Máte někdy chuť zabít vlastní dítě? Já tu chuť mám právě teď, a pořádnou!

Dcera měla od září nastoupit na gymnázium. Dřela jak divá, aby se tam dostala, makala na sobě skutečně neuvěřitelně a myslím, že si byla moc dobře vědoma toho, že když nebude sedět nad učebnicemi, přijímačky udělá jen horko těžko.

 

Ale povedlo se.

Dcerku přijali a nám všem spadl kámen ze srdce. Hlavně z toho důvody, že dcera měla vždy velký sen studovat VŠ.

 

Před týdnem však holce ruplo v hlavě a oznámila nám (naprosto vážně!!!), že na gympl nepůjde. Že si to rozmyslela, že tam nechce a že nemá v úmyslu dál studovat.

 

Vůbec to nechápu, nevyznám se v tom, co se děje, proč udělala náhle takovéto rozhodnutí!

 

Naschvál?

Či jiný, závažný důvod?

 

Nevím, nemohu z ní nic dostat. Byla jsem i za třídní učitelkou, a ta na tuto novinku zírala stejně vykuleně jako já.

 

Nevím, co s holkou dělat. Odmítá o tom mluvit a navíc nám – rodičům oznámila, že pokud ji budeme na gympl nutit, uteče z domu.

Mám pocit, zda v tom nemá prsty nějaká láska, či zamilovanost, ale jistá si nejsem.

 

Netuším, jak se zachovat, jak reagovat... Pochopitelně se bojím, aby dceru skutečně nenapadlo utéct z domu, ale na druhou stranu přeci věci nemohu nechat jen tak!

 

Věřím, že prázdniny jí pročistí hlavu a přivedou k rozumu... Ale co když ne??? Co pak???