Foto: Shutterstock
Jedním z důvodů je fakt, že muži o těchto zkušenostech mezi sebou většinou příliš nemluví. Chybí tak srovnání a snadno vzniká pocit, že ostatní vydrží déle. Když se ale podíváme na výzkumy, obrázek je mnohem střízlivější, a pro mnoho lidí také uklidňující.
Co říkají výzkumy
Jednou z nejcitovanějších studií je mezinárodní výzkum z roku 2005, kterého se zúčastnilo pět set párů z pěti zemí, Nizozemska, Velké Británie, Španělska, Turecka a Spojených států. Výzkumníci sledovali čas od začátku penetrace do vyvrcholení. Muži a jejich partnerky měli během čtyř týdnů zaznamenávat jednotlivé časy pomocí stopek. Výsledek ukázal, že střední hodnota tohoto času byla 5,4 minuty. Jinými slovy, polovina mužů vyvrcholila dříve a polovina později. Zároveň se ukázalo, že rozdíly mezi jednotlivci jsou obrovské, nejkratší zaznamenaný čas byl 55 sekund, zatímco nejdelší přesáhl 44 minut.
Podobné závěry přinášejí i další práce. Podle souhrnných dat publikovaných v odborném časopise The Journal of Sexual Medicine trvá u většiny mužů dosažení vyvrcholení během penetrace přibližně pět až sedm minut. Je důležité dodat, že tyto hodnoty nezahrnují čas strávený předehrou ani jiné formy sexuálních aktivit. Ve skutečnosti tak může být celý milostný akt mnohem delší.
Co je „normální“ a co už může být problém
Z medicínského hlediska se někdy používají orientační hranice. Pokud muž dosáhne vyvrcholení zhruba do dvou minut od začátku penetrace a situace mu nebo partnerce způsobuje stres či nespokojenost, může jít o předčasnou ejakulaci. Naopak velmi dlouhá doba, například více než dvacet minut, může být označována jako opožděná ejakulace, pokud pár vnímá situaci jako problematickou. V praxi ale odborníci zdůrazňují, že samotná délka není jediným faktorem. Podstatné je také to, zda mají oba partneři pocit kontroly nad situací a zda jsou s intimním životem spokojeni.
Zajímavý pohled přinesla studie kanadských výzkumnic z roku 2004. Ty zkoumaly 152 heterosexuálních párů různého věku a délky vztahu a ptaly se jich na skutečnou i ideální délku intimních aktivit. Výsledky ukázaly překvapivý detail, muži uváděli delší ideální dobu než jejich partnerky. Jinými slovy, muži byli se skutečnou délkou často nespokojenější než ženy.
Jedním z nejčastějších témat, které se s délkou milostného aktu pojí, je takzvaná předčasná ejakulace. Jde o stav, kdy muž vyvrcholí velmi brzy po začátku penetrace a zároveň nad tím nemá dostatečnou kontrolu. Podle odborné literatury patří mezi nejběžnější poruchy mužských sexuálních funkcí a v určité fázi života se s ní může setkat přibližně 20 až 30 procent mužů.
Zajímavý pohled přinesla také studie publikovaná na ResearchGate, která porovnávala různé skupiny mužů a jejich průměrnou dobu do ejakulace. U pacientů s předčasnou ejakulací byl zaznamenán průměrný čas přibližně 2 minuty a 32 sekund od začátku penetrace. U zdravých dobrovolníků to bylo asi 3 minuty, zatímco skupina urologů odhadovala „běžný“ čas přibližně na 5 minut a 58 sekund. Tyto výsledky zároveň ukazují, jak výrazně se mohou individuální zkušenosti lišit a že samotná délka není vždy jediným kritériem, podle kterého lze problém hodnotit.
Délka není všechno
Představa, že kvalita intimního života závisí hlavně na tom, jak dlouho trvá samotná penetrace, je poměrně zjednodušená. Ve skutečnosti hraje roli celá řada dalších faktorů, například vzájemná komunikace, atmosféra mezi partnery, předehra nebo celková rozmanitost intimních aktivit. Pro mnoho lidí je důležitější pocit blízkosti, uvolnění a vzájemné pozornosti než samotná délka aktu. Zkušenosti párů navíc ukazují, že spokojenost často souvisí spíše s tím, jak dobře se partneři dokážou naladit jeden na druhého. Někdy může být kratší, ale intenzivní chvíle příjemnější než dlouhé, ale mechanické pokračování. Sex je zkrátka komplexní zážitek, který se nedá jednoduše měřit stopkami.
Průměrná doba od začátku penetrace do mužského vyvrcholení se tedy nejčastěji pohybuje někde mezi pěti a sedmi minutami. Někteří muži se dostanou na minutu či dvě, jiní vydrží desítky minut, a obojí může být zcela normální, pokud to páru vyhovuje. Velká část tlaku na výkon přitom vzniká spíš z kulturních představ než z reality. Pornografie nebo mediální obraz sexu často vytvářejí dojem, že standardem jsou dlouhé maratony. Ve skutečnosti ale většina párů funguje v mnohem běžnějších časových rámcích. Možná nejdůležitější závěr, ke kterému dochází většina odborníků, je poměrně prostý, místo sledování minut na pomyslných stopkách dává větší smysl soustředit se na komunikaci, rozmanitost a celkovou spokojenost obou partnerů. Intimní život totiž není sportovní disciplína, a jeho kvalita se nedá měřit jen časem.
Zdroje: New Republic, SMSNA, Pilot, Reaserch Gate,
Nový komentář