Foto: Shutterstock
Jen si vzpomeňte, co jste na takovou otázku odpovídala před lety svým rodičům vy. Usmála jste se při té vzpomínce a pokývala hlavou, že jablko evidentně nepadlo daleko od stromu? Problém ovšem není v genech, nýbrž v otázce samé. Pokud vypustíme z úst onu nenáviděnou větu: „Jak bylo ve škole?“, nemůžeme čekat příliš květnatou odpověď. A další problém bývá v načasování. Započneme výslech v tom okamžiku, kdy vyzvedáváme ratolest ze školy, případně sotva otevře dveře vašeho bytu.
Kdy zahájit konverzaci
Tak jako my potřebujeme vypnout po práci, i děti mají za celý den školy plné zuby. Ano, i jedničkáři. Dejte jim čas, aby přepnuly do domácího módu, přišly na jiné myšlenky. Za pár hodin od posledního zvonění, při nějaké vaší společné aktivitě už jim nebude připadat jakákoli zmínka o škole otravná. To platí i pro předškolní děti. Ačkoli se mateřská škola může zdát jako jedna velká herna, opak je pravdou. Paní učitelky zahrnují děti spoustou aktivit, takže nezřídka odchází unavené (děti i učitelky).
Naprosto ideální chvílí, kdy zahájit konverzaci o škole, je ta, kdy dítě samo na toto téma zabrousí. Třeba nadhodí, co mělo k obědu, nebo že dostalo jedničku z výtvarky.
Umění zeptat se
Na jednoduchou otázku ještě jednodušší odpověď. Zkuste být kreativní, pak můžete to samé očekávat i od dětí. Tady je pár tipů, jak konverzaci vést, aby vaše dotazy nevyšly naprázdno.
- Rozhovor by neměl připomínat výslech.
- Zeptejte se na něco konkrétního, z čeho nebude váš potomek předem otrávený. Třeba co ho ten den pobavilo, kdo rozzlobil paní učitelku, nebo jak mu chutnal oběd. Jakmile se rozpovídá, spíše dojdete i k informacím, o které vám jde.
- Položte otázku, na kterou je těžké najít jednoslovnou odpověď.
- Kdykoli vám dítě něco nadšeně vypráví, poslouchejte ho. Jakmile zájem jen fingujete, dítě to pozná. A příště si svěřování rozmyslí.
- Přestože možná hovoří rozvláčně a zdlouhavě, nepopohánějte ho. Dejte mu prostor a čas.
- Pokud se vám svěří s něčím ne úplně chvályhodným, nekárejte ho. Jinak to bylo poprvé a naposled, kdy jste si vysloužila takovou důvěru. Vyslechněte ho, zkuste se na danou věc podívat jeho úhlem pohledu a pak poradit, jak a proč by se měl podle vašeho názoru zachovat jinak.
- Nezlehčujte jeho problémy. I když se vám budou zdát jako naprostá banalita, na kterou si za týden už ani nevzpomene. Jeho trápí úplně stejně, jako vás to, že jako jediná letos nedostane prémie.
- Svěřte se také. Dítěti se bude hned jinak mluvit, když i vy se svěříte se svými radostmi i strastmi. Samozřejmě úměrně jeho věku.
Úspěšné otázky maminek
Máme pro vás pár tipů přímo od maminek, které od svých dětí slýchají na otázky ohledně školy košatější odpovědi.
- „Kdo si myslíš, že je nejlepší učitel? A proč?“
- „Taky ti přijdou přestávky tak krátké? Co všechno stihneš?“
- „Kdo je teď tvá nejlepší kamarádka?“
- „Jaký předmět bys nejraději vymazal z vyučování?“
- „Kde si myslíš, že je nejlepší sedět ve třídě?“
- „Za co tě naposledy paní učitelka pochválila?“
- „Kdo je ve třídě nejoblíbenější?“
- „Co tě dnes zaujalo, co nového ses dozvěděla?“
- „Zlobil dnes někdo ve školce?“
- „Co tě nejvíc štve na tvém neoblíbeném předmětu?“
Inspirujte se a otázky převeďte do vlastního módu. Však jste to právě vy, kdo zná své dítě nejlépe, takže už budete vědět, co zabere.
Čtěte také:
- Dojmy učitelek po návratu do škol: Vadí jim nejistota i obsluhování dětí v jídelně
- Správný výběr kroužků ovlivňuje spokojenost a sebevědomí dítěte, ale i jeho školní prospěch, říká psycholožka
Nový komentář
Komentáře
Koukám, že jsem měla kliku na normální rodiče, co neměli potřebu se takhle hloupě vyptávat.
Naprosto netuším, co bych na takové otázky odpovídala. Co se pamatuju, nikdo jsme to jako děti neřešili - kdo je nejoblíbenější, kdo je nejlepší učitel... kde je nejlepší sedět, to je jasné - vždycky někde vzadu a mimo dohled kantora. 
Bohužel tam nemůžou sedět všichni, tak je zbytečné to řešit. 
Ne, pokud by mě rodiče prudili s výše uvedenými dotazy, tak jako mladší dítě bych se bezmocně rozplakala, že neumím odpovědět, a jako starší dítě, kterým mlátí puberta, bych asi byla nezdvořilá a odsekávala na půl úst něco, co rodiče jistě nechtějí slyšet.
Dodnes se otřepu při vzpomínce na každodenní otázku "co bylo ve škole?", kterou jsem slýchala jako dítě. A to už mi dávno bylo 60. Odpověď samozřejmě zněla "nic" a dostávala jsem za ní vynadáno.
Všechno je to fůra zbytečných řečí, děti se doma potřebují chvilku odreagovat. Stejně ti malí za chvilku všechno vyprdolí, zrovna tak ve škole/školce zase všechno co bylo doma. Některé děti spustí už cestou ze školy, jiné u psaní úloh. Mě přijdou i ty otázky úspěšných matek jako výslech.