„Éčka“ neboli potravinářská aditiva (od lat. slova addere = přidávat) se přidávají do potravin za účelem zvýšení jejich kvality. Prodlužují jejich trvanlivost, zabraňují vzniku a růstu nežádoucích mikroorganizmů, pomáhají udržet jejich tvar nebo potravinám dodávají chuť nebo barvu. S „éčky“ se také pojí mnoho nedorozumění, mnoho mýtů a obav.

 

 

Podle použití je také do jednotlivých skupin rozděluje vyhláška.

 

Používání přídatných látek má také svou historii. Například často využívaným konzervačním činidlem byla sůl. První uměle vyrobená konzervační látka však byla použita až v předminulém století. Rychlý růst jejich používání však začal až přibližně v polovině století dvacátého a u nás dokonce až po roce 1989.

 

Každá nová přídatná látka je před začátkem používání do potravin velmi pečlivě testována na svou bezpečnost. Těmito testy se určí tzv. ADI = acceptable daily intake - tedy množství při dlouhodobé konzumaci nepůsobící zdravotní obtíže. V současnosti používané přídatné látky jsou výsledky testů uznány jako bezpečné. „Éčka“,  která se používají, jsou sledována na evropské úrovni. V rámci evropské komise existuje speciální výbor, který neustále bezpečnost  látek sleduje.

 

I přes tuto skutečnost se stále znovu setkáváme s informacemi, jak je používání přídatných látek zdraví škodlivé. Určitě – neuváženou konzumací potravin, které obsahují „éček“ velké množství, může ke zdravotním obtížím přispívat. Je třeba je ale odlišovat od přirozených potravin, ve kterých jsou přídatné látky obsaženy proto, aby pouze upravily jejich vlastnosti, nikoli aby tvořily jejich základ. Zdravý člověk, jehož strava je pestrá a vyvážená dle zásad zdravé výživy, se „éček“ v potravinách obávat nemusí. V případě, že však dodržuje určitá dietní doporučení, pak by si měl všímat kromě jednotlivých potravin také jejich složení včetně obsahu přídatných látek. Například nemocní fenylketonurií musí vybírat nejen potraviny s uzpůsobeným složením bílkovin, ale také by ze své stravy měli vyloučit potraviny slazené náhradním  sladidlem aspartam.

 

Jednou ze skupiny aditiv jsou konzervační látky.

 

Ty v potravinách zabraňují růstu nebezpečných organizmů, které by jinak představovaly daleko větší nebezpečí pro naše zdraví než samotný konzervant. Za zmínku stojí také fakt, že se mezi „éčky“ nacházejí látky nejen přírodní nebo přírodně identické – tzn. mají naprosto stejné složení jako jejich přírodní protějšky. Své „éčko“ má např. také vitamin C nebo přírodní barvivo beta-karoten. A je pouze na uvážení výrobce, jestli ve složení uvede plný název látky nebo ji označí pouze „E“ kódem.

 

Případ kyseliny citronové – E 330

Velmi často se objevovala informace o tom, že jednou z nejnebezpečnějších je látka s označením E 330.  Spotřebitelé se této látky obávali, protože se vyskytuje v potravinách velmi často. E 330 je kyselina citronová, která nemá rakovinotvorné účinky, jak bylo v tvrzeních o její nebezpečnosti uváděno. Vysvětlení se ale podařilo najít: původcem paniky je dle všeho překladová chyba. Kyselina citronová je jedním z meziproduktů citrátového cyklu – od ní pochází i jeho název. Podle svého objevitele se cyklu říká i jinak – Krebsův cyklus. Pokud by tedy např. Němec překládal anglické slovní spojení Kreb´s Cycle, mohl velmi snadno přijít k rakovině. Slovíčko Krebs v němčině totiž znamená rakovina. A tak byla látka vyvolávající rakovinotvorný cyklus na světě. Není tedy důvod se této konzervační a okyselující látky obávat.

           

V případě, že se chcete poradit v otázce aditiv a celkového jídelníčku s odborníkem, můžete zavolat na bezplatnou Informační linku Flory 800 175 324, kde je vám k dispozici tým nutričních terapeutek. Zajímavé informace z oblasti výživy, včetně e-kalkulačky, se kterou si můžete sami spočítat, kolik ve své stravě přijímate energie, tuků, bílkovin, sacharidů a cholesterolu, naleznete na www.flora.cz.

 

Seriál přípravují nutriční terapeutky Informační linky Flory.

Reklama