Má rána všedního, tedy pracovního dne vypadají většinou naprosto stejně.
Vstanu, s očima ještě zalepenýma se jdu umýt, s pusou plnou zubní pasty okřikuji děti, aby neřvaly, že táta ještě spí, zakopávám o kočku a přemýšlím, co nesmím nechat doma na stole.

 

Po takovémto ránu většinou vyrážím na autobus na poslední chvíli, na obličeji mám ještě otlačený polštář a můj ospalý kukuč nezakryje ani pořádná vrstva make-upu.

Zkrátka, prožívám rána stejně jako většina maminek od rodin.

 

Jenže dneska jsem se vzbudila v půl šesté, čerstvá jako rybička, úžasně vyspalá a naladěná do fantastické nálady. Stihla jsem si v klidu vypít kávu, vypravit děti bez křiku a shonu a dokonce se i v klidu nalíčit do ucházející podoby.

A dokonce jsem ani neutíkala na autobus!

 

Pohodlně jsem se usadila na volné místo a toho, že vedle mě sedí muž z dívčích snů, jsem si všimla až poté, co mě přes nos pohladil jeho parfém.

Byl vysoký, mohutný a v obleku šitém na míru připomínal kladné hrdiny romantických filmů.

Jak jsem si ho tak „nenápadně“ prohlížela, on začal dělat to samé. Až se naše oči střetly.... Byl to sice prchavý, titěrný okamžik, ale se mnou zamával.

 

Proč? I když manžela miluji, po x letech manželství jsou právě tyto okamžiky tím, co už ve vztahu dvou lidí neexistuje. Vyprchají, zmizí stejně jako hvězdy s prvním slunečním paprskem.

 

Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí a on se pak usmál. Vlastně spíše pousmál. Bylo to mihotavé gesto, a kdybych si jeho obličej neprohlížela tak pečlivě, určitě by mi ten úsměv unikl. Přejel mu po tváři jako stín a zmizel.

 

Po těle se mi rozlilo příjemné teplo, v podbřišku mi lehce zaškubalo a hlava se mi rázem naplnila představami barevnými tak, že duha proti nim byla jen černobílá šmouha.

 

Pomalu mi začíná svlékat kabát a stále se mi dívá do očí tím zvláštním pohledem. Pohledem, který vás rozpálí a pohladí zároveň...

Hladí mě po vlasech, hraje si s mými loknami a pak lehce, jakoby omylem přejede rukou po mém ňadru.

Moje tělo okamžitě reaguje a všechny zábrany jdou stranou.

Nechávám se laskat jeho rty a opětuji mu polibky, ze kterých se mi točí hlava. Nechávám jeho jazyk, aby si hrál s mým.... Chci, aby se dotýkal mého těla a hladil mě na těch nejintimnějších místech...

 

S očima zavřenýma vnímám jeho slova, která ke mně připlouvají jak loďky na klidném moři. Vnímám jeho dech, jeho ruce, jeho dotyky, které mě přivádí do slastných hlubin extáze.

 

Stojím před ním jen ve spodním prádle a vím, že mu dovolím úplně všechno. Vím, že se mu odevzdávám, teď, v tuto chvíli. Nechám ho, aby si se mnou hrál, aby mě pomalu, krok po kroku přivedl k orgasmu, při kterém se odpoutám od reality, od času i prostoru.

 

Milujeme se. Něžně, vášnivě i divoce. Je něžný, a přesto z něj cítím sílu a zvířecí vášeň. Bere si mě jako hladový milenec....

Jeho vůně splývá s mým dechem i tělem. Ze dvou osob se stává jeden člověk.

 

Autobus přijíždí do stanice, vystupujeme. Poslední pohled, poslední úsměv a ztrácíme se v davu lidí.

 

Ještě když nastupuji do metra, snažím se zahlédnout jeho černý oblek.... Marně. Ale vím, že i kdybych ho našla, i kdybychom se znovu setkali, zůstane jen u představ. U krásných, romantických představ, které mě na krátký okamžik přenesou do světa romantiky a do světa vášnivých a přece tak něžných polibků....

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY