Na svého, nevím úplně přesně, jestli prvního, Mikuláše nezapomenu do dneška. Bylo mi asi 5 let a maminka mě a bráchu se sestrou vedla na Mikulášský večer, který organizoval každý rok pro děti závod, kde pracovala. Notně jsem byla postrašená od staršího bratříčka, který mi líčil, kterak si mě jistě čerti do pekla odnesou za všechno mé zlobení.

No v sálu bylo dětiček plno, některé křičely a některé jako já ustrašeně čekaly, co se bude dít. Pak zazvonil zvoneček a dovnitř se vřítili tři chlupatí čerti notně chrastíce řetězy, a děti začaly pištět. Za nimi se hnal andílek a pak teprve rozvážným krokem vnesl se do sálu i Mikuláš. Seřadili nás do fronty a děti poslušně jedno po druhém řekly své jméno a odříkaly nějakou tu básničku. Jenže já celou dobu přemýšlela, co řeknu, a měla jsem okno jako trám. Žádná písnička ani básnička mě nenapadala. Navíc mě znervózňovali čerti běhající po sále a občas do někoho dloubli, nebo na něj udělali budliky budliky, za značného řevu dítek, samozřejmě. No a pak jsem najednou stála před tím vysokým pánem v hávu, co se pod vousy uculoval. Pípla jsem jméno a andílek mě požádal o nějakou básničku. Stála jsem a mlčela, když mě znova vybídli, tak jsem se nadechla a prohlásila: „Neřeknu!" „Ale ale, tady máme nějaké neposlušné dítko, čerti sem!" zvolal Mikuláš.

Stáli okolo mě, prcka, ti tři halamové, hučeli do mě a pošťuchovali mě násadama od vidlí. Můj strach narostl do obludných rozměrů, taky díky tomu, že mi zakrývali výhled na maminku. Začala jsem pofňukávat. Pak mě najednou popadl ten největší čert, a že si mě jako odnese s sebou do pekla a že si musí dojít pro pytel. Maminka se vzdalovala a mě se zmocnila panika, pak už jsem jen cítila mokro v nohavicích. Čert mě pustil, jako by dostal ránu proudem, na jutovém pytli, co měl na sobě, bylo mokré kolo, a nadával jako špaček.
Naštěstí pro mě už běžela záchrana v podobě mého největšího anděla, maminky. Ta mě k sobě přivinula a začala mě utěšovat. To víte, že jsem pěkně bulila. :) Sestra se mi trochu pošklebovala, ale mamka ji okřikla. Nakonec to dobře dopadlo, bratříček mi dokonce věnoval i svůj balíček a hned jsme šupajdily domů pro suché věci.

Od té doby nám mamka dávala jenom balíčky za okno. Ale doma se historce pořád smějeme. Dneska vím, že až budu mít svoje děti, budu chtít jenom hodného čerta.

Oalison

TÉMATA:
DŮM A BYT