Já taky vlezu na všechno, co má čtyři nohy. Ale za tohle mohlo kolo. Ovce nebyly v plánu.
Jsem rozený jezdec, dalo by se říct. Alespoň to o mně tvrdili ve většině maštalí, kam jsem kdy chodila. Teda, když jsem byla malá, teď už mi tak nelichotí. Vždycky jsem byla ochotna vlézt prakticky na cokoliv, co mělo čtyři nohy, ať už to byl kůň, osel nebo třeba koza. I na krávu jsem si sedla – a během okamžiku ji plynulým obloukem opustila. Rodeo zkrátka bylo mým snem, na koňském hřbetě jsem prakticky vyrostla a dopravní prostředky, které neměly čtyři nohy, mě nezajímaly.
Jak šel čas, ukázalo se, že nemůžu umět všechno. Zatímco čtyřnožci mě poslouchali a prováděli pode mnou v podstatě to, co jsem chtěla, dopravní prostředky opatřené koly si naopak dělaly, co chtěly ony. Leteckých manévrů jsem za své dětství předvedla nespočet, a stejně jsem se nikdy nenaučila pořádně přistávat. Obvykle to končilo sadou půvabných odřenin, o kterých matka prohlašovala, že do svatby zarostou.
soutěž - balzám: triréma
Zatímco suchozemská neživá doprava mě neposlouchala, v autobusech a autech jsem zvracela a letadel se bála, s vodou jsem si vždycky rozuměla – lodě, od kajaku po plachetnici, se chovaly jako poslušní psíci a nějaké to vlnobití mě nemohlo rozhodit. Jen do ponorky by mne asi nikdo nedostal.
Ale ta kola pořád ne a ne zkrotit… A tak také vznikla nejšílenější jízda mého života.
Už jsem dávno nebyla škvrně, které se mohlo usadit na hřbet i většímu psovi – vážila jsem udatných pětapadesát kilogramů a měla jsem fyziognomii menší dělové koule. Což se ukázalo být poměrně zásadním. Po té, co jsem se svezla na slonovi, na velbloudovi dvouhrbém i jednohrbém, ba i na té krávě jsem se nakonec udržela, rozhodla jsem se opět jednou pro riskantní pokus. Zapůjčila jsem sobě velocipéd a vyrazila na něm do Skotska.
Jak už to se mnou a koly bývalo, ani toto, teoreticky horské, se se mnou nijak zvlášť nesžilo. Dělalo si zkrátka, co chtělo. A tak si jednoho krásného dne usmyslelo, že přestane brzdit. Naneštěstí zrovna na kamenité cestě z pořádného krpálu. A aby byla situace skutečně zajímavá, vedla stezička, po níž jsem se nekontrolovaně řítila, přímo do stádečka ovcí.
O první ovci jsem zabrzdila. Na dalších se rozplácla. A ovce se rozběhly.
Kdo kdy viděl běžet ovce, ten ví, že jsou jako obrovská, páchnoucí, řítící se masa. Rozhodně se mi nechtělo skončit pod jejich ostrými kopýtky. A tak jsem se držela. Všemi čtyřmi. Nevím, jak to dokázal Odysseus, ale pod břichem ovcí se rozhodně viset nedá. Ne dlouho. Takže jsem se nakonec s kopýtky přece jen seznámila. A nejen s kopýtky... Vyděšené ovce mě totiž po... Tedy jaksi, obojí po... A strašně to smrdělo. Tak neslavně skončila nejšílenější jízda mého života.
Zažila jste někdy nějakou zajímavou jízdu? Autem, na kole nebo vlakem? Nebo na méně tradičním dopravním prostředku? Jak se nejraději dopravujete? Jste milovnicí cestování v sedle? Seděla jste na velbloudovi nebo na slonovi? Nebo Vás vyklopil raft do rozbouřené řeky?
Napište mi o svých zážitcích s dopravními prostředky tradičními i netradičními na redakce@zena-in.cz! Můžete poslat i fotky! Nejlepší příspěvek odměním!
