koupili křišťálový lustr. Ani jsme neměli v úmyslu vstoupit, jedna trofej pro ten den už nám stačila. Ale nedalo mi, abych jen tak „nehodila“ oko do otevřených dveří. A byla jsem ztracena. „Počkej, mají tam zajímavou sochu, jen se podívám a hned půjdeme. Nádherná dřevěná, polychromovaná, lehce poškozená, tak šedesát centimetrů vysoká soška. Sedící postava velmi stylizovaných až primitivních tvarů. Možná práce nějakého lidového řezbáře. Kolikpak asi stojí? Vzala jsem ji opatrně do ruky a hledala cenovku. „To je originál Buddha přivezený z Tibetu“, všiml si mého zájmu prodavač. Aha, tak to bych na první pohled nepoznala, Buddhu si představuji jinak. „A cena?“
„Dvanáct tisíc, ale dám vám třicet procent slevu“. Kalkulačka v hlavě začala „šrotovat“, ale paní, zřejmě také zákaznice, byla rychlejší.
Takže to máme suma sumárum něco přes devět tisíc. Hm, je nádherná, ale je to dost, když uvážím, že ji vlastně nemám ani kam dát. „Napište nám telefon a my se ozveme“.
Doma jsem na tu sochu pořád myslela. Je tak překrásná…ale kam ji postavit?
Plastika v bytě musí mít dobře promyšlené místo.
Soše musíte prostor podřídit… No, měla bych jeden pěkný výklenek. Kdyby se ještě vymaloval tmavou barvou a soška nasvítila, byl by to nádherný koutek v obýváku…
Nakonec jsem ale od svého úmyslu koupit Buddhu ustoupila. Už bych měla „přesochováno“.
I když ty dvě, co mám doma, se za sochy ani považovat nedají. Jsou to sádrové odlitky. Hlava bohyně Hygeia po dědečkovi, a vlastnoručně vymodelovaná busta spolužačky ze „šutrárny“.(Ten klaunský nos není zlomyslnost, ale nutnost. Na ten svůj nešikovně spadla a ulomil se).
To bych těm dvěma holkám přece nemohla udělat.
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
já bych v bytě sochy nechtěla
že bych si koupila na zahradu z nějakýho depozitáře Lenina?
Anai — #1 Včera jsem jela okolo a Buddha už byl pryč. Trochu mě to mrzíNo nic, řekla jsem si, že si vysochám vlastního
Sochy v bytě by se mi taky líbily, inklinuju k tomu a na dovolených si vždy něco malého koupím, ovšem jsou to jednak lapače prachu a já mám málo času na úklid, jednak mám miniaturní byt a už to není kam dávat, bohužel... ten Budha by mě zřejmě taky zaujal, to muselo být hodně zvláštní, ale kde bych vzala tolik peněz? Pro mě i dva tisíce jsou hodně...