Řekla bych, že největší nároky na svého partnera máme úplně poprvé…

 

Vysníme si černovlasého mužného samečka italského typu s uhrančivě modrýma očima. Má naprosto všechny ideální vlastnosti včetně schopnosti číst nám dívkám přání z očí. Nemá žádné, ale doopravdy žádné chyby.

Následně nám možná do cesty vběhne sice modrooký, ale blonďák s nepříliš bujnou kšticí. Může mít ale takové kouzlo, že podlehneme tajům zvaným „láska.“

Patrně nastane určité rozčarování, protože co je vysněné, není skutečné. A tak se naše sny rozbíjí o tvrdý kámen reality.  V tu chvíli zjistíme význam slova „zamilovanost.“

 

Pokud spolu jenom „chodíme“, pak narážíme většinou pouze na povahové odlišnosti. Ten muž prostě není tak galantní, jak jsme si představovaly, někdy má mrzutou náladu a už vůbec neumí číst naše myšlenky.

 

Pokud to všechno vydržíte, pak nejspíš dojde ke společné domácnosti. A tady se iluze ztrácejí dál. Zjistíte, že neustálá přítomnost, byť milovaného člověka je jaksi omezující. Máte pocit, že najednou není žádné soukromí a chvíli trvá, než se s tím člověk – tedy dívka měnící se v ženu – vyrovná.

 

Jenže pak se stane další lahůdka. Do té doby vám ve sladkých dobách milostného opojení nejspíš zůstalo utajeno, že váš muž každý den jako svůj vedlejší produkt odloží špinavé ponožky a jedny slipy. Občas chce taky najíst, a některé exempláře vás budou už doživotně oblažovat hlasitým spánkem, v lepším případě hlasitým funěním.

A dojde na to, že už není žádná maminka, která vypere ponožky a spodní prádlo, a manželovy totálně zasekané kalhoty taky budou koukat jen a jen na vás. A budou hodně odhodlané nedat svoje skvrny zadarmo!

A starosti všedního dne jsou taky maličko jiné než zamilované rozhovory v době randění.

Ztratí se určité kouzlo předchozího.

Kouzlo randění.

 

Někdo se s tím nevyrovná vůbec a zjistí, že než žít vedle někoho takového, tak radši sama pod mostem.

V tom lepším případě přichází něco jiného, jakási jistota, že každý den budete usínat s tím svým pod jednou peřinou, a třeba i ruku v ruce. Malá drobnost, která vám zpříjemní každý, byť nepříjemný den.

Na večer se můžeme těšit, ne? Tak proč si kazit den…

Vždyť večer se můžu zase přitulit k tomu teplému mužskému tělu a kdoví… třeba se z toho ještě něco vyvine?

 

Pokud přijdou děti, pak kamsi do prostoru odkmitá jakýkoliv volný čas, který je dobré věnovat jeden druhému.

Ty vzácné špetky jsou stejně protknuty bedlivým posloucháním, jestli se dítko nebudí.

Pokud máte babičky z těch vzácných exemplářů, které vám dítě odvedou za zábavou mimo domov, pak máte vyhráno. Tyhle chvilky si užívejte, protože jsou životně důležitým kořením pro vztah dvou lidí…

 

Ano, řekla bych, že čas je právě tím, kdo nám krade vztahy. Nemáme na ně čas. A je to divné, v době růžové zamilovanosti jsme za sebou pálily mosty, rušily kdejakou akci, jen abychom byly s milovanou osobou.

Čas obrušuje nejen rány bolavé, ale i ty krásné.

Není právě to dobré přátelství a jistota v partnerovi lepší než vášeň a zamilování?

 

Jaké máte zkušenosti, jak vypadá vůbec ta pravá LÁSKA???

 

A tak musíme mít na paměti tu starou dobrou pravdu - vztah je jako květina, musíme ji zalévat živou vodou, pečovat o ni, dávat jí světlo a občas třeba i přistřihnout vybíhající vrcholek…

Pak bude kvést a vonět…

 

 

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY