Jsem nadšená chovatelka veškeré havěti, doma jsem vždycky měla ledacos, od hadů, papoušků, po kočky a psy. S takovým zvěřincem nebývá zrovna nuda, živě si vzpomínám na výraz zvědavé tchyně, která narazila v našem bytě na tři velké krabice od elektroniky, samozřejmě se musela okamžitě přesvědčit, co že jsme si to zas koupili nového, a tak se do krabic nadšeně vrhla. Její výraz, když na ni ze dvou škatulí vykoukla mláďata ježků, která by zimu venku nepřežila, a ze třetí malý zajíc se zlámanou tlapkou, bych vám přála vidět :o)).

Bývalou přítelkyni svého exmanžela jsem nás odnaučila navštěvovat tím způsobem, že jsem párkrát nechala puštěnou leguánku, která se zvědavě přišla podívat, kdo že to přišel na návštěvu, ve chvíli, kdy jsem do obýváku přemístila terárko s krajtou, omezila své vpády i jinak neodbytná teta.

Návštěvy veteriny u nás naštěstí nebývají tak časté, ale občas se přece jen musí zajít, a tak když jsem musela s dobrmanem na očkování, rozhodla jsem se vzít s sebou i zmiňovanou krajťuli, potřebovala jsem, aby se jí veterinář mrkl na oko. Vzhledem k tomu, že venku už byla celkem zima a hadi jsou náchylní k prochladnutí, strčila jsem krajtu do látkového pytlíku a do klokanky u mikči, hodila přes to zimní bundu a zavolala kamaráda, který mi slíbil odvoz. Nebyl zrovna nadšenec do hadů, částečně i proto jsem hada vezla takhle ukrytého. Zeus (dobrman) poslušně nastoupil do auta a v pohodě se vyrazilo. Seděla jsem vedle kamaráda na předním sedadle a vesele rozprávěla, když tu náhle cítím zvláštní pohyb pod bundou. Ve spěchu jsem špatně utáhla pytlík a šmudla se rozhodl, že vyrazí do ještě většího tepla. Chvilku jsem řešila dilema, zda říct či neříct co se děje, ale nakonec mi řidič v panice přišel jako příliš velké nebezpečí, tak jsem prostě mlčela, šmudla se mezitím uhnízdil, jak potřeboval, a my dorazili na veterinu. Pod zimní bundou nebylo nic vidět, tak jsem odhodlaně vystoupila, nakráčela do ordinace a nechala naočkovat Zeuse.

Veterinář mě znal, proto se starostlivě optal, co to, že jsem nedovezla krajtu, jak jsme se telefonicky domlouvali. Odpověděla jsem, že hada sebou mám, rozepla zimní bundu, pak mikinu... Ten nepopsatelný zmatek v očích pana doktora bych vám přála vidět .o))  Když jsem vyhrnovala tričko a lovila půlmetrovou krajtu z popdrsenky, už jsem se raději otočila zády. Šmudla se během cesty vysmekl z pytlíku, našel holou kůži a uhnízdil se mi spokojeně na prsou. Chudák veterinář koktal ještě když jsem odcházela, očividně měl v první chvíli obavu ze sexuálního harašení :o)).

Z tohoto příběhu jsem si vzala ponaučení do budoucna... vzhledem k tomu, že mužští jsou ustrašená a splašená stvoření, je třeba pořádně utáhnout pytlík, aby nedošlo k nehodě :o))).

Z_U_Z_U

Děkujem za krásný a vtipný příběh.

Kamarád takle s oblibou vypráví, jak jel s kolegou ze silvestrovské oslavy, na kterou vzal vtipálek kolega svou zmyji. Na Václavském náměstí se v tramvaji číslo devět poněkud rozrušená a konečně zahřátá zmije, uložená v náprsní kapse, probrala a kousla onoho kolegu, již notně podroušeného, do prsou.

Kamarád také nebyl střízliv, ale pochopil, že je třeba lékařského zákroku, a vlekl kolegu na pohotovost. Před tou už se kolega poněkud zhroutil - usedl na obrubník, hlavu sklopil na hruď (zmije byla stále v náprsní kapse) a usnul. Kamarád se zuřivě opřel o zvonek.

,,Co je?" vykoukla ven nerudná sestřička.
,,M... mého kamaráda," jal se vysvětlovat dotyčný podnapile, ,,u... ušktla v tramvaji číslo devět n... na Václavském náměstí z... zmije."
,,Milej zlatej," rozzuřila se sestřička, ,,legraci si běžte dělat z někoho jiného!" A zabouchla dveře.

Kamarád se naštěstí nenechal odbýt a scénka se do puntíku opakovala. Když se o zvonek opřel potřetí, přivolala si sestřička na pomoc doktora, aby toho neodbytného ožralu vyhodil. Kamarád opět zopakoval svou oblíbenou větu se zmijí na Václavském náměstí.
,,Tak tu zmiji bych teda chtěl vidět!" odsekl pan doktor a chystal se zabouchnout dveře.
Už zcela konsternovaný kamarád jen němě přikývl, otočil se ke kolegovi, zalovil pod bundou v náprsní kapse a s vítězným: ,,Tady je!" nebohého, zimou ztuhlého plaza, vytáhl.

Sestřička zaječela, doktorovi se protočily panenky a kolega byl konečně ošetřen. Naštěstí za jeho stav mohl převážně alkohol a ne zmijí jed, takže se mu nic vážného nestalo... A i zmije celou akci přežila.

Jaké jsou Vaše zážitky se zvířátky a s veterináři? Napište nám o nich na redakce@zena-in.cz!

Reklama