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
Modré z nebe
Taková jízda na ovcích musel být pro Ivanku hrozný zážitek. Ale vezmeme-li to z pohledu těch ovcí. Pasou se, klídek, ptáčci zpívají, dnes ta travička báječně křupe, jemný deštíček padá a ... co to, ještě něco na nás padá! Nějaká osoba! Pomóc!!! Na mě padnout cyklistka, taky se po...to
Meander
Amálie: Myslíš to uražené zrcátko a ohnutá stupačka? Mno, chvíli pracoval školník zadarmo, no. Co už, dobře mu tak.
arjev
Mehteb: na velbloudovi se dobře jede,jenom tě nesní poslintat než se usadíš
ellinor
My jsme v Africe jezdili stopem - ne jednom fordu pickupu nás jelo i 20. Ale úplně nejhorší stop byl na kolech - nasedli jsme na kdysi obrubu nosiče, která se nám hezky vryla do pozadí, na zádech krosnu s věcma na měsíc. Po takových šesti kilometrech úporného smradu (černoši jsou skutečně a silně cítit jinak), schytaných plivanců a potu od řidiče onen pán kolo zastavila a se slovy "teď vy, madam" mi ho předával. Zbývajících sedm kilometrů jsem došla pěšky....
Amálie
Meander: Hlavně na ty následky, viď? Nebo se to nějak urovnalo "samo"?
Meander
Mno, to nejhorší, na čem jsem jela, byl kůň. Nikdy víc! To nejlepší byl Hummer H2, doteď na to vzpomínám se slzou v oku.
Mehteb
Chtěla bych se projet na slonovi, ale i velbloud by byl dobrej. Jezdím na koni, ale protože jsem z vesnice v dětství nám nedělalo potíže jezdít na koze, ovci i na našem mohutném psovi... Na raft bych ale v životě nevlezla, ani do balonu nebo do stíhačky...prostě zlatej kůň
ivana.kuglerova
Canadian: Jo, tak to potvrzuju! Udržet se na krávě je mnohem těžší než třeba na koni.
OlgaMarie
Jako malá jsem se snažila několikrát sednout na kozu.Říkali jsma ji Dáša a chodili ji pást.I když není vysoká,pád bolí. Jsem ve věku,kdy se snažím plnit si dětská přáníčka.Jízdu na koni,přesněji mé nasedání a sesedání mi manžel nafilmoval.Každý,kdo film viděl,chce znát scénaristu. Jako dítě mě fascinovalo cirkusové šapitó.Jeden majitel a ředitel mé prosbě svést se na velbloudu v cirkuse vyhověl.Má jízda ohromila vnučku a jak se ve školkách vyptávají,kdo co dělá,vyhrála sdělením:"Moje babička jezdí v cirkuse na velbloudu".
Pentlička
Jela jsem na koni a na velbloudovi.Obojí byl silný zážitek a u obojího jsem měla strach, že každou chvíli sletím. Ono se to zvíře pod vámi hejbá a to je otřes. Podotýkám, že na koni jsem jela bez sedla a jak kůň šel, kácela jsem se tu na jednu tu na druhou stranu. Ani jeden z těchto zážitků si již nechci zopakovat.
Amálie
* Rallye hobby cross. Jako řidič. Nádhera. * Jednou na koni. Neoslovilo mě to. * Autem. * Nejsem milovník cestování v sedle. Byť máme koní cca 24. Babi vždycky "nadává", že jiní si za jízdu na koni platí a my, milostiví, je máme doma a nic. Ani jeden z rodiny. Všichni raději krotíme kobyly pod kapotou. Koně mám ráda, jsou krásní a nebojím se jich. A hříbata jsou fakt nádherná. Ale sednout na ně mě fakt nenuťte. * Ne. * Nevím, jestli bych na to vlezla.
MEK
já na ovci nejela,ona mně honila(ale už je to před 27 lety)
Canadian
Muj otec jel na krave. Kamarad, toho casu veterinar, ho presvedcil a tak muj zploditel s vidinou nevsedniho zazitku usedl na zvire. Kamos kravu behem minuty nastval a tato se rozebehla. Problem se ukazal velmi rychle. Pomineme-li, ze neni jak se poradne drzet, tak ta potvora ma vetsi kuzi nez potrebuje tudiz mel pry clovek dojem, ze se v jedne vterine ocita pred zviretem a v pristi na vlaje ocasu. No v prvni louzi si fotrik vystoupil
Nový komentář
Komentáře
Taková jízda na ovcích musel být pro Ivanku hrozný zážitek. Ale vezmeme-li to z pohledu těch ovcí. Pasou se, klídek, ptáčci zpívají, dnes ta travička báječně křupe, jemný deštíček padá a ... co to, ještě něco na nás padá! Nějaká osoba! Pomóc!!! Na mě padnout cyklistka, taky se po...to
Amálie: Myslíš to uražené zrcátko a ohnutá stupačka?
