Na jaře jsem v obchodě narazila na zajímavou rostlinu….

Merlík listnatý (Chenopodium foliosum) známý jako jahodový špenát je dle sáčku se semínky nenáročnou atraktivní letničku vhodnou k vysazování do zahradních nádob. Vytváří množství tmavočervených plodů, které připomínají maliny Pěstuje se jako okrasná rostlina a plody i listy se dají konzumovat. Daří se jí ve výživné, přiměřeně vlhké půdě na teplém a slunečném stanovišti… Tolik sáček.

Z vlastní zkušenosti můžu říci, že moje naivní představa bohaté úrody se nekonala. Ačkoliv celý tento pěstební hokus pokus vypadal zkraje jako naprostý propadák, nakonec to byla přece jenom zajímavá zkušenost…

Semínka jsem zasela v době doporučované návodem, tedy v dubnu. Jsou však neuvěřitelně titěrná a tak jsem se nechala svést k hustému výsevu, což se později ukázalo jako chyba. K výsevu ještě jedna věc:

Zprvu to vypadalo na úplný neúspěch, no však znáte někdy kvalitu semen! Mladé rostlinky však pouze vzcházejí velmi dlouho, počítejte zhruba s měsíčním marným zíráním do hnědohnědé zeminy a kde nic, tu nic. Maximálně plevel.

Úzké první děložní lístky byly první nadějnou vlaštovkou a až ty první listy pravé jsou vykrajované a podobné těm na sáčku se semeny. Dál už se celá rostlina podobala spíš plevelné lebedě, než něčemu s tak vznešeným jménem – jahodový špenát.

Semínka začala náhle vzcházet jak o život a porost se stal hustým. Zkusila jsem část přesadit do samostatných nádob, což se sice podařilo, ale překvapivě rostliny vypadaly sklesle, evidentně nemají rády přesazování. Přišlo mi, že kořínky jsou hodně hluboko a snadno se poruší i u relativně malé rostlinky.

Tento můj dojem se dále potvrdil, přesazené rostliny zůstaly menšího vzrůstu v porovnání s nepřesazovanou rostlinou přibližně o dvě třetiny. Rozhodně tedy sít přímo na stanoviště a velmi řídce… Doporučuje se 25x30 cm do sponu.

V paždí listů se v červnu utvořilo vždy po jednom nenápadném světle zeleném útvaru podobném chomáči. Byl to květ, z něhož se následně stal zelený plod. V té době již měla rostlina pevný stonek obrostlý svěžími zelenými zubatými lístky. Po nasazení květů je třeba rostlinu přihnojovat asi 1x týdně.

Počátkem července začali uzrávat první „maliny“, vypadající jako zdužnatělá klubíčka. Ještě předtím jsem si všimla, že z každého drobného útvaru na plodu čouhá cosi jako černé semínko. Že by rostlina pouštěla svá semena do světa dříve, než uzraje plod?
Zelený plod se začal měnit do červena, černá semínka se jakoby ztrácela v nabývajícím a bobtnajícím plodu, teď již se podobajícím moruši.
Bližším zkoumáním jsem dospěla k závěru, že semínka jsou nabubřelým plodem vytlačena ven a do prostoru – nebo alespoň většina…

Celou záhadu se mi pokusil osvětlit botanik Mgr. Jiří Jakl:
 „To, co považujete za 'plod', je ve skutečnosti poněkud neobvyklé plodenství, ev. ještě květenství (mimochodem obsaženým šarlatovým barvivem se barví i víno). 'Maso plodu' je vytvořeno ze zdužnatělých okvětních lístků, které objímají vlastní plody - v daném případě nažky (semena, chcete-li). Popisované červnové 'chomáče' mohla být ještě i poupenství postupně se měnící v květenství. To přirovnání 'plodů' k moruškám je z botanického hlediska přesnější, protože podobně jako u popisovaného merlíku se jedná o plodenství (každá bobulka původně vznikla z jednoho květu), nikoli o souplodí, jak je tomu v případě malin (celá malina vzniká původně z jediného květu). O 'vytlačování semínek' bohužel nic nevím, nicméně dužnaté okvětní lístky vlastní nažky spíše neobklopují pevně, proto nažky z 'morušek' asi i mohou vypadávat. Z hlediska rozšiřování rostlin je určitě ale důležitější, aby značná část semen na 'moruškách' zůstala, protože jedině tak ta semena mají naději dostat se do trávícího traktu nějakých živočichů, kteří je pomohou dále rozšířit.„

Chuť?
Listy – nic moc, trochu hořké.
Plody – nezapřou chuť rostliny, chuť je trošku divoká, podobná moruším. V plodech je velké množství černých peciček. Takže semínka jsou doopravdy uvnitř plodu….

Kuchyňské využití je možné
Listy – se používají do salátů, pomazánek, dresingů, marinád do masa. Jsou vhodné i na klasickou přípravu špenátu, na rozdíl od pravého špenátu nedráždí žlučník, ledviny a močové cesty. Jsou bohaté na minerální látky, stopové prvky, vitamíny A, C, K.

Plody – můžeme je jíst syrové, s cukrem, mlékem, přidávat do jogurtů, dresingů, želatin, buchet, na palačinky či lívance. Plody lze zavařovat, dělat z nich marmelády.

Jahodový špenát je v podstatě módní záležitostí, bez valného botanického významu. Jak správně napovídá podoba, je to druh merlíku (příbuzný lebedám, špenátu či řepě). Rozmnožuje se semeny a lehce si s ním údajně zaplevelíte zahrádku.

Vysoký je zhruba 60 cm na zahradním stanovišti, v truhlících o něco menší.
Dá se pěstovat i celoročně z oknem a na venkovní stanoviště ji podle odborníků jej lze vysévat zhruba od dubna do srpna, takže pokud to chcete zkusit a seženete semínka, ještě je čas.

Reklama