A máme tu další čtenářský příspěvek, tentokrát od Mandzarik. Vypráví v něm o jazykové bariéře a také o tom, že i v šedesátil letech se lze naučit angličtinu. Téma dne: Vy a jazyky.

Čtenářka Mandzarik má sestru nadanou na jazyky. Tak trochu díky ní se naučila anglicky na úroveň, kter jí pomohla překonat strach z cestování.

Téma zní: Vy a jazyky.

Bonjour, Femme - in.
Dnes se nebudu rozepisovat dlouze, ve svém velikášství bych byla ochotna tvrdit, že plynně ovládám dvacet let nepoužívanou ruštinu, angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu, portugalštinu, polštinu. Z dvouletého povinně volitelného francouzského jazyka jsem si odnesla věty : To není Marie. Kniha je na stole. Petr je nemocný. S nimi dokáži čarovat. Pak tu máme slovní hříčky - berránžerétravů, žerémandléaloupesijé. Z němčiny - mám hlad, chci peníze, potřebuji poslat domů několik pohlednic. Ze španělštiny vděčné a věčné - maňana a no comprende.
Krátce : Poté, co si moje polyglotní sestra studující angličtinu a španělštinu a pravidelně navštěvující v rámci stipendijních pobytů těmito jazyky hovořící země, sezvala na chalupu skupinu cizinců, jsem naznala, že je konec dní věčného začátečníka. Dvoudenní pobyt jsem strávila opakovaným dotazem - to je tvůj syn ? Jak se jmenuje ? Jak je starý ? Nějak jsme to přežili. Vzápětí jsem oslovila au-pair agentury a na rok odjela do Londýna. Až po půl roce intenzivního studia a samostudia jsem cítila, že žulový blok ve mně pomalu praská.
Co je však podstatné - i když jistě dělám chyby a nemám ambice se jich zbavovat, domluvím se ústně i písemně. Co je pak nejpodstatnější - tímto počinem zmizel strach z návštěvy ciziny kvůli jazykové bariéře. Osvobodila jsem se. Nebojím se předem, že se nedomluvím, můžu surfovat po vysnívaných destinacích, až se poperu s ekonomikou, můžu je i navštívit a můžu si je užít prosta paralyzujícího strachu, kdy budu muset otevřít pusu a ptát se na cestu, cenu potravin nebo zajímavá místa. Fakt, kdy na turistickém informačním centru ve Francii mluvili pouze francouzsky, na tomto pocitu nic nemění. Problém nebyl na mé straně.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. A tak se i můj otec ve svých šedesáti letech naučil k němčině mluvit anglicky a francouzsky a založil cestovní kancelář. Dnes komunikuje především s Evropou, čas od času si v rámci nákladové položky a rozšíření obzorů naordinuje cestu tu do Himalájí, tu do Washingtonu. Je mu přáno. Vlastní zásluhy se cení. Nezávidím. Jemu ne. Je příkladem, že nikdy není třeba skládat zbraně a že není nutné mít všechno hned. I když bych ráda. Moje přání se mohou splnit. I ta vaše.

Mandzarik

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 26. května 2011: Vy a jazyky

  • Jak jste se učila cizí jazyk?
  • Kolik jazyků umíte?
  • Je pro vás cizí jazyk důležitý a proč?
  • Stala se vám s cizím jazykem nějaká zvláštní či humorná příhoda?

Své příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu: Redakce@zena-in.cz. Do předmětu mailu uveďte heslo: JAZYKY. Příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, tedy pokud chcete mít větší šanci na uveřejnění a také získání dárku, totiž knížky Life managment od Dity Zandl z nakladatelství GRADA a doplněk stravy BION 3, plný vitamínů a dalších prospěšných látek. Uzávěrka zasílání příspěvků je 26. května 2011 v 15.00 hodin.

kniha bion

TÉMATA:
PŘÍBĚHY