Mno, chvíli pracoval školník zadarmo, no. Co už, dobře mu tak.
Mehteb: na velbloudovi se dobře jede,jenom tě nesní poslintat než se usadíš
My jsme v Africe jezdili stopem - ne jednom fordu pickupu nás jelo i 20. Ale úplně nejhorší stop byl na kolech - nasedli jsme na kdysi obrubu nosiče, která se nám hezky vryla do pozadí, na zádech krosnu s věcma na měsíc. Po takových šesti kilometrech úporného smradu (černoši jsou skutečně a silně cítit jinak), schytaných plivanců a potu od řidiče onen pán kolo zastavila a se slovy "teď vy, madam" mi ho předával. Zbývajících sedm kilometrů jsem došla pěšky....
Meander: Hlavně na ty následky, viď?
Nebo se to nějak urovnalo "samo"?
Mno, to nejhorší, na čem jsem jela, byl kůň. Nikdy víc! To nejlepší byl Hummer H2, doteď na to vzpomínám se slzou v oku.
Chtěla bych se projet na slonovi, ale i velbloud by byl dobrej. Jezdím na koni, ale protože jsem z vesnice v dětství nám nedělalo potíže jezdít na koze, ovci i na našem mohutném psovi...
Na raft bych ale v životě nevlezla, ani do balonu nebo do stíhačky...prostě zlatej kůň
Canadian: Jo, tak to potvrzuju!
Udržet se na krávě je mnohem těžší než třeba na koni.
Jako malá jsem se snažila několikrát sednout na kozu.Říkali jsma ji Dáša a chodili ji pást.I když není vysoká,pád bolí.
Jsem ve věku,kdy se snažím plnit si dětská přáníčka.Jízdu na koni,přesněji mé nasedání a sesedání mi manžel nafilmoval.Každý,kdo film viděl,chce znát scénaristu.
Jako dítě mě fascinovalo cirkusové šapitó.Jeden majitel a ředitel mé prosbě svést se na velbloudu v cirkuse vyhověl.Má jízda ohromila vnučku a jak se ve školkách vyptávají,kdo co dělá,vyhrála sdělením:"Moje babička jezdí v cirkuse na velbloudu".
Jela jsem na koni a na velbloudovi.Obojí byl silný zážitek a u obojího jsem měla strach, že každou chvíli sletím. Ono se to zvíře pod vámi hejbá a to je otřes. Podotýkám, že na koni jsem jela bez sedla a jak kůň šel, kácela jsem se tu na jednu tu na druhou stranu. Ani jeden z těchto zážitků si již nechci zopakovat.
* Rallye hobby cross. Jako řidič. Nádhera.
Koně mám ráda, jsou krásní a nebojím se jich. A hříbata jsou fakt nádherná. Ale sednout na ně mě fakt nenuťte.
* Jednou na koni. Neoslovilo mě to.
* Autem.
* Nejsem milovník cestování v sedle. Byť máme koní cca 24. Babi vždycky "nadává", že jiní si za jízdu na koni platí a my, milostiví, je máme doma a nic. Ani jeden z rodiny. Všichni raději krotíme kobyly pod kapotou.
* Ne.
* Nevím, jestli bych na to vlezla.
já na ovci nejela,ona mně honila(ale už je to před 27 lety)
Muj otec jel na krave. Kamarad, toho casu veterinar, ho presvedcil a tak muj zploditel s vidinou nevsedniho zazitku usedl na zvire. Kamos kravu behem minuty nastval a tato se rozebehla. Problem se ukazal velmi rychle. Pomineme-li, ze neni jak se poradne drzet, tak ta potvora ma vetsi kuzi nez potrebuje tudiz mel pry clovek dojem, ze se v jedne vterine ocita pred zviretem a v pristi na vlaje ocasu. No v prvni louzi si fotrik vystoupil