Konečně jsme si mohli koupit nové auto.

Jezdili jsme starým Favoritem a čekali, až splatíme splátky na byt. Konečně jsme nebyli zatěžkáni žádnými dluhy a mohli se tak zadlužit nanovo.

 

Koupili jsem Škodu Octavii, tmavěmodré barvy.

Je nádherná. Vevnitř to voní, vše je nablýskané, a když jsme si pro auto přišli, krásně se blýskalo. Byli jsme moc šťastní, že jsme se na takový vůz zmohli.

 

Já nemám řidičský průkaz a ani o něj nestojím.

Z řízení mám panickou hrůzu a učit se na stará kolena pravidla silničního provozu se mi už vůbec nechce. Manžel mě tedy zprvu do práce vozil, ale pak jsme přišli na to, že na místo mého pracoviště je daleko výhodnější jet autobusem. Cesta je ekonomičtější a dokonce rychlejší.

 

Jezdí si tedy sám.

Já se v autě vozím jen někdy o víkendu, pokud jedeme k dětem na návštěvu. Co mi ale ohledně auta zůstalo, je jeho uklízení.

Pokaždé totiž, když sednu do auta, najdu v něm hrozný nepořádek. A to já nesnesu. Nemůžu jezdit v autě, ve kterém se na zemi válí papíry mezi popelem od cigaret...

 

Dopadlo to tedy tak, že já každou sobotu ráno jdu do auta s hadrem a celé ho uklidím. Vysypu popelník, ručním luxem ho vyluxuji a vyleštím okna i palubní desku. Vyhodím pár papírů a kapesníků, které se válejí na zemi. V těchto dnech se mi podařilo manžela přimět k občasné návštěvě myčky. Stará se tedy alespoň o vnější vzhled…

 

Ale k úklidu ho nepřiměji, znám ho 25 let... Říká, že jemu ten nepořádek nevadí.

 

Poraďte co s tím!

Teď mi totiž připadá, že mám jen jednoduchou volbu. Buď autem nejezdit vůbec, nebo ho dál uklízet.… Ani jedno z toho se mi nezamlouvá..