Alespoň mně to tak připadalo. Vitariánství je vlastně jiný název pro raw food. Jíte tedy jen různé klíčky, semínka, zeleninu, ovoce, suché plody, řasy, zkrátka vše rostlinného původu, co nepřekročí při zpracování teplotu  42-45 °C. Ti co se neoznačují za vitariány, ale jen příznivce raw stravy, jedí i syrové maso a ryby. Bez dobrého mixéru, strojku na těstoviny a většího obnosu peněz se váš život promění v nepříjemnou procházku pustým syrovým sadem. Já jsem vlastníkem průměrného tyčového mixéru, takže jsem si mohla uvařit třeba polévku gazpacho, kterou jsem doplnila raw slunečnicovým chlebem. Bylo to moje první jídlo dne číslo tři a v tu chvíli jsem si říkala, že to vlastně nebude tak hrozné. Jak jsem se mýlila.

K večeři už se mi nechtělo nic vymýšlet, a tak jsem chroupala syrovou zeleninu včetně brokolice a hrášku se zastudena lisovaným olivovým olejem a zajídala to zbytkem suchého raw chleba. Moje 13letá sestra se vedle mě cpala pizzou a mně v tu chvíli pukalo srdce. O několik hodin později mně nejspíš pukal žaludek, protože křeče, jež jsem dostala, byly nesnesitelné. Další den jsem se cítila jako tlející mrtvola a do práce si vzala dva banány. Na co si musíte zvyknout, je fakt, že banán se stane vaším nejlepším přítelem a nepřítelem zároveň. Ten týden jsem ho skloňovala ve všech možných pádech.

Pátý den jsem vypadala jako bych týden nespala, ale zdání klamalo, protože kromě únavy mi po fyzické stránce bylo celkem dobře. Moje kamarádka se na moje nové stravovací návyky už nemohla dívat a šla se mnou do RawCha, bistra, které se zaměřuje na syrovou stravu. Dala jsem si boloňské špagety z cukety, raw žampionový krém a vita sushi. Všechno chutnalo dobře, ale ceny jsou poměrně vyšší, než když jdete na polední menu do klasické restaurace.


Šestý den jsem si po finančních povodních ze dne předchozího udělala k snídani ovocné smoothie a po obědě, ke kterému jsem měla velkou porci praktického nic, jsem s kamarádkou vytvořila raw brownies. Toho jsem následně snědla tolik, že se opakovala situace ze dne číslo tři.

Sedmý den jsem zhřešila. Sice nevědomky, ale je to tak. K obědu jsem si totiž připravila letní závitky z rýžového papíru, který, jak jsem se později dočetla, rozhodně raw není. Prohřešek mě dost otrávil, a to zvlášť po tom, co jsem investovala do speciální raw sojové omáčky. K večeři bylo guacamole a zbytek víkendu jsem strávila v myšlenkách na smažený sýr s tatarkou a připadala jsem si jako primát (banány).


Svou týdenní pouť jsem završila kachnou s knedlíkem a zelím, po které mi bylo dobře jako nikdy. Tímto testem bych nerada odradila či naštvala (ať nastávající či dlouholeté) příznivce vitariánství, potažmo raw stravy. Domnívám se, že pokud se dodržuje konzumace potravin ve správném množství, a člověk hlídá například přísun bílkovin v podobě oříšků, může být takový druh stravování pro tělo velkým přínosem. Já si nedokážu představit, kde bych na přemýšlení o jídle v této míře vzala čas či peníze. Každý má však o životě jiné představy. Pro mě je to představa smaženého sýru v křupavé zlatavé strouhance. A samozřejmě uměřenost by měla vládnout všemu, i jídlu!

Zdroj fotografií: autorka článku
Čtěte také:

Reklama