Chtěla bych se podělit s historkou, která se udála v naší rodině před lety s naším "plyšovým" mazlíčkem - kocourkem Čertíkem. Vždy, když se setkávám s přáteli, dávám tuto historku k dobré náladě. Ale v době, kdy se udála, mi moc do smíchu nebylo.

Náš Čertík byl velice živý a nespoutaný živel. Jeho největší zálibou bylo, vždy se někam schovat, a pak na náš vybafnout. Jednou jsem čistila WC mísu. Ohnutá nad mísou, drhla jsem ji kartáčem. Najednou mi něco přistálo na zádech. Já se tak lekla, že jsem hlavu zabořil do vody, a ramenem narazila na okraj mísy. Byl to náš Čertík, který až dosud spokojeně spal ve výšce na záchodové nádržce. No a já ho svou prací vyrušila.

Tak se mi "pomstil" tím, že mi skočil za krk. Nejen, že jsem si zlomila klíční kost, rozrazila čelo, ale i nalokala trochu vody. Na pohotovosti mi čelo zašili, na klíční kost jsem dostala sádru. Doma jsem si dala frťana něčeho ostřejšího a chtěla se usadit do svého oblíbeného křesla. Vtom jsem si všimla, že se pohnul polštář na sedadle a z něj na mě vykoukly dvě zelenožluté oči našeho drobečka. Jako by říkaly: "No, teda, paničko, jak to vypadáš?" a seskočil na zem.

Já jsem konečně mohla pohodlně usadit, zavřít oči a na nic nemyslet. Ale omyl! Čert uviděl, že mám volný klín, vyskočil na něj a začal spokojeně příst. Já jsem usnul a ve snu jsem znovu prožívala dnešní den. Bohužel, žádné fotografie našeho "mazlíčka" nemám.

Reklama