Jak dopadl redakční průzkum na téma empatie mezi lidmi v česku? Empatie je pro nás velmi důležitá, přináší nám štěstí a pozitivní pocity

První otázka se týkala empatie a jejího významu.  Empatie zahrnuje zájem o druhého člověka, schopnost vcítit se do pocitů druhých, ale hlavně snahu dát druhému to, co zrovna potřebuje – především, když druhého něco trápí. Empatie se může projevit jako ohleduplnost, vstřícnost, podání pomocné ruky, nebo jen objetí či úsměv ve správnou chvíli. Jak to vidí odpovídající uživatelky?

Foto: Shutterstock

Naprostá většina, tedy 81 % z dotázaných uvedla, že s tímto popisem empatie souhlasí. Pětina, tedy 18 % uvedlo, že s tím spíše souhlasí.

Zajímalo nás také, co dalšího pro účastnice průzkumu znamená „chovat se empaticky“. Zde měly odpovídající možnost textové odpovědi. Uvádíme některé z reakcí:

Chápat důvod a porozumět člověku – ať verbálních či neverbálních projevů, důležitost pochopit, promluvit, hledat východiska z problému, umět ho obejmout, pohladit, někdy i poradit, důležité je s ním o problému hovořit, zkusit poradit s některými technikami - dýchání, procházka, vypsat se, kreslit.

Potěšit člověka který na tom není zrovna dobře někdy stačí jen úsměv, či pěkné slovo, pochvala, povzbuzení apod.

Empatie podle mě, nejvíce vystihuje slovo vcítit se. A když to člověk dokáže a zároveň dokáže nesobecky pomoct, pak se chová empaticky.

Beru empatii i jako schopnost pochopit chování toho druhého v určitých situacích...

Chovat se empaticky vnímám jako schopnost vcítit se do pocitů a emocí druhých lidí. Podporuje zdravé mezilidské vztahy, pomáhá při výchově dětí.

Neodsuzovat člověka na základě informací z druhé ruky, ale vyslechnout si osobu, které se to týká. Není vždycky všechno jen černé a bílé.

Jako zdravotní sestra vnímám chovat se empaticky třeba tím, že vnímám, jak se cítí člověk s bolestí, starostmi, umírající.

Podle mě, když se někdo chová empaticky, tak to znamená, že se do toho druhého umí vcítit, a to především do toho, jak se aktuálně daný člověk cítí, co má rád a co naopak rád nemá a podle toho se i k němu chová, ono ne na darmo se říká, chovej se k ostatním tak jak chceš, aby se i oni chovali k tobě. Být empatická pro mě znamená chovat se vždy ohleduplně k ostatním, naslouchat jim, vnímat jejich pocity, popřípadě je obejmout a zkrátka být tu pro ně kdykoliv to potřebují.

Snažit se podat pomocnou ruku. Pomoc rozptýlit chmury, např. výlety, divadlem apod. Jen tak mlčky obejmout.

Nemyslet pouze na sebe, ale i na druhé. Myslet na nejbližší osoby, ale i na cizí, ty, které osobně ani neznáme. Věřím, že každý dobrý čin, který vykonáme se nám nějak vrátí. Nesouhlasím s tím, když o sobě lidé mluví škaredě, soudí je apod. nikdo neví, čím si kdo prochází a měli bychom se k sobě navzájem tedy chovat hezky.

Pro mě je nejdůležitější ochota poslouchat. Vyslechnout si radosti i problémy ostatních. Ukázat, že s člověkem cítíme a chápeme. Nabídnout radu, pokud je to vhodné, ale současně se nevnucovat.

Empatie jde ruku v ruce se slušnosti a pokorou. Ono i přání hezkého dne třeba sousedce ve výtahu udělá hezký den. S láskou pomáhám i zvířátkům, dětičkám o kterých čtu , že potřebuji třeba na léčbu. Nejsou to velké částky, ale i tak mám krásný pocit.

Když se mě dcerka zeptala, co to je chovat empaticky, první, co jsem jí odpověděla je, chovat se lidsky. Empatie je pro mě vcítění se do toho druhého, ohleduplnost vůči němu a ochota mu pomoci, či ho podpořit. Něco, co by měla být běžné a automatické, jenže není. Každý si žijeme ve svojí "bublině" a ostatní jako bychom neviděli, odsuzujeme je, aniž bychom se snažili pochopit proč se v dané situaci ocitli. Raději se vymluvíme či ukryjeme, než abychom měli pomoci. Zkrátka já si myslím, že empatie by se měla vyučovat ve škole :-).

Jak odpovídaly uživatelky na otázku: Podle odborníků, když se chováme empaticky k druhým, tak se sami poté cítíme lépe. Také to tak máte?
Tyto odpovědi nás potěšily. Naprostá většina účastnic našeho průzkumu uvedla, že ano (53 %) nebo spíše ano (41 %).

