Kdo nežárlí, nemiluje, říká se. Ale všeho s mírou. Někdy může falešné obvinění druhého pěkně ranit, takže si moc dobře rozmyslete, než na svého partnera žárlivě udeříte. Jako se stalo mně.

zar

Našla jsem v autě „zámeček“ od náušnice. Svítil na mě zlatě na koberečku spolujezdce. Zkoumala jsem ten kousek a hlavou mi projel film vášnivé „líbačky“ z laciných dojáků. Jak jinak by se tam ten blyštivý provokatér dostal? Stop, donutila jsem se zachovat chladnou hlavu. Moje to není, to jasné. Auto půjčuji jen svému příteli... a občas dceři. Zrovna nedávno jela se sestrou nakoupit.

„Není to náhodou tvoje?“ zeptala jsem se dcery, která neřídí, a musela tedy sedět na místě spolujezdce.
„Ne, takový nemám. Nosím jen stříbrné, šroubovací,“ odpověděla naprosto přesvědčivě. Dobře, jdu tedy za druhou.
„Neztratila jsi zámeček od náušnice?“
„Ne, náušnice jsem neměla ani nepamatuju, ale vezla jsem Markétu.“
„Tak se jí, prosím tě, zeptej, jestli to není její.“

Zahlodala ve mně hnusná pochybnost. Koukala jsem ten malinkatý předmět a nevydržela čekat, co se dozvím od Markéty.

„Vezl jsi poslední dobou v autě nějakou ženskou?“
„Ne, proč?“
„Tak kdyby sis náhodou vzpomněl, dej jí tohle.“ A položila jsem zámeček před něj na stůl. Podíval se na mě pohledem, který nikdy nezapomenu. Bylo v něm zklamání, smutek, bezmoc. Radši jsem si měla nafackovat, ale vyřčené slovo nešlo vzít zpátky ani omluvou.
„Zapomeň na to, promiň, ta blbost se tam mohla dostat všelijak,“ snažila jsem se zamluvit svoje obvinění a hledala způsoby, jakým se mohla ta prťavá věcička dostat do mého auta a rozdmýchat ve mně plamen žárlivosti.  Třeba jsem ji já sama přinesla z kostymérny. Mohla se zachytit za nohavici, nebo se nacpat do vzorku boty. Nevím, jestli ho to uklidnilo, ale vím, že jsem ho strašně ranila.

Už jsem ani nepátrala, jestli zámeček patří kamarádce Markétě, a nechala to být.

Měli jsme poslední natáčecí den s komparzem. Dámy byly krásně oblečené, nalíčené a učesané. Jen něco jim chybělo k dokonalosti. Náušnice. Ale kde je rychle vzít? V tom jsem si vzpomněla, že jedny mám v kabelce.  Dostala jsem je od produkční. Hurá, zalovím v útrobách kabelky a nahmátnu papírovou kartičku, na které visely. Jedna málem vypadla. Proč asi? Chyběl jí zámeček.

To zatracené malé plechové nic, co ze mě málem udělalo Othella v sukních! 

TÉMATA:
ONA S NÍM