Řidičák nemám. Nejdříve jsem o něj nestála, pak už na něj zas nebyly peníze. V autech se nevyznám. Pochytila jsem nějaké výrazy jako karburátor a chladič, ale moc toho o nich nevím. Taková je moje zkušenost s auty.
Vozím se ale ráda. Hodně dám na barvu auta (preferuji červenou) a zda má auto zrcátko na stínítku pro spolujezdce. Můj velký sen je, že takový ten volant, co se prodává k počítači, mi přítel přidělá k mému sedadlu spolujezdce a já budu moc "řídit" a nic nezkazit.
Můj přítel řídí vášnivě rád. A velmi chce, abych řídila já. Jdeme na to pomalými krůčky. Nejdřív jsem začala točit volantem ze sedadla spolujezdce za dvacetikilometrové rychlosti na polních cestách. Později jsem se vypracovala a začala na slovní příkazy řadit.
K hlavnímu kroku, myslím tím sednutí na post řidiče, nastartování a rozjezd, přišlo právě tuto neděli. Nechtěla jsem. Přítel chtěl. Zastavil na prázdném parkovišti u nějaké budovy, už nevím s čím. Parkoviště se mi zdálo příliš malé. Podle přítele bylo v pohodě. Fajn, on je šéf, přesedla jsem si. Na druhý pokus jsem úspěšně nastartovala. Přítel mě pochválil. Dodalo mi to sebevědomí. Začala jsem se točit dokola.
Příteli to nestačilo, měla jsem dojet na druhý kus parkoviště (bylo do L podél dvou stran oné budovy) a otočit se tam. Fajn. Na druhém parkovišti jsem už to tak krásně nevytočila. Viděla jsem blížící se vrata. Křičela jsem.
Přítel křičel: "Brzdi!“
Nevěděla jsem jak (jistě je to pedál uprostřed, ale to mi předtím příliš zdůrazněno nebylo a v tu chvíli jsem to netušila). Vycvičená z poutí a dětského kola pustila jsem pedály a volant. Ječela jsem.
Přítel ječel: "Brzdi!“ Stále jsem nevěděla jak. Myslela jsem si, že to auto nějak zastaví. On je šéf. 
Nezastavil. Zastavilo samo. O betonový sloupek vedle vrat. Přítel vyběhl z auta. Rychle jsem přesedla na místo spolujezdce. Viděla jsem jeho vyděšený obličej a stále nechápala, že jsem nabourala, když seděl vedle mě. Přišel do auta a vycouval od sloupku. Znovu vystoupil.
Prokládala jsem to mírně zvýšenými hystericky podbarvenými větami: "Jak to, žes mě nechal nabourat?"
Přišel. Zapálil si cigaretu. Zapálila jsem si cigaretu.
Řekla jsem: "Radši vypadnem." Odjeli jsme.
Odřela jsem omítku betonovému sloupku a poškrábala blatník. Nic vážného. Přítel nechápe, že jsem nešlápla na brzdu. Já nechápu, že nekřičel, abych šlápla na prostřední pedál. Už nikdy nechci řídit. Nikdy. Přítel mě stále chce učit řídit. Na mnohem větším parkovišti. Uznal, že tamto bylo na mě opravdu moc malé.
Nový komentář
Komentáře
Miluju rizeni:-) Nikdy jsem o ridicak nestala, ale ve chvili kdy se mluvilo o zdrazovani ridicaku, jsem do taho prastila. Od prvni chvile co jsem sedla za volant jsem byla chycena. Je to zuzo a muj pritel (vyborny ridic) tvrdi, ze ridim mooooooooc dobre:-)
Vtipný článek.
Nikdy nepochopim proc se nekdo uci ridit auto jeste pred autoskolou.Vzdyt tam jsou na to skoleni a jeste navic pojisteni
Ono totiz je blby jit do te skoly a mit od napr.pritele nauceny jejaky veci co nejsou tak uplne v poradku a pak se to ucit znova tak jak to ma byt od instruktora.Aspon tak to bylo u me.Tet mam ridicak asi rok pritel me nechava ridit jak to jde ale ma to velky hacek on je sofer z povolani a tak se na moje "male" opomenuti diva ponekud vice skarede.
Ja to chapu protoze pokud bych jeho 
ublizila tak umreme hladem 
. Ale jo uz se totik nebojim a tesim se na leto mam slibeno moc a moc najetych kilometru 
Dobry!!