Jak hodnotí uživatelky význam otázky, zda se podle nich v dnešní době lidé chovají dostatečně empaticky k druhým?
Respondentky našeho průzkumu si myslí, že se spíše ano lidé chovají dostatečně empaticky k druhým. Tuto možnost zvolilo 21 % odpovídajících. Možnost, že spíše ne zvolila více jak polovina z dotázaných, tedy 58 %. To, že se tak nechovají si myslí 16 % uživatelek, které odpovídaly v našem průzkumu.

Foto: Shutterstock

Pokud některé uživatelky odpověděli, že se lidé nechovají dostatečně empaticky, co jim v tom podle nich brání? Na tuto otázku mohly uživatelky odpovědět textově. Uvádíme některé z reakcí:

Strach, stud, neschopnost vcítit se do druhého, zvýšená agresivita a lhostejnost ve společnosti obecně.

Určitě je to dobou, lidé chtějí být samostatní, se vším se vypořádat po svém a bez pomoci. Většinou nikoho nezajímá, jak se cítí dotyčný člověk. Řeknou si – já se s tím taky musel vypořádat.

Mám pocit, že nejsou naladěni na strunu člověka s problémem, mají problém se zdravím, s financemi, štve je situace kolem, na světě, v rodině, v zaměstnání, jsou jinak vychováni, prostě to nemají "v sobě".

Lidé často myslí jen sami na sebe, nezakoukají okolo a nezajímají se o ostatní. Buď mají své vlastní starosti nebo je to jednoduše nezajímá.

Spěch, věčný stres, nechuť řešit cizí problém, každý má v dnešní době svých starostí dost a dost.

Špatné vychování, neuvědomení si, jak to vnímají ti, se kterými jednají a mluví.

Namyšlenost, sobeckost.

Lidskost se vytrácí bohužel. Lidé jsou tak frustrovaní dobou, že se nedovedou chovat slušně. Jsou zlí, agresivní, zahledění jen do svých bolístek.

Konzumní život, sobeckost, výmluvy, že není čas.

Lidé často myslí jen sami na sebe, nezakoukají okolo a nezajímají se o ostatní. Buď mají své vlastní starosti nebo je to jednoduše nezajímá.

Foto: Shutterstock

Níže jsme pro účastníky průzkumu vypsali možné důvody, proč se lidé nechovají dostatečně empaticky.  Chtěli jsme, aby označili, se kterými možnostmi souhlasí. Jak to dopadlo? Podívejte se na jednotlivé možnosti a data, co uživatelé zvolili.

• Lidé jsou dnes příliš zahledění sami do sebe, proto si nevšímají pocitů druhých – souhlasí 75 %
• Lidé jsou dnes příliš zaměstnaní, nemají čas si všímat pocitů druhých – souhlasí 60 %
• Lidé si všimnou pocitů druhých jen, když už se nedají přehlédnout (v závažných situacích) – souhlasí 43 %
• Lidé si i všimnou pocitů druhých, ale ostýchají se reagovat – souhlasí 36 %
• Chovat se empaticky k druhým je v české kultuře projevem slabosti – souhlasí 16 %
• Češi jsou příliš silní introverti na to, aby projevili emoce – souhlasí 13 %

Zajímalo nás, zda mají ti, kdo odpovídali v redakčním průzkumu s projevem empatie spojenou nějakou sladkost, například čokoládu.
To, mají sladkost spojenou s projevem empatie označilo 23 % z dotázaných. Možnost spíše ano zvolilo 44 % uživatelek, spíše ne zvolilo 19 % z dotázaných a s projevem empatie nemá spojenou sladkost 10 % uživatelek, které se zapojily do průzkumu.

Zeptali jsme se účastnic průzkumu, pokud by chtěly někoho potěšit čokoládou Milka s osobně napsaným vzkazem, komu a proč by takový dárek rády daly? Vyzvali jsme je, aby napsaly, co by v tomto případě rády na obal čokolády Milka napsaly – konkrétní vzkaz a pro koho. Děkujeme za mnoho milých textů, ze kterých jsme museli vybrat jen 10, které následně odmění Milka sladkým balíčkem. Které to jsou se dozvíte v dalším článku s vyhodnocením.

Zeptali jsme se uživatelek, zda vědí, že takovou věc (darovat čokoládu s milým vlastním vzkazem) nyní můžou s čokoládou Milka zrealizovat? Mohou rozjasnit den někomu, na kom Vám záleží a obdarovat své blízké tabulkou lahodné čokolády Milka a připojit osobní vzkaz. Limitovaná edice čokolády Milka 100 g a Milka lískooříšková pomazánka má nyní na svém obale speciální dopisní obálku. Díky ní můžete udělat z tabulky čokolády opravdu sladký dárek.
Celkem 35 % o této možností ví, 12 % neví. Zbytek, tedy 53 % o tom sice neví, ale je to pro ně zajímavá inspirace proto, aby to mohli využít a zrealizovat.

