Jsem celkem vyrovnaná osoba, která ví, co chce, dokáže jít za svým cílem, zvládá stresové situace doma i v zaměstnání a všechno ostatní, co k takové osobě patří. Vlastně všechno právě ne. Jediný můj problém je jídlo. Kdykoliv mozek vyšle žaludku signál k naplnění, rozdělí se má harmonická osobnost na dvě hádavé Já. Já číslo 1 reaguje na výzvu mozku okamžitým výskokem k lednici či spíži a s orgasmickým požitkem posílá do žaludku vybrané lahůdky. Já číslo 2 dělá, že výzvu neslyšelo. Hodinu i víc po tom, co už dal mozek signál žaludku k hlasitému křiku se tedy přesune ke spíži a přes všechny nadýchané rohlíčky, štangli uheráčku, francouzské sýry a spoustu dalších dobrot spolehlivě vytáhne starou kůrku celozrnného chleba a netučný bílý jogurt bez chuti.
Když se mi díky Já číslo 2 podaří zhubnout nějaké to kilko, usnu na vavřínech a v následujících dnech probíhá scénář podle Já číslo 1. Někdy ovšem ručička váhy zůstává na stejném čísle a uvnitř mě vzniká rozkol. Vyskočím ke spíži, nic nevezmu, vrátím se. Chvíli sedím pak znovu vyskočím, otevřu spíš, vezmu sušenky, vrátím je, vezmu celozrnný chléb, sním ho. Čtvrt hodiny poté ale vezmu i ty sušenky.
Zkoušela jsem všechny možné diety, které by vyhovovaly mojí rozpolcené nátuře – tedy v duchu „Jak se mohu neustále cpát a netloustnout“. Výsledky:
Dělená strava – zhubla jsem po Vánocích tři kila a víc už ani ťuk. Možná to bylo tím, že jsem se domnívala, že neutrální potravinu mandle si můžu usmažit na kapce oleje i v deset večer.
Dieta podle krevních skupin – bylo mi řečeno, že jsem masový typ a že mám tedy vynechat pokud možno pečivo a jíst maso a zeleninu. Potíž je v tom, že mě maso nechutná častěji než jednou za 14 dnů. Snažila jsem se přemoci. Výsledkem byla snad týdenní zácpa, po níž první návštěva toalety připomínala porod.
Nejíst ráno – ráno jsem byla protivná s kladným vztahem k vraždě kohokoliv, kdo by se na mě křivě podíval. K obědu jsem nesměle pozřela trochu té zeleniny a ve čtyři odpoledne jsem se, hlady nevidouc, rozežrala jako kyselina a než jsem šla spát, stačila jsem sníst pecen chleba, krajáč mléka, děvečku s jetelem, ovčáka se senem…
Nejíst večer – a co večerní posezení s přáteli, kteří mají čas jen od šesti výše, ha?
Podtrženo a sečteno. Pořád vážím stejně a pořád se ve mně perou ta dvě Já…