Milé čtenářky a čtenáři, věta, že ve víně je pravda, bude mít nejspíš něco do sebe…
Zažila jsem jeden takový příběh, který mi to potvrdil. Ona konzumace většího množství vínka nejspíš donutí říct člověka všechno - i to, co původně říct nechtěl.
Když nám bylo sladkých 16-17 let a chodili jsme o prázdninách na diskotéky pod širým nebem, bylo svařené víno v chladnějších nocích oblíbeným nápojem. Jelikož kontroly tehdy tolik nechodily, nebyl problém si jej i v našem věku koupit a zahřát se.
Jenže moje kamarádka se ten osudný večer zahřívala už trochu moc, a to se jí stalo osudným. Najednou dostala nápad, jak nám říct něco, co už dlouhou dobu tajila. Předklonila se a hlasitě pronesla - já vám povím tajemství. Na chvíli se odmlčela a pak zakřičela - já už nejsem panna!
Tak jsme se to dozvěděly nejen my, ale i široké okolí, a společnost kolem se náramně bavila. Kamarádka od té doby na svařák dlouho ani nepomyslela a ještě dlouho se červenala, jakmile se na ni ve městě někdo déle podíval.
Dneska už víno zase pije a vzpomínáme u vínka na naše pubertální úlety
Příjemný ovíněný den přeje Habroslava
Tak tohle je také povedené. Pravda musí ven, že ano?:) No, zasmál jsem se.
Nový komentář
Komentáře
hezkýýý
tak tomu říkám tajemství
opravdu tajemství
tak to je pěkné,moc
slonbidlo:
dobré tajemství
chudák kamarádka, to musel být dobrý trapas.. ale hezký
Věřím, že se všichni náramně pobavili...
jo co se týče vinka tak to nemile vzpomínám na jedny své narozky kdy jsme ve čtyřech začli dvěma lahvinkama u večeře (to bylo ještě kvalitní), ale pak že večer ještě nekončí a šli jsme do baru kde jsme těch odporných Mulleru s Thurgauem (litrovych) vypili snad 5, asi v peti..a druhý den mi bylo tak blbě že jsem nebyla schopná až do večera vstanout z postele..od té doby ty břečky v barech nepiju
tak takové tiché tajemství
pozor na to víno