Takže začalo to jako každý rok, sbalili jsme kufry a vydali se na namáhavou cestu do zapomenutých končin Jizerských hor - do naší chaty na samotě, kde Vánoce jsou jako pohádka - jako každý rok nás cestou potkalo několik překvapeníček jako píchnuté kolo a neustále „chtíce čůrající" dítka, jež zapadala do sněhu a pak sténala v autě zimou - zkrátka nic nového, stále ohraná pohádka.

Tentokrát ovšem, když jsme dorazili - s hrůzou jsme koukali na úplně zapadaný domeček - každoročně, než přijedeme, máme od sousedů zatopeno a odházený sníh - bohužel jsme trochu pozdě zjistili, že soused je v nemocnici na vážné operaci, a tak nám nemohl připravit jako každoročně chatku, dokonce nám nestačil ani zatelefonovat. Takže večer byl opravdu krušný, zima a spousta sněhu, házeli jsme a házeli, a kdyby nejela okolo rolba, asi bychom házeli dodnes :-)) Ne ne, naštěstí nás vysvobodil hajný, jenž projížděl kolem se svým upraveným teréňákem - projel nám cestu a děti vzal k sobě, než jsme zatopili. 

Začala konečně vánoční pohoda, jak má být - připravila jsem vánoční tabuli, ozdobila borovičku - jejíž vůně se táhla celým pokojem a jemně se prolínala s vůní praskajícího dřeva v krbu. Naprosto dokonalé, nic tomu nescházelo, i dítka byla konečně trochu spokojena - což není úplně obvyklá situace. Hned druhý den ráno jsme se vydali s nadílkou pro zvířátka do lesa - podotýkám, že lesy znám celkem dobře - nicméně jsme se ztratili a nebyla jsem schopna se vrátit zpět. Stále jsem udržovala dojem, že je to strašně zábavná hra a že mne nic nemůže rozházet, dokonce že i vánice, která trvá již skoro hodinu, je naprosto v pořádku - prostě pohoda - nic se neděje. Takže motala jsem se stále dokola a neměla jsem potuchu, kde jsme, dokonce i zásoby pro zvěř jsme snědli - to byla jen tak mimochodem také hra. Najednou na mne zavolal můj muž - něco jako: „Hele, nechcete jít už domů?" Nechápala jsem, kde se tu vzal, byla jsem naprosto zmatená... On byl celou dobu v garáži a kutil si tam - slyšel děti, takže stále o nás věděl - protože my jsme chodili skoro dokola kolem takové rokle, stále na jednom místě a kousek od tepla, pohody - chaloupky... No poslouchám to dodnes a pokaždé, když chci někam vyrazit, mám v kapse mobil, protože na tu „vycházku" asi už nikdy nikdo z nás nezapomene. :o)))


Eliška

Vyhrát mohou pouze registrované uživatelky!!!

Za každý příběh, který nám pošlete a my jej na stránkách Žena-in.cz uveřejníme, získáváte jeden los do soutěže o kosmetický balík a - teď pozor - minimálně 300 bodů (možná i víc, to záleží na našem rozpoložení) do Velké vánoční soutěže.

Příběh, který se nejvíce zalíbí redakci, bude oceněn hlavní cenou: cyklistickým kolem Author!

Své soutěžní vánoční příběhy posílejte do 15. prosince na adresu: redakce@zena-in.cz s heslem Vánoční příběh do soutěže. Kompletní pravidla a obrázek hlavní výhry najdete ZDE (klikni).

Reklama