Jak dopadl redakční průzkum na téma bezpečí? Na řízení vozu mají vliv emoce, doba, kdy řídíme a také důležitost pocitu bezpečí při jízdě

Pro každého z nás je důležité cítit se bezpečně. Bezpečí spojujeme s různými situacemi a věcmi, které prožíváme nebo nás obklopují. Bezpečí pro nás může být dobrá práce nebo to, co v práci vykonáváme a vytváříme tím bezpečí pro druhé. Pro každého z nás může mít význam slova bezpečí něco jiného.

Velmi často skloňujeme význam bezpečí ve spojení s jízdou autem. Každému z nás záleží na tom, abychom byli v autě chránění nejen tím, jaké má auto vlastnosti a konstrukci, ale také tím, jaký je člověk, který ho řídí. Jak moc je zkušený, opatrný či jak dokáže reagovat v dané situaci, která to vyžaduje.

Proto jsme se vás zeptali v našem redakčním průzkumu na několik otázek, které se pojí s bezpečím, bezpečnou jízdou či svobodě, která jde ruku v ruce s pocitem bezpečí.

Důležitý pocit bezpečí
Zajímalo nás, zda spojujete důležitost pocitu bezpečí při jízdě autem. Na tuto otázku odpověděla naprostá většina ze skupiny odpovídajících kladně, tedy 95 %, že ano.

Mají emoce vliv na řízení vozu?
Pokud jste řidička víte, na stav vaší mysli, na koncentraci při řízení mohou mít vliv i vaše emoce. To přiznává 38 % žen, které odpověděly v našem průzkumu. Skoro polovina, tedy 43 % potvrzuje, že je při řízení ovlivňují emoce jen někdy.

Má denní doba, během které řidičky řídí auto vliv na rozptýlení při jízdě?
S tím souvisí další výsledky otázky, kde jsme se ptali na to, v jakém části dne se odpovídající cítí za volantem nejvíce rozptýlení. Vyšly nám zajímavé statistiky. Více jak polovina z dotázaných, tedy 60 % uvedlo, že se nejvíce rozptýlení cítí při jízdě během rušného dopoledne. Jako druhý, celých 22 % označilo, že večer a 11, 5% se cítí nejvíce rozptýlení brzy ráno.

Zdroj fotografie: Marta Kratochvílová

Co nejvíce naše řidičky, které vyplnily náš redakční průzkum rozptyluje?
Odpovědi na tuto otázku mohly odpovídající vypsat textově, zde vybíráme některé z odpovědí:

• V podstatě jsem klidný člověk, ale vždy mě rozčílí lidská hloupost a zbytečné manévry řidičů, kteří spěchají a kteří ohrožují ostatní. Nemám to ráda, protože se řídím heslem "spěchej pomalu", ale samozřejmě ne doslova, protože i pomalá jízda ostatních dokáže řízení znepříjemnit.
• Nečekané zvuky, nepozorní chodci a řidiči, kteří snad nemají pud sebezáchovy.
• Když musím přemýšlet, co za cely den musím stihnout a na či nesmím zapomenout. Vždy, když jsem ve stresu.
• Když mi spolucestující, který ani nemá řidičský průkaz "kecá" do řízení, dokáže mě to pěkně vytočit a mám sto chutí vyhodit ho z auta.
• Nejvíc mě rozptyluje, pokud se vzadu děti o něco hádají a taky když mám nějaký pracovní hovor, v kterém řeším nějaký problém případně reklamaci zákazníka a musím víc zapojit mozek. Samozřejmě, že používám hands-free, ale i tak si myslím, že mě tento druh hovoru rozptyluje
• Myšlenky na práci, neobvyklé zvuky a pachy kolem auta, příchozí hovory a zprávy.
• Nejvíc mě rozptyluje, pokud se kolem mě něco děje. Nedávno jsem jela po města a viděla jsem rvačku, to mě rozptýlilo.
• Rádio, které si příliš nahlas pouští manžel.
• Pokud za mnou jede "nalepené" auto, bezohledný řidič předjíždějící plnou čáru, nebo s mobilem v ruce. Také motorkáři, pokud nedodržují pravidla silničního provozu a předjíždějí, kde se jim zachce, i v koloně aut.
• Mě vadí jízda ve tmě, takže jedu pomaleji. Vadí mi a stresu, když se za mnou nalepí auto, které mě nemůže předjet. Pak mě nutí, abych zrychlila a jsem z toho ještě více ve stresu, protože jet rychleji nechci.
• Plačící dítě, neklidný pes, partner, co se pořád na něco ptá, telefonování, a to i když máme v autě zabudované, tak mě to odvádí pozornost.
• Pokud můj spolujezdec na mě stále mluví a vyžaduje mou pozornost, také když se členové posádky dohadují a křičí. Ovlivňuje to potom moji pozornost při řízení.
• Určitě zbrklé nebo dokonce nebezpečné chování dalších účastníků provozu. Docela mi vadí koloběžky a kola na chodnících. Vždy je bedlivě sleduji, poněvadž nezřídka kdy najedou bez ukázání vjedou do vozovky, aby ji přejeli. Také mi přijde nebezpečné, když někdo jede po silnici na in-line bruslích. Myslím, že si leckdy neuvědomují své rozpětí jízdy a ani po jaké straně se mohou a mají pohybovat.

