Po založení nového účtu - konečně v jiné bance (a samozřejmě s bezvadným přímým bankovnictvím), jsem musela rychle zajít do své staré banky. Štvala mě už hodně dlouho, a proto jsem se rozhodla z ní odejít…

 

Nejprve jsem tam však zašla, abych dala okamžitý příkaz ke zrušení všech mých trvalých příkazů. Vzala jsem si na to zase obědovou pauzu, v naději, že to nebude trvat dlouho. Opravdu by to netrvalo tak dlouho, kdyby nenapadlo více lidí (tak jako mě), že si půjdou zařizovat záležitosti do banky během oběda!

 

Než na mě přišla řada, mohla jsem v klidu pozorovat svou „oblíbenkyni“ za přepážkou, o které jsem již psala v minulém díle.
Po chvilce mi to nedalo a dala jsem jí přezdívku „šmíračka“. Myslím, že tato přezdívka ji velmi vystihuje.
Ona totiž stíhala vše!! Krom toho, že obsluhovala nějakého klienta banky, který seděl naproti ní, tak ještě stíhala mít oči na stopkách. A opravdu se velmi snažila, aby jí nic neuniklo. Každou chvilku přejížděla očima ostatní spolupracovnice banky, co zrovna dělají, ale měla i přesný přehled o čekajících klientech, kteří znuděně seděli na pár židlích, co jsou k dispozici a zbylý klienty – stojící, tedy i mě .-).

 

Stála jsem už proto, že jsem chtěla být jednou nohou na odchodu… Šimral mě mráz po zádech, jen jsem tu oblíbenkyni za přepážkou zahlédla. A i když jsem netušila, která z bankovních pracovnic na mě vyjde, říkala jsem si, že kdyby vyšla (nedej bože! .-)) šmíračka, že se nenechám kvůli ní rozhodit.  Samozřejmě krom toho, že chce mít přehled, má i tu vlastnost, že chce do všeho mluvit. Takže, když náhodou nějaká její kolegyně si neví s něčím rady, snaží se najít řešení a sedí třeba i na pár metrů dál od šmíračky – ta všechno slyší a klidně přes celou banku křičí, dělá se to takhle a takhle… (asi ví vše nejlíp), i když se jí na nic nikdo neptá. Asi musí být středem všeho dění, nevím...

 

Každopádně, když jsem tak po 20ti minutách pomalu vystála v bance důlek, došla řada i na mě! "Šmíračka" začala se mnou komunikovat  na dálku od jejího stolu,(i když tam měla jiného klienta). Ale zřejmě zaregistrovala, že už tam čekám relativně dlouho (přitom jsem měla jít každou chvilku na řadu…) a měla chuť se do toho plést. Vrhla na mě zase ten svůj přísný pohled a pravila hlasitými slovy: „Co potřebujete???“.

 

Nejprve jsem se rozhlédla kolem, na koho to mluví, a zjistila jsem, že je to opravdu na mě, řekla jsem jen „Co myslíte?“
A ona zas „No, co jako potřebujete…?“ její hlas nezněl ani trochu hezky… („Potřebuju nějakou volnou pracovnici, abych něco mohla vyřídit. Co asi jinýho. A vy tam máte svého klienta, tak mi evidentně pomoci nemůžete!!!“ říkala jsem si v duchu).
Jí jsem sdělila, že chci zrušit trvalé příkazy, abych ji měla z krku. Na to mi ona bryskně opáčila „Tak to zkuste nahoře, třeba tam někdo bude!!!“. Přitom jsem sama dobře věděla (dole mají obrazovku, aby člověk viděl, zda v 1. patře je volno atd.), že tam není ani noha a zřejmě si už nahoře udělali obědovou pauzu. Pak jsem už začala používat slova podobná jejím a vypadlo ze mě „Cožéé???“ a dál jsem nereagovala a ona pochopila, že se mnou asi nic neudělá .-).

 

Minutku po této výměně názoru se šmíračkou, si mě zavolala k sobě jiná pracovnice banky a byla mi k dispozici.

Sedla jsem si k ní a kupodivu, po dlouhé době, jsem v této bance zřela milou a vstřícnou tvář. Velmi rychle mi zrušila mé trvalé příkazy, bez jakéhokoliv výslechu. Na mé požádání mi udělala kopie a pak mi řekla nejaktuálnější zůstatek na mém účtu (včetně odečtu nejnovějších položek placených kartou, které hledala zase v jiném systému). A bylo. Vše bez problémů a byla jsem hotová během pěti minut, déle ne.

  

Jinak tato (říkejme jí třeba) „dobrá duše“ seděla hned vedle šmíračky, která nás měla tím pádem obě na očích. A každou chvilku je z nás nemohla strhnout, furt k nám zvědavě zahlížela, co že si tam teda vyřizuji….

 

Při odchodu jsem dobré duši poděkovala a rozloučila se a ona mi popřála i hezký den. No a pak že to v téhle bance nejde! Hezký den mít budu, vzhledem k tomu, že už mám jen poslední krok k tomu, abych se s bankou rozloučila navždy… FOREVER

 

Hned poté jsem vybrala téměř celý svůj zůstatek z účtu a nechala tam jen pár drobných na vedení účtu a na jeho zrušení (což dělá 250,-Kč – tak ať! Každopádně bude po všem.) a odkráčela.

Nechtěla jsem si účet zrušit hned, ačkoliv mi již na nic není. Věděla jsem totiž, jaké by to byly dlouhé ceremonie a vyřizování by netrvalo jen 5 minut. Na to jsem neměla čas! Nehledě na to, že by mi třeba ihned zablokovali platební kartu a bylo by...

 

Teď odjíždím na dovolenou a nestihnu už vše dokončit. Na starém účtu je už jen pár drobných. Takže až mi ho, po mé žádosti o zrušení účtu, zablokují na nějaký čas (kvůli dodatečným platbám kartou),  nebude mě to trápit.

 

Vítězství je na dosah...

 

Tak snad už brzo… Sbohem a šáteček, milá Banko !                   
Reklama