Jedu takhle tábořit Škodou sto na..
No, tak takhle ne..
Škody sto již u nás jezdí velmi sporadicky, a tak dle objemu našich bankovních kont jezdíme “plecháči” poněkud vznešenějších značek (a dokonce i ta zmiňovaná Škoda dnes vyhlíží luxusně), ale tábořit, tábořit, občas jedeme i v dnešní době, že?
Vydáme-li se s rodinkou (rodinkou rozuměj dva dospělé jedince a dvě robátka libovolného věku) někam za humna (velko)města, není třeba se obávat Jóžina z bažin, jak by se mohlo hned po úvodu zdát, ale nebezpečí na nás číhá na každém kroku. Třeba v podobě rafinovaně krásné stopařky. Tak krásné,že vaše mužská polovička neváhá zastavit i přesto,že jste v autě docela solidně naskládaní jako sardinky. Její dlouhé nohy mají vaše dítka naskládané na zadních sedadlech tak, že do nich při každém pohybu vozu narážejí, dlouhé světlé vlasy díky otevřenému okénku povlávají na všechny strany (převážně však do očí a pusy vašich potomků), ale co je nejhorší, ona je v kontrastu s tím, co o blondýnách říkají anekdoty, vtipná!! Což se VÁM pochopitelně vzhledem k infarktové situaci při balení věcí na cestu a řešení organizačních záležitostí od dostatku financí až po dostatek toaletního papíru, nedaří.
Pokud jste tedy vyjela s určitou hladinou adrenalínu v krvi z domova, hladina pomalu stoupá na úroveň katastrofických záplav. Krásná stopařka se směje zvonivým smíchem, vašemu synáčkovi padá níže a níže čelist při pohledu na kolena a stehna návštěvnice (vámi pomalu ale jistě pozvolna silně nenáviděné) a váš muž – světe, div se! – hýří vtipnými a veselými historkami z období, jež vám připadá vzdálené více než světelné roky dnešním kosmonautům.
Tak takhle jste si tedy výlet nepředstavovala!
Když už máte pocit, že vás vztek naprosto pohltí, přijde dobrá zpráva – stopařka je v cíli své cesty! Více než upřímně se s ní rozloučíte s pocitem, že teď už bude jen pohoda. Chyba lávky!
Zvednutá plácačka našich strážců silnic nevěstila nic dobrého. A taky že ne. O tisíc korun lehčí jste odjížděli již jen stanovenou osmdesátikilometrovou rychlostí  z místa vaší náhodné schůzky s pány s bílými čepičkami. Nu což – říkáte si – peníze přece nejsou všechno! Zbývající cesta sice již není tak veselá, jako s krásnou blondýnkou, ale přece jen odsejpá.

Tedy do chvíle, kdy zjistíte, že jste v jistém časovém skluzu a že by bylo záhodno potvrdit svůj trvající zájem o ubytování v kempu. Po deseti minutách marného hledání jste ujištěni, že s krásnou divou odešel do ztracena i váš mobilní telefon, fotoaparát (jež měl zachytit neopakovatelné zážitky této cesty) a k tomu diskman, jež v němém údivu nad dolními končetinami krásky zcela mimořádně odložil váš synátor. Nu což, řeknete si tento den již po několikáté – musíme alespoň nabrat sílu do dnů příštích. Kemp v okolí lesů a romantické Berounky Vám ji určitě pomůže dodat.
Myslíte? Hned jak dorazíte na místo, zjistíte, že je obsazeno (to se všichni zbláznili, že chtějí do přírody zrovna dnes??!) a další kemp je po záplavách stále uzavřen...
Nebudu to protahovat. Strávíte neopakovatelnou noc “pod širákem”. Celou noc se vám všem zdá o tom, jak vás honí Jožin z bažin.

A představte si - vůbec se ho nebojíte!

Reklama