Že je vám tato věta povědomá? Ano, řekla ji šíleně smutná princezna Helenka Vondráčková o hlavu menšímu princi Václavu Neckářovi. Ale život není pohádka a život také není jenom o výšce. Naopak, někdy může být i prospěšná.
Šíleně smutná princezna (1968)
Příběh mojí kamarádky Johanky
„Byla to Jóóóhana s dlouhýma nóóóhama...“ zpívá se v jedné známé písničce. A jakoby se rodiče mojí kamarádky Johany toho chytli, dali toto jméno i své prvorozené holčičce, která vyrostla do výšky, kterou by jí mohl závidět kterýkoliv basketbalista.
Už na základní škole jsme ji přezdívali žirafa, a tato přezdívka se jí držela po celou střední školu, včetně tanečních. Najít pro ni výškově přijatelného partnera bylo téměř nemožné. Žádný kluk s ní nechtěl být v objetí, poněvadž i když mu hlava dosahovala na pomyslná příjemná místa, měla Johanka prsa po tatínkovi, a tak z toho chlapci nic neměli.
„Já s ním nebudu tancovat, on je malý,“ argumentovala studentka tanečnímu mistrovi.
To však našeho tanečního mistra absolutně nezajímalo: zadáme se a hotovo. Všichni se zadali, zůstala jen Johana a uhrovitý spolužák Lukáš, který se neskutečně potil a smrdělo mu z pusy. Žádná jsme s ním nechtěla tancovat, ale Johanka ten smrad při své výšce alespoň necítila.
Skončila střední, odmaturovali jsme a Johanka byla jedna z mála, se kterou jsem se scházela, a dodnes scházím. Po maturitě se přihlásila na vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk a literatura. Už na škole totiž patřila k nejlepším recitátorkám.
Tam se spřátelila se spolužačkou Pavlou, nadšenou divadelní ochotnicí. Jednou vzala Johanku s sebou na divadelní zkoušku, právě chystali dětské představení: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Režisér, když ji prý uviděl ve dveřích, tak měl ihned jasno a podařilo se mu Johanku přemluvit do role Dlouhého. A role a roličky přibývaly. Děti měly dlouhou Johanku rády. Kamarádce stouplo sebevědomí a po čase se dokonce i vdala za divadelního kulisáka. Když se brali, byla jsem jim na svatbě a strašně jsem se smála, když mi pod dlouhými svatebními šaty ukazovala její „svatební lodičky“. Byly to růžové balerínky, díky nimž nebyl výškový rozdíl u oltáře tak znatelný.
Po svatbě se jim narodil syn, dnes téměř dvoumetrový chlap, ale u kluka to nevadí. Johanka se narodila v roce 1968 (shodou okolností přesně v tom roce, kdy se natáčela zmiňovaná pohádka Šíleně smutná princezna, jejíž roli si v divadle také zahrála).
A já si tak říkám, že kdyby se Johanka narodila o dvacet, pětadvacet let později, na sto procent by se svojí tehdejší výškou a postavou vyhrála dnešní volbu MISS - královny krásy.
Nový komentář
Komentáře
manzel je o malinko vyssi tak nam to pasuje
Vždy jsem měla muže vyšší-měřím 175cm,tak to byli dlouháni.Jen jednou o mě jevil zájem menší kluk,ale jak mě chtěl políbit a já měla sehnout hlavu,došlo mi,že toto není nic pro mě.Prostě malý kluci mě neberou
jsem k sobě akorát,je vyžší -to pasuje
S manželem jsme stejně vysocí a já miluji vysoké podpatky. Jemu to nikdy nevadilo, mně na začátku vztahu ano, nechtěla jsem být vyšší než on. A dnes už mi to nevadí vůbec, nosím si co chci a spíš se tomu směji. Ono to vážně není o tom.
Manžel je vyšší a kulatější
zdá se mi,že jsem čím dál menší
nedávno si mi má vysoká kámoška stěžovala,že ty malé potvory jako jsem já jim všechny vysoké chlapy rozeberou/něco na tom pravdy je mám 158cm a můj chlap kolem190/
já sem vlastně nikdy nepřemýšlala nad tím,jestli by mi vadil chlap menší jak já..Nikdy jsem menšího neměla..Můj je cca o deset čísel vyšší jak já,a jak už tu psaly holky-ono je to asi lepší-přece chlap má bejt ten,co nás ochraní a ten s kterým se cítíme bezpečne..ten kterýmu se stulíme do naruče a on nás ochraní před celým světem-a to z menší než jsme my,ženské- asi tak dobře nejde..
s postavou nebo výškou?
peetrax — #9 jsem na tom stejně
Výšku zas tak moc neřeším, přesto si nedokážu představit chlapa menšího než jsem já. Musím k němu vzhlížet nahoru, i kdyby to bylo jen maličko.
Mám muže taky teď už stejně vysokého jako já.Taky se zmenšuje věkem
Dřív jsem to moc řešila,kupovala si boty s nízkým podpadkem a tak.Teď jsem v pohodě a neřeším to!
Mně to kupodivu nepřijde disproporční ten pár, to nějak neřeším, ale často postava těch chlapů, to ale mluvím fakt o těch, kteří mají kolem 2 metrů. Protože pro mě při mém vzrůstu chlap, který měří 180 není žádnej dlouhán
.
I když chápu, že vy to vidíte jinak.
Budu asi působit povrchně, ale prostě u mě na té výšce záleží a prostě pokud není chlap aspoň o hlavu vyšší, cítím určitý řekněme "diskomfort"
Naštěstí jsem úplně normální, spíš menší postavy, takže tyhle kusy se vyrábí 
U druhých je mi to samozřejmě úplně jedno, naopak spíš disproporční páry na mě působí velice zajímavě. A je spousta mužů, kteří vysoké ženy přímo zbožňují 
kobližka — #4 Především pro nás vyšší už by se chlapi, kteří by připadali vysocí i nám, ani nevyráběli.
Jo, příroda si to umí dobře zařídit, aby vznikla rovnováha.
v.poho — #3 Já říkám pořád,že je dobře,že se každému líbí něco jiného!Umíš si představit,kdybychom všichni měli stejný vkus?
kobližka — #2 Měřím 177 a jak má chlap 190 a víc, tak se mi to většinou nelíbí a přijde mi to disproporční.
Prostě jsem zvyklá koukat chlapům z očka do očka, takže mi vyhovuje přibližně stejně velkej chlap, cca o 3-5 cm vyšší v závislosti na tom, o kolik se zmenšil od vojny. Všichni udávají vojenskou míru....
Mnó.....já bych asi nemohla chodit s menším klukem,než jsem já.Pro mě to musí být chlap jako hora,mám ráda pocit bezpečí a ochranitelství.Ale při mé výšce 156 cm,nebylo "umění" najít většího kluka....a našla jsem ho.Měřil 190 cm....