Vyzvali jsme účastnice průzkumu, aby nám napsaly svou zkušenost, dobrou či špatnou, kterou zažili při řízení, která ovlivnila jejich náladu.
Vybíráme z některých odpovědí:

• Při vichřici se ulomila větev stromu a mířila mi na auto, stačila jsem zastavit a najela jsem na větev, nechci domyslet co se všechno mohlo stát, z toho plyne poučení, že je lepší zůstat stát a počkat až se vítr přežene.
• Protijedoucí auto jelo do zatáčky v protisměru, musela jsem dupnout na brzdu. Nic vážnějšího se nestalo, ale dcera, které bývá v autě špatně začala zvracet a bylo po příjemném výletu.
• Pohádala jsem se s rodinou a ve vzteku odešla. Pak jsem za jízdy brečela a nedávala tolik pozor. 
• Vždycky mi dokáže zlepšit náladu, když se mi podaří vyhnout se zácpě.
• Vadí mi, když jsou řidiči agresivní, když jedu po dálnici v levém pruhu, dálnice je zacpaná a stejně bliká a vynucuje si puštění, přitom je tam kolona aut.
• Řízení mě baví. Naposledy mi však náladu zkazil jiný řidič, který mě ve městě, kde byla plná čára a nejvyšší povolená rychlost 50 km/h, předjížděl a jel velmi rychle. Znepokojilo mě to, protože takový člověk při jízdě vůbec nepřemýšlí a nechápe, co se všechno může stát.
• Manžel za volantem kdysi usnula, když jsem ho navigovala, spadl do mikrospánku. Musela jsem strhnout volant zpátky a probudit ho. Dlouho jsem se bála usednout za volant, měla ošklivé sny, byla naštvaná a frustrovaná, zároveň i smutná a šťastná, že jsme přežili.
• Kousek od našeho domu je křižovatka, kde se před rokem změnila přednost. A neustále tam lidi jezdí podle paměti anebo si myslí, že mají přednost v jízdě. Už jednou se tam stalo neštěstí a opravdu to nedopadlo dobře, a i přes to, že kousek od této křižovatky je škola, někteří tam jezdí jako blázni. Není týden, kdy bych netroubila či raději nezastavila, aby mě tam někdo nesmetl i s dětmi v autě.
• Bude to jen z pohledu spolujezdce, ale hodně mě vyvedlo z míry, když se nám stalo, že při cestě do obchodu do nás začal najíždět jiný vůz. Byli jsme nejspíše v mrtvém úhlu. Začalo nás předjíždět jiné vozidlo a zároveň najíždělo přímo do nás, jako bychom na silnici s naším vozem vůbec nebyli. Partner řidiče probral zatroubením a ten se ihned opět zařadil do svého pruhu. Tak či tak na tento šok nezapomenu.
• Měla jsem za sebou opravdu těžký pracovní den. Cesta z práce je pro mě tak nějak automatická, často už jsem myšlenkami doma a plánuji co musím stihnout a podobně, a tak jsem si nahlas pustila hudbu a abych cítila jak mi stres a vztek to toho co se v práci stalo proudí celým tělem, jela jsem o mnoho rychleji rychleji, než obvykle a méně se soustředila. To se ale velmi rychle změnilo, přede mnou jel cyklista a náhle i s kolem spadl, zřídil se mi přímo pod kola a stačila skutečně sekunda a já ho přejela. Klepala jsem se úplně celá, když jsem si uvědomila, co se mohlo stát a jak tento jediný okamžik mohl zničit několik životů - můj, jeho, našich blízkých a dodnes si vyčítám, že jsem sedla za volant v takovém rozpoložení.
• Jednou v noci jsem jela lesem z kopce. Na konci v zatáčce mi vběhl před auto jelínek. I když jsem jela pomalu, srazila jsem ho. Praskl mi spojler, naštěstí mi nevyskočily airbagy, nebyl to úplně velký náraz. Bohužel to ale jelínek nejspíš nepřežil, i když kulhající zmizel v lese. Byl to pro mě šok, měla jsem výčitky svědomí a bylo mi ho líto. Nebyl to vůbec příjemný zážitek.

Zdroj fotografie: Marta Kratochvílová

Jaká emoce vás nejvíce ovlivňuje při řízení? Nejčastěji je to hněv 50 %, následně frustrace 16 % a smutek 10 %. Ale jsou to i pozitivní emoce, jako je radost, tu označila desetina z dotázaných, tedy 10 %.
Zajímalo nás, jak dotázaným uživatelkám bezpečnost umožnila posouvat hranice. Vybíráme některé z odpovědí.

• Pocit bezpečí a bezpečnost jdou ruku v ruce a jistě pokud se cítíme dobře, máme v pořádku svůj vůz a můžeme se spolehnout i na to, že jsme pozitivně naladěni, potom není nic problémem. Důležité je vědět, kam až můžeme zajít a co si již dovolit nesmíme. Pokud tedy něco přesáhne tuto bezpečnou mez, potom vždy přeruším jízdu a pokusím se zklidnit svou mysl, abych opět mohla pokračovat co nejbezpečněji vůči sobě i ostatním. Co jsem se díky řízení vozidla naučila je právě toto rozpoznávání a umím i lépe pracovat se svými emocemi.
• Lepší a kvalitnější auto je už jen samotným pocitem bezpečnosti radost řídit.
• Jsem daleko klidnější, když mám jistotu v dobře fungujícím vozidle. Přesto neriskuji, zvlášť když teď často vozím vnuky. To cítím ohromnou zodpovědnost. Jenom když řídím sama občas vyzkouším sílu auta.
• S autem, co mám nyní (jeho výbava) se fakt cítím bezpečněji než kdysi ve staré škodovce, troufnu si na mnohem delší trasy a rušnější komunikace.
• To, že používám bezpečnostní pásy a auto je vybaveno air-bagem, zesílilo můj pocit bezpečí.
• Kontroluji nyní, jak se s manželem cítíme - podle toho, kdo řídí. Jak jsme se vyspali, jak jsme unavení a když máme nějaký rozpor a hádáme se, tak to vyřešit před cestou.
• Když se cítím bezpečně, cítím se sebejistě a tím pádem lépe řídím. Takže například dokážu složité couvat nebo zaparkuju tam, kde se mi to zdálo nemožné.
• Bezpečnost je velmi důležitá, zvláště při tom množství aut na silnicích. Auta mají dnes hodně bezpečnostních prvků, které při začátku řízení nebyly.
• Dnešní vymoženosti automobilů mi přináší větší chuť a lásku v řízení a také větší svobodu, řídím častěji než dřív a jezdíme s rodinou více na výlety a dovolené.
• Myslím si, že v autě je opravdu nutné cítit se bezpečně, hlavně kvůli tomu, abychom se nebáli vyjet z vrat. Znám kamarádku a ta si nechce udělat řidičský průkaz z toho důvodu, že by se necítila v bezpečí a také kvůli tomu, že se bojí svých pozdních reakcí. Myslím si, že tím, že jsem udělala řidičský průkaz byla posunuta má hranice, i co se týče bezpečnosti.
• Umožnila mi řídit více a častěji s pocitem klidu.
• Člověk potřebuje mít pocit bezpečí, potřebuje mít jistotu, že je a bude vše v pořádku. A taky se snažím být bezpečná i pro své okolí, zbytečně neriskovat. Když má člověk pocit bezpečí, není roztržitý, roztěkaný, nesoustředěný. Naopak. Je v klidu, rozvážný a soustředěný na to, co právě dělá. Stresy a tlaky zbytečně bezpečnost prudce snižují.
• Jsem řidička milující rychlou, bezpečnou jízdu, bezpečnost (a dobrý pocit z ní) je v tom určující. Ve vozech bez bezpečnostních prvků jsem mnohem opatrnější, v souvislosti s jízdními vlastnostmi vozu.

Kde se cítíte nejbezpečněji? To byla poslední otázka, na kterou naše respondentky odpovídaly.
Vybíráme některé z odpovědí:

• Nejbezpečněji se cítím doma. Pokud by to mělo být při řízení, tak se nejbezpečněji cítím na prázdné silnici, protože mě nikdo nemůže ohrozit.
• Nejbezpečněji se cítím doma nebo na zahradě. Mám pocit klidu, téměř euforie a pocitu svobody. Spadnou že mě stresy a pracovní napětí se rozplyne do úplné pohody. Snažím se oddělit soukromý život od pracovního. Ale ne úplně vždy se mi to povede.
• Cítím se nejbezpečněji s dětmi a rodinou, doma v rodinném kruhu. A co se týče auta. manžel mi pořídil SUV a v něm mám opravdu lepší pocit než v nějakém Smartu.
• Samozřejmě doma u své rodiny. Ale cítím se v bezpečí i tehdy, když jsem v pohodě a nic mě netrápí. Pocit bezpečí mám i tehdy, kdy mi vše vychází podle plánů a já nemusím řešit rychle nějaké alternativy.
• Nejraději řídím, věřím více sobě jak jiným. Pokud jedu jako spolujezdec, mám vždy větší strach. Nejbezpečněji se cítím, když jedu po těch našich malých vesničkách, kde není velký provoz.

Moc děkujeme všem účastnicím průzkumu za vyplněné otázky. Průzkum probíhal ve spolupráci se značkou Volvo.