Zdravím Vás všechny na Žena-in.cz,


když já jsem se rozhodla se přemoci, tak to mi bylo něco kolem osmnácti devatenácti roků. Rozhodla jsem se koupit si dvě malá miminka pavouků, sklípkanů. Přes svoji panickou hrůzu a strach  z těchto tvorů jsem se  přemohla a myslela si, že navždy zatočím se svojí arachnofobií, jak jsem byla naivní :o))

Tak tedy jednoho sobotního dopoledne jsem si koupila dvě malilinkatá miminka těchto tvorů, dovezla jsem je domů a začala vychovávat, bydleníčko jsem jim udělala v malinkém akváriu, aby se tam neztratila, a začala je krmit a krmila jsem je tak dlouho, až začala růst, pravidelně každý měsíc se svlékala, já opatrně pinzetou brala jejich svleky a lepila si je na papír a dopisovala datum vysvlečení.

Naučila jsem se, jak se berou, že se musí brát shora, mezi nožičkama, a že potom nemají šanci se nějak na mě dostat.

Občas jsem se přemohla  a chytla si ho, ale bylo to strašné!!
Jednou dokonce jsem si ho nechala lézt po ruce, ale nic horšího jsem nezažila, člověk to nevidí, ale na pařátech mají na konci háčky a těmi se mi chytali za kůži, a když mi ho táta bral, tak se nechtěl pustit a držel se a já křičela... Hrůza!!

Uběhlo několik let, já je krmila, postupem času jim zvětšovala obydlí a měla jsem radost, jak jen statečně zvládám svoji fobii.

Šlo to lehce, když byly zavření za sklem a nemohli se dostat ven!

Až jednoho krásného večera...

Šla jsem s kamarádkami do kavárny, seděly a popíjely jsme tam celkem dlouho...

Bylo dlouho po půlnoci, když jsem přišla domu, sedla si na gauč a zapla televizi, jen tak ze zvyku jsem pohledem zkontrolovala jestli, jsou uzavřeni.

A ejhle!! akvárium bylo prázdné.

V ten moment by se ve mně krve nedořezal, jak jsem seděla, tak jsem ztvrdla, prdelka se mi sevřela a já byla jen schopna pohledem hledat, jestli náhodou nejsou  někde poblíž.

Bylo šero, světlo jen z televize, takže dokonalý pocit hororu.

Ty sekundy byly nekonečné, až konečně!! jsem je našla klidně sedící na stropě u lustru. Nevím, za jak dlouhou dobu byly schopni postavit provizorní hnízdečko!!
Blázni si mysleli, že jim ten jejich nápad s novým bydlením vyjde :o))  !!

Tak jsem se musela přemoci a sebrat všechny síly, abych se mohla vůbec pohnout a rozběhla jsem se za maminkou, která už dlouhou dobu spala, a budila jsem ji, že musí okamžitě do obýváku chytit pavouky, myslím, že si ze začátku myslela, že si dělám srandu, ale jak viděla můj výraz, tak jí to došlo.

Opatrně jsme se vrátily do obýváku, rozžli světlo, pavouci tím osvětlením se stáhli, ale naštěstí zůstali na tom stejném místě.
Už ani nevím jak, ale maminka hrdinka je vrátila zpátky do akvária a víko pořádně zatížila, aby se jim další taková podobná vycházka nepovedla.

Trochu klidná jsem se rozkoukávala po stropě, kudy se vydali na procházku a objevila jsem neskutečně dlouhou, po celém pokoji roztáhlou, strašně pevnou pavučinu, byla taková zvláštní, moc pevná, silná, odporná a zároveň krásná.

Nemohla jsem ji ani zamést, co kdyby tak někde bylo ještě něco schováno?
To udělala máma.

No, a jak to s nima dopadlo?

Po nějakém roce (to už jsem byla odstěhována) utekli zase, ale tenhle útěk už nepřežili, zřejmě někde po cestě sežrali jed na mravence a potom, co se nechali odchytit, po několika dnech zemřeli.

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře a nepřeji nikomu podobný zážitek, stejně takové léčení nepomáhá a hrůzu z pavouků mám dodnes, i když se před dětmi snažím být klidná a rozumná, když někde vidí pavouka a křičí podobně jak já tehdy. Vysvětluji, že jen tak škaredě vypadají, jinak že nic nedělají, strach mám a asi budu mít pořád.

krásný víkend Vám všem přeje

   renata .mi

 


Jo, jo, myslím že starach z pavouků není až tak výjimečný. Za dobrodružný příběh a statečnost vám posíláme dárek. Kabelku a CD "Mluviti stříbro" s Miroslavem Horníčkem s podtitulem "Tentokrát O SMÍCHU"

 

Příjemnou zábavu přeje redakce

 

Dnešním tématem dne je

"Jak jsem se překonala"

 

redakce@zena-in.cz