Doma jsme byli čtyři děti a maminka nás vychovávala sama. Tedy vlastně s naší babičkou - její maminkou. Zatímco maminka byla dobračisko a případným výpraskem jen vyhrožovala, babička byla autorita, která pro herdu do zad nešla daleko.
Mě se to netýkalo, já byla nejmladší mazánek, ale ti tři starší měli vojnu.

Neexistovalo flákání a ulejvání ze školy. Běda, když někdo neudělal úkol nebo dostal špatnou známku.
Věčnou válku vedla babička s bráchou Frantou. Zatímco Eva byla knihomol a bezproblémové dítko, Hanka jedničkářka, Franta dělal rok co rok reparáty (budiž mu ke cti, že je vždycky udělal). Jak byl nějaký průšvih, Fanouš v něm nesměl chybět. To pak měla měchačka posvícení. Jednou se mu nechtělo do školy, a protože by ho babička doma jen tak nenechala, vrátil se hodinu po odchodu z domu s tím, že do školy nemůže, protože mu medvěd sežral svačinu. Když babičku málem ranila mrtvice a klepala s Fanoušem, kde že by se ve Františkových Lázních vzal v parku medvěd, ať nelže, ten vydržel bájit o velkém nenažraném medvědovi půl hodiny. Babička ho čapla za límec a celou cestu do školy z něj to lhaní vyháněla herdama do zad. Ulejvání mu nevyšlo, a ještě si vysloužil nářez.

Jednou přišel Frantík ze školy s tím, že mu někdo ukradl žákovskou knížku a soudružka učitelka mu dala proto novou. Babička pečlivě novou žákovskou zkontrolovala a neshledala na ní nic závadného. Frantu pokárala, že si na věci nedává pozor, je lajdák a příště, až zase něco ztratí, dostane pořádný výprask.

Nastal Štědrý den a v kuchyni se babička s mamkou točily kolem plotny. Děti střídavě chodily a snažily se vyzvědět, co jim Ježíšek přinese. „Každému nadělí podle zásluh," odháněla je babička.
Když se navečer rozezněl zvonek u dveří, šla babička otevřít se slovy „Koho to sem čerti nesou?"
Za dveřmi stál soused a moc se omlouval, že ruší. Prý byl vybírat ve sklepě brambory a pod bednou našel Fanouškovu žákovskou knížku. „Asi mu tam zapadla, tak aby ji nehledal, radši vám ji hned nesu."
Babička, jen co vyprovodila dobráckého souseda, žákovskou otevřela a zatmělo se jí před očima.
Fanoušek nastřádal za jediný den několik pětek, sdělení, že nenosí domácí úkoly a hlavně poznámky. Jednu, že je drzý, druhou, že mlátí spolužáky, a třetí, že o babičce napsal do sešitu, že je to metrnice. Soudružka učitelka žádala babičku, aby se dostavila do školy.

Frantík při pohledu na brunátnou babičku třímající v jedné ruce zázračně nalezenou žákovskou a v druhé gumovou hadici od sprchy bral nohy na ramena. Babička ho honila po bytě a se slovy „Já ti dám Ježíška, ty zmetku, já ti nadělím! Pro kriminál rosteš, ostudu děláš. A ještě bys chtěl nadílku? Já ti jich nadělím, jen co tě chytnu!!" Jak se k Fanouš dostal k babičce na dosah, už mu hadice tancovala po zádech. Štědrý den to byl vskutku nezapomenutelný. Fanouš dostal podle zásluh tak naděleno, že to sotva unesl.
Babička věštila Frantovi černou budoucnost a on zahlížel z kouta, jestli se babičce v dosahu nepovaluje něco, co by mohla použít jako výchovný prostředek.

A tak ten rok u nás nenaděloval Ježíšek, ale babička.

kominice

Kominici posíláme za vánoční příběh 1000 bodů do vánoční soutěže a deodorant Rexona. Chcete také body do vánoční soutěže? Napište nám! Hledejte ve vydání téma, za které můžete získat body!

Reklama