Taky mam panickou hruzu z parkovani a couvani, neni to moje parketa
. Pri couvani bych potrebovala tak 15 minut na rozmyslenou nebo pritele na telefonu,aby mi rekl, kam ten volant tocit
. Ale zvlastni je,ze jsme doma tri sourozenci,ridicaky jsme si delali postupne, od nejstarsi po nejmladsiho, zacvicovali jsme se na nasi stare skodovence
,ta prezila me i segru, ovsem bratrovi se ji podarilo totalne rozflakat (sla do srotu), bylo to jeho vinou, ale dodnes, kdyz se ma nekam jet, tak otec da vzdycky prednost brachovi 
Chlapsky pristup. Kdybych to auto rozbila ja,tak se uz kolem nej nesmim ani proplizit 
No, chlapska solidarita, co by taky delala zenska za volantem, ze
Lucylle: no, já řidičák dělala i proto, že jednou chci mít děti, a nechci riskovat situaci, kdy by třeba prckovi bylo zle a sanitka a manžel v nedohlednu a auto přitom na dvorku a já bych ho neuměla použít....já vím, krapet extrémní situace ale vím o pár případech kdy to bylo aktuální...
Ja jsem za volantem nikdy nesedela
Ridicak si udelat chci,ale na druhou stranu...na co?Auto bych neuzila,vsude se dostanu rychle,levne a pohodlne metrem(rychleji nez autem,kdyz jsou zacpy
) a jinak me vsude vozi manzel.
carie:
taky tleskám
. A teď zase nemám s čím jezdit
Máme v plánu koupi 
, tak uvidíme, jak to se mnou bude vypadat. Buď mi bude stačit trénink s 
a nebo budu muset holt investovat do cvičných jízd
U nás se dělal na střední taky hromadně řidičák, ale já se nezúčastnila, považovala jsem to ze svého hlediska za nesmysl, protože auto jsme neměli a za pár let bych stejně musela do autškoly tak jako tak, protože bych všechno zapoměla... řidičák jsm dělala až tehdy, když byl potřeba
carie:
krákorka:
Nechcete nekdo tak 15 stupnu vedra? Rada poslu!
Schopna neschopna, paralelni parking neudelam dodnes a ani se o to nesnazim. Nikde to nevykrikuju, to rikam jenom tady vam
.
Natalie:
to si budu pamatovat
Taky mi bylo vždycky vytýkáno práskání dveřma, aniž by mi někdo řekl rozumný důvod. A tak vždycky zavírám dveře natřikrát, protože s nima třísknu zase málo...
Vivian: no, já teď nenašetřím ani na kolo
A asi mít nový auto, tak by mě hodně štvalo, kdyby mi ho nějakej blb nabořil...Sice lepší auto na odpis než být na odpis sám, ale i tak....
danca79: pro mě je auto taky spotřební materiál
... nervovat se kvůli kusu plechu?
Nesmysl... pokud nejde o život... jinak se to dá vždycky nějak opravit nebo případně sešrotovat. Tak co...?
Eva_Fl: nojo, Amíci.....
pro ty je auto spotřební materiál....teda taky ne pro všechny, ale pro dost z nich jo
Eva_Fl: jen škrábnutí?
Proč by je to zvedalo?
Vivian: vcera jsem po navratu domu chtela syna a jeho kamarada aspon na chvili zvednout od pocitace... Ian parkoval pred garazi, tak jim hlasim ( uzasnej hereckej vykon ) : trochu jsem te skrabla, teda trochu vic...
No vuuuuuuuuuuuubec je to nezvedlo, prej to nevadi! Nova mazda!
No ale já jsem teda taky hvězda silnice, to zase jo...
A flegmatik k tomu. K mým nejlepším kouskům patří desetikilometrová trasa ujetá se zabržděným autem ("Hergot nenechali jsme my něco v kufru? Že to, sakra, vůbec nejede...
- plyn až k podlaze a auto se šouralo padesátkou... měla jsem pocit, že vezu plně naložené auto. Kouknout na ruční brzdu mě nějak nenapadlo.) Jsem roztržitka. Ale kliďas. Choť (ex) se mohl zbláznit, ale já jsem pravila "No co, koupíme nový destičky a bude to zase v pohodě..." - brzdový destičky byly samozřejmě na hadry...
. Je to ridič pedant, vytrénovanej svým otcem strojním inženýrem na superjemnou práci se "strojem", určitě má v hlavě přesnou tabulku na jakých otáčkách se řadí která rychlost apod. a když najedu kolem na kamínek, určitě mě zabije
Myslíte, že jsem se poučila? Jo. Na podruhý. Ale podruhý už jsem to nikomu nehlásila, tak snad destičky ještě sloužej...
Trošku se děsím toho, až si pořídímě kárku s mým
Vyjadřuji plný souhlas s kočičím příspěvkem číslo 8, dál nemám čas ani sílu to pročítat, ale taky nechápu ženy, které se svými neúspěchy přímo chlubí a považují to za miloučké. (A pak se diví, že je chlapi považují za totálně neschopné řidičky...)
Krásný příběh!! Úplně s tebou cítím! Jsem na tom stejně jako ty.