Foto: Shutterstock

Téma empatie naše uživatelky velmi zaujalo, a proto jsme jim daly v závěru průzkumu prostor, aby nám k tématu něco napsaly, pokud chtějí. Za příspěvky velmi děkujeme a zde uvádíme některé z nich:

Díky vašemu průzkumu jsem si mnohé uvědomila... Pobrečela si... Zavzpomínala a přehodnotila... Děkuji! A co ještě dodat k empatii? Tak moc bych si přála, by byli lidé více empatičtí k dětem, ženám po porodu (jsou spuštěné hormony, které mění jejich chování a cítění), nemocným a k lidem staršího věku (důchodcům). Myslím si, že to jsou nejohroženější skupiny lidí, které empatii skutečně potřebují dennodenně! Děkuji

Krásné citlivé téma. Během vzkazů mým rodičům, který jsem zde vypisovala, jsem si od srdce poplakala. Moji rodiče jsou pro mě nade vše a jsem moc ráda, že jsem má to štěstí stát se jejich dcerou. Snad jednou o mé děti budou na mě, jejich mámu, nahlížet s podobnou láskou. V mých rodičích mám veliký vzor a mám co dělat, abych já byla stejně tak báječná a dokonalá máma, jako jsou mi rodiče mi.

Celkem mě to přimělo hlouběji přemýšlet o tom, jak se k sobě jako lidé chováme a že opravdu jsme na světě krátkou dobu na to, abychom řešili blbosti a byli na sebe zlí, pojďme si to všichni užít ten život, I když jsme v mizerné situaci, vždy můžeme poděkovat za to, že máme ruce, že můžeme dýchat …Vzhledem k tomu, že svůj poslední čas neznáme, můžeme to být zítra my.

Na konci roku jsem byla účastníkem dopravní nehody dvou tramvají a byla jsem velmi smutná z toho, že skoro nikdo nikomu nepomohl a při první příležitosti se lidé bez zranění rozprchli neznámo kam. Takový pocit zoufalství si ponesu ještě asi dlouho v mysli. Díky všem, kteří svoji pomoc nabídli a nadále nabízejí ostatním, ať už se jedná o jakoukoli situaci. Myslím, že by bylo skvělé dětem od raného věku ukazovat, že lidé se mají mít rádi a pomáhat si, protože bez lásky k bližnímu by byl ten svět jen strašně škaredý a zlý.

Jako sestřička na dospělé onkologii chápu, že lidský a přívětivý přístup k lidem, obzvláště onkologicky nemocným je nedocenitelným darem...někdy stačí vyslechnutí, podání deky, pohlazení, úsměv a milé slovo.

Mám ráda empatické lidi a ráda se jimi obklopuji. Zvlášť v dnešní době, kdy každý je zahleděný sám do sebe (když ne do mobilu), to, aby je člověk pohledal. Ale naštěstí mám kolem sebe úžasnou rodinu, kolegyně a kamarády, kteří empatii mají a nebojí se ji použít. :-)

Empatie je podle mě nejkrásnější, když jde ruku v ruce s pozitivním přístupem. Věřím, že toho krásného a slušného je kolem nás víc než špatného, že lidé jsou všímavější než dříve a nebojí se pomoct.

Žila jsem si velice spokojeně a domnívala se, že to tak bude napořád. Potom někdo odešel z mého života. Vím, jak je důležité třeba jen milé slovíčko. Přestala jsem být sebestředná a snažím se být více empatická. Když děláte radost ostatním, děláte nejvíce pro sebe, pro ten dobrý pocit. Každý musí začít u sebe.

Sama to mám s empatií trochu složitě - mám jí vyvinutou až moc a pak se trápím příliš, když vidím někoho trpět, jako bych trpěla sama, říkám si jak mu asi musí být a kdo to pozná ten toho u mě začne zneužívat, z čímž jsme se už bohužel setkala, možná právě proto se také lidé obávají dát empatii najevo.

Empatie je mnohdy vrozená vlastnost, už mezi dětmi ve škole můžete pozorovat ty které se o druhé velice zajímají a naopak ty které o druhých neví nic a nezajímá ne to.....takže jedině je k tomu vést už od malinka, že na světě nejsou sami a vstřícnost nic nestojí:)

Náš článek:

• Jak zvládnout nejdepresivnější období roku? Zlepšit náladu může i malá pozornost, radí terapeutka

Více najdete na www.facebook.com/Milka.cz.sk, kde se můžete zapojit do soutěže

V soutěži, která probíhá do 10.3 se můžete podělit v komentáři pod příspěvkem o zážitek, kdy se k vám nebo k někomu jinému někdo zachoval hezky.