Milý Richarde a všechny ženy-in!

O kutilství přemýšlím už od včerejšího odpoledne. Hlavní otázkou pro mne především je „Co je to vlastně KUTILSTVÍ?" Původně jsem totiž měla v plánu začít vypisovat, co se mi kdy podařilo bez asistence druhého pohlaví, ale nakonec ve mně zůstala myšlenka, že co pro jednoho už může být kutilství, pro druhého může být věc zcela běžná. Vždyť v některých domácnostech muži perou a žehlí, a tak ženy mohou dělat i mužské práce, nemyslíte?

Takže spíš než o kutilství, mohla bych napsat pár řádek o tom, co se mi podařilo opravit nebo nějak „zrenovovat" bez asistence chlapa. První věc, která mne zahřála na duši, se váže k roku 1995, kdy jsem se poprvé, sama bez asistence, chopila natěračské štětky a vymalovala jsem koupelnu. Vidím to, jako by to bylo dnes, když táta přišel domů z práce a koukal na mě... A tehdá se mi snažil i pomoct, jenže já jsem mu jasně dala najevo, že to musím udělat sama, že chci, aby to bylo „moje dílo". A podařilo se. Od toho roku jsme onu štětku držela v ruce už několikrát - naposledy loni, když jsem malovala záchod. No co, rutina, nemyslíte, milé ženy-in? Která z Vás už tohle alespoň jednou nedělala, že?

Mezi takovou prácičku pro jemné ruce musím vzpomenout, jak jsem slepovala část krytu od stropní lampy, který se rozbil při úklidu prachu. Tehdá jsem opatrně slepovala jeden dílek skla k druhému, a když byla práce hotova, byla jsem patřičně šťastná. Netrvalo ale dlouho a o onu radost jsem přišla. Byla to tehdá sobota, mamka vařila guláš a brácha s talířem „nášupu" šel do obýváku, kde se chystal stolovat. Když tehdá o onen slepený kus zakopl a rozbil ho na stovky malých kousíčků, neubránila jsem se slzám. Znovu to již spravit nešlo.

A tak by se dalo vypisovat mnoho dalších maličkostí, které prostě musíte udělat, když už doma žádného chlapa nemáte - počínaje základní opravou splachovacího zařízení, ukapávajícího kohoutku nebo utažení nějakého toho šroubku. Mezi věci tak trochu nadstandardní řadím aktivity, které nejsou až tak nutné, ale přesto se do nich pustíte, a tím pro mě bylo natření balkónu. Mamka byla z mé chuti do práce velice šťastná a slyším to jako by to bylo dnes: „Uvidíš, že se lidi chytnou za nos a taky začnou ty své balkóny natírat..." Po odstranění staré barvy a nanesení základové a lesklé vrstvy černé barvy se náš balkon mezi všemi ostatními vyjímal jako skvost. A jak to dopadlo se sousedy? Asi za dva měsíce na protějším domě byly dva balkóny též natřeny :).

A podobně to bylo se střechou od garáže, se shazováním sněhových zavějí ze střechy... Prostě a jednoduše asi se nedá skrýt to, že jsem v mládí byla s tátou často na garáži a zcela jistě jsem si hrála s nejedním šroubovákem. Šroubovák se totiž nebojím vzít do ruky ani teď, stejně jako natěračskou štětku nebo vařečku. Nicméně, nic se nemá přehánět - ty složitější věci je třeba nechat na odbornících. Takže třeba renovaci koupelny (kachličky, dlažba, umyvadlo), kterou můj bývalý přítel dělal dva roky - to je o nervy, to si raději zaplatím profesionála.

Těžko říct, jestli výše popsané opravy v domácnosti jsou kutilstvím, ale řeknu Vám, pokud člověka ta práce baví a dělá ji s láskou - proč ne, jen ať dělá. Takže na mě teď zbývá závazek, že letos natřu u oken plechy a vymaluji koupelnu. Doufám, že to dobře dopadne.

Krásný den Vám všem přeje
bokul

Je pravda, že na ty složitější věci jsou odborníci lepší. Horší je, když máte odborníka doma. Otec umí úplně všechno, a tak jsem se s ním dokonce naučil i instalovat sádrokartony. To ale všude tajím, tak pšššt. Já umím jen zatlouct hřebík přece.:))

Napište nám také o svém kutilství na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama