Dneska bych ráda čtenáře a čtenářky pobavila víkendovým příběhem.
Tuto sobotu a neděli mi zavolala kamarádka Linda, zda bych jí nepomohla s hlídáním už jednoročního potomka. "Neboj, Mareček bude hodnej, taťka Martin tam bude akorát vrtat nový futra na dveře. Ty si uděláš kafčo a budeš jen na očko šilhat po prckovi." No tak to by bylo fajn. Už jsem se těšila.
V onen inkriminovaný den byl Mareček mimořádně roztomilý. Krásný žlutý svetříček, lacláče a úsměv na tváři. "Tak Tebe bude radost hlídat, prcku," řekla jsem mu na uvítanou. Jen se zasmál a přinesl mi hromadu kostek. " Jó tak chůvu máme, to je prima, dodělám celý dveře." radoval se taťka Martin a položil na zem vrtačku i násady. Marečkovi do té doby stačily kostky, ale jen co uviděl vrtačku, začal se motat okolo futer a nadšeně koukal.
Já jsem si zatím v klidu vařila kafčo a hledala cukr. Ten malej čert si ovšem v té chvíli strčil násadu od vrtačky do pusinky. "Ta teta je ale hodná, dala Ti piškůtek," otočil se po malým Martin. V ten moment jsem zbystřila a zadívala se na bezstarostně cucající dítě. "Okamžitě mi to dej" zaječela jsem na Marka, který v ten moment násadu spolkl. "Kruci, kde mám tu násadu," zajímalo Martina. "Právě si ji Marek dal jako předkrm k obědu," odvětila jsem naoko klidně a šla ohřát fuj - tajbl kaši. Martin vyšel nasupeně hledat novou násadu do kůlny.
"Tak a teď už buď hodnej, nebo mě tu víckrát nebudou chtít," řekla jsem malýmu. Pak jsme strávili celkem příjemné dvě hodinky hraním s kostkami, zvířátky atd. Myslela jsem, že už mám dnes smůlu vybranou, když tu náhle malej vzal z koše střep a zacucal si. Myslela jsem, že omdlím. Naštěstí se "jen" řízl.
Když potom večer přišla mamka Linda, korunovala celé hlídání výrokem. "No vidíš, jak Ti to šlo, tu násadu vykaká a už mu ani neteče krev. Co říkáš, Marečku, že tu hodnou tetu sem příště pustíme zas!"
Mareček se jen usmál a podal mi svou flašku s mlíkem.
Hezký den, přeje Angel79
Kdo má děti, ten určitě podobnou situaci zná.
Díky, Angel79, že jsi nám zpříjemnila týdenní věrnostní soutěž - tento klik jistě stojí za to :)
I ty hraješ o:
Jsem do tebe blázen - Jennifer Crusie (Začnete-li číst knihy Jennifer Crusie, dopadnete jako její hrdinové: Zamilujete se.)
Nejkrásnější růže - Nora Roberts, Jill Gregory, Ruth Ryan Langan, Marianne Willman (Legendy, kouzla, stateční rytíři a krásné panny, ale hlavně a především láska. Čtveřice nových příběhů od autorek romantické povídkové knížky Byl jednou jeden Hrad )
Kouzla milují žár mého těla - J. D. Robb, Susan Krinald, Maggie Shayne, Laurel K. Hamilton (Čtyři zcela nové, okouzlující příběhy od uznávaných autorek amerických bestsellerů)
A za co je můžete získat? Za své příběhy, za své zajímavé žádosti o radu, za vtípky a fotky s duší a příběhem z vašeho fotoaparátu. Dnes nemáme žádné konkrétní téma, dnes můžete posílat cokoliv.
Kdo vyhrál, se dozvíte dnes večer. V 19:00 zveřejníme poslední novinku s výherci.
Nový komentář
Komentáře
sosina: to máš asi první mimčo, ne? Samozřejmě jsme taky hlídali.
Ale už proved i horší věci.
Pokud vím, já a mí sourozenci spolu se sousedy jsme v předškolním věku soutěžili, kdo sní větší kuličku a větší kus lepidla na papír. Přežili jsme všichni.
Takhle mi dcera jednou slupla šroubek. Byla zvyklá si naházet na podlahu v kuchyni piškoty, pak si k nim sedla a baštila je. A jednou se jí ze židličky uvolnil šroubek a spadl mezi piškoty. V jednu chvíli jsem zaregistrovala, že nějak nemůže malá polknout, ale pak se to povedlo a jelikož jsem myslela, že jí jen zaskočil piškot, neřešila jsem to. Až druhý den starší dcera zjistila, že chybí v židličce zmíněný šroube a mě v tu chvíli došlo, kde asi je. Měl ostrou špičku a tak jsem popadla malou a hnaly jsme do nemocnice (byla pochopitelně sobota). Tam jí udělali RTG a byl tam. Další dva dny jsem se šťourala v kakání. Pokud by šroubek nevyšel, měly jsme třetí den přijít do nemocnice. Třetí ten jsem se dočkala, šroubek byl venku a já si z hluboka oddechla.
to je legrace že spolknul násadu k vrtačce?
?
mám se už začít smát
Já jako malá spolkla pětikačku. Taky vyšla spodem...
Léňa: já v první třídě spolkla bráchovi kousek ocelové tyčky ze stavebnice Merkur. Pak jsem každý den musela sníst velkou flašku kysaného zelí, dokud jsem tyčku nevy
- a stavebnici naši bráchovi vyhodili...
Já jako malá spolkla šroubečky když táta něco dělal. Musela jsem je poctivě vyblinkat a táta si je tam našel