Nikdo nemá napsáno na čele, jestli je dobrý ve své profesi. Ani kadeřníci ne. Jak to ale poznat? Jedině na vlastní kůži a formou „pokus-omyl".
Léta jsem chodila k jednomu kadeřníkovi. Vlastně jsem si ho sama našla. Po špatných zkušenostech s kadeřnicemi - ženami, jsem dospěla k „logickému" závěru, že ve mně vidí potenciální konkurentku, a tudíž nemají zapotřebí mě udělat ještě hezčí, než jsou ony. Nedovedla jsem si jinak vysvětlit, že jejich výtvory mě vždycky změnily v obstarožní matronu, i když mi bylo osmnáct.
Už jsem tady psala, jak se na mně pomstily i ve svatební den. A to jsem potřebovala jsem „jen“ umýt vlasy a vyfoukat a na klasickém mikádu se nedalo nic zkazit. Dalo. Zapadla jsem do nejbližšího kadeřnictví a po půl hodině vypadla s helmou antického bojovníka. „Takhle se přece nemůžu vdávat..." a hodila jsem helmu pod sprchu... Totéž se opakovalo léta. Kadeřnice, úprk domů, sprcha.
Po těchto anabázích musíte uznat, že jsem své vlasy chtěla svěřit už jen kadeřníkovi. Konečně jsem ho našla. Potvrdila se moje teorie, že muž ostříhá ženu tak, aby se mu líbila. Vidí ji mužskýma očima, má i lepší smysl pro proporce. Je sochařem, tvůrcem.
Byla jsem v sedmém nebi. Když jsem se posadila do křesla a líčila svou představu, on vzal do prstů moje vlasy a hledal optimální tvar budoucího účesu. I mytí vlasů byl u něj obřad. Nedrápal mi kůži ostrými nehty, ani mě nevařil vroucí vodou jak slepici na polívku. Něžně mi masíroval hlavu měkkými bříšky prstů. Nikdy nedělal radikální změny střihu bez předchozí domluvy.
A závěrečný styling? Jedna báseň. Žádné tužicí a lakovací berličky. Nebyly potřeba. Jeho střih byl vždycky perfektní. Usušit přes prsty a sebevědomě vyrazit.
Tentokrát ne domů pod sprchu, ale do ulic, mezi lidi, za kamarádkou. Nechat se hýčkat obdivnými pohledy, a užívat si pocit z nového účesu. Tak to je, podle mne, nejlepší vizitka dobrého kadeřníka. Proč teda píšu v minulém čase? Odstěhoval se z Prahy, nevděčník.
A já byla zase na začátku. Vlasy přerostlé, účes beztvarý, barva mdlá. Zpustla jsem a tak nezbývalo, než porušit zásadu a udělat výjimku. Svěřila jsem se kadeřnici.
Viděla jsem ji při práci na jedné proměně naší čtenářky a věděla jsem, že se nemusím ničeho bát. Účes dopadl skvěle a Romana (tak se jmenuje ona mistryně oboru kadeřnického) poprvé vyvrátila mou teorii, že jedině kadeřníci stříhají dobře.
Nový komentář
Komentáře
miracleee: ja jezdim z prahy do neratovic
za 300 a je fakt sikovna.....ale na odpolko je to tak ty tri mesice cekaci lhuta 
Můžete dát někdo tip na kadeřnici nebo kadeřníka v Praze? Někde kde nejsou moc dlouhý objednací lhůty a je to za slušný peníze?
Největší strach mám vždycky ze stříhání - zastávám zásadu - zarovnat konečky o l cm a dost! Chci vypadat přirozeně a ne jako oškubaná slepice!
U kadeřnice jsem byla naposledy cca před rokem. Oškubala mě tak, že jsem půl roku málem nevycházela ven. Teď bych měla jít zase ke kadeřnici, ale bojím se, tak to odkládám a odkládám.
Tak teda nevím, ale já od kadeřnice vždycky odcházím nadšená a bojím se chvíle, kdy si vlasy budu muset umýt sama a po vyfoukání budu jak dement...
Juana: a co ti stříhá?
Taky jsem v Praze chodila k nejake Romane... Nekde na P2..???
Jenom jedno období jsem chodila do kadeřnictví, kde si mne vzali do parády a fakt mi to sedlo - jak píše autorka, stříhal mi chlap. Dle projevu pravděpodobně homosexuál, ale opravdu se na mě vyřádil a dokázal z mých slabých jemným vlasů něco vykouzlit. Pak přešel někam jinam - byl fakt dobrej, účastnil se i soutěží - a já zas začala zkoušet různé kadeřnice. Posledních pár let na to kašlu, stříhá mi manžel a zprzní to stejně jak profesionálka, akorát to mám zadarmo.
Já si volám už asi 5 let kadeřníka domů.Buď mladou slečnu nebo mladíka.Kdo má zrovna,když si vzpomenu čas.Oba jsou milý a šikovní.Cena je nižší.Hlavu si myji sama.
Měla jsem super kadeřnici, ale ta se odstěhovala, tak jsem vyrazila za jinou. Dlouhé vlasy jsem chtěla prostříhat, ale ona mě oškubala na kluka. Teď se bojím, nechávám vlasy růst, jen ofinu si zastřihávám sama.
Po létech pátrání,hledání a nervů jak zde popisuje pod sprchou jsem konečně našla ideální kadeřnici.Svému řemeslu rozumí a mým vlasům také.Takže jí děkuji za to,že je a hlavně ať zůstane stále svá a stejná
Patrani po idealnim kaderniku ci kadernici jsem uz vzdala. Ted mam jednu, ktera striha pro mne prijatelne, tedy spis jen zastrihava, ale nejake velke zazraky ci kreace po ni radsi nechci
. Mam tuseni, ze by to nemuselo dobre dopadnout 
Já jsem se odstěhovala od mé skvělé kadeřnice, 200km daleko. Hořce jsem plakala a pak se na doporučení stal zázrak. Našla jsem tady kadeřnici stejné kvality!
Už pár let si užívám kvalitního střihu, který fakt nepotřebuje žádná tužidla, stačí ho v předklonu vyfoukat a hotovo. Jen ofinu třeba nechat á 3 týdny přistřihnout.
Já jsem to vzdala. Po letech trápení stejného typu, jako popisuje Dana Svobobodová výše, jsem se usnesla a do kadeřnictví už nikdy nevstoupím. Nechám vlasy růst, kam až to půjde a ty konečky, ty si ostatně jednou za dva měsíce můžu ostříhat sama. Howhg!
Tak to musím být strašně krásná, protože jsem odcházela pokaždé zohyzděná špatným střihem a jednou se spáleným melírem. Vzdala jsem to a nechám je růst, nazrzlý cop bude taky hezký
Já mám také svou dvorní kadeřnici - kamarádku, která kdykoli jede k rodičům na návštěvu, dá mi vědět a my (i moje mamka) se můžeme těšit, že nás opět udělá krásné:)
Je to naše nejmilejší návštěva, kterou si všechny pořádně užijeme - já i mamča máme krásné "šišky", Pája si "něco" vydělá ale hlavně - krásně si povykládáme (i 3-4 hodinky).
Posledně se mě ptal přítel, kdy máme v plánu změnu střihu - prý už má ty vlasy dlouhé
Mně se taky odstěhovala kadeřnice. Čert ji za to vem! Ale našla jsem jinou, tak hezkou, že ve mně konkurentku fakt vidět nepořebuje, takže mě ostříhá vždycky dokonale.