Všechny děti se rodí se zdravým vztekem, který je součástí boje nebo únikové reakce. Když s námi rodiče špatně zacházejí anebo si nás dostatečně, i když třeba neúmyslně, nevšímají, obvykle nás přinutí, abychom tento náš zdravý vztek potlačili. Žádný rodič nemusí být perfektní, ale nám zas musí být dovoleno se naštvat. Potlačení hněvu může být totiž škodlivější než samotné trauma.
Když v sobě zlost potlačujete, je to, jako byste v autě šlapali na plynový pedál a zároveň na brzdu. Nejvíc jsou pochopitelně ohroženi věční nespokojenci, ať už zlobu dávají najevo, nebo ne.
„Chronicky nespokojení lidé trpí více nemocemi všeho druhu. Mají sklon nadmíru jíst, kouřit a pít a reagovat přehnaně. Stresové hormony zároveň ohrožují imunitu. Odborníci z Coloradské státní univerzity zjistili, že lidé s negativním přístupem k druhým mají méně imunitních buněk, které v organismu ničí buňky nádorové,“ varuje psycholožka Mgr. Monika Wallsteinová.
Jak se přestat vztekat?
Klasický způsob zvládnutí vzteku spočívá například v tom, že člověk počítá v duchu do padesáti, nebo vyrazí na krátkou procházku, aby se uklidnil a získal nadhled. Dalším způsobem je negativní emoce přesunout „ze srdce do hlavy“ (z emocionální roviny na rovinu intelektuální):
- Zamyslete se.
- Zvažte svoje možnosti.
- Dělejte si poznámky.
- Snažte se příčinu hněvu odosobnit.
Když se vztekáme, máme sklon přisuzovat druhým ty nejhorší pohnutky. Upřímně: Spousta věcí, které nás na lidech rozčilují, se nás vlastně přímo netýká. Jen si to uvědomit a zaujmout k nim neutrální stanovisko. Třeba je nakonec začneme i chápat.J
"Řekněte si: ten člověk mě přece nezdržuje schválně. Za neschopnost nemůže, prostě už je takový," radí E. Scott Geller, profesor psychologie na Virginské univerzitě v Blacksburgu.
I humor uklidňuje...
Školačka píše úlohu a obrátí se na otce: "Tati, jaký je rozdíl mezi zlostí a vztekem?"
"No, jak bych ti to vysvětlil - já ti to předvedu." Zvedne telefon a vytočí namátkou číslo. "Haló, je tam
"Tady žádný Oskar nebydlí, naučte se hledat v seznamu."
"A tati, ten měl zlost nebo vztek?"
"No, ten byl tak nanejvýš nevrlý. Asi má moc práce a vyrušili jsme ho. A teď poslouchej!" Znovu zvedne telefon a vytočí totéž číslo. "Haló, je tam Oskar?"
"Člověče, co mě pořád otravujete? Říkal jsem vám, ať se naučíte hledat v seznamu, tady žádný Oskar není!!!"
"Jé, ten se hezky vztekal."
"Kdepak, teď byl teprv nazlobený. Tohleto je vztek: vytočí číslo potřetí: "Haló, tady Oskar. Nesháněl mě někdo?"
Jak bojujete se vztekem vy? Umíte se ovládnout, nebo "lítají třísky"? A jak si poradíte s nějakým vzteklounem ze svého okolí?
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori: ale to víš, že to není špatně
to se tě jen někdo snaží o tom účelově přesvědčit (manipulace
)
Gretka.: protože ženy nejsou zvyklé říkat na rovinu, co cítí, co si myslí, co se jim nelíbí... spíš jen "naznačují" a čekají, že to protějšek nějak pochopí nebo snad vyčte z jejich očí či co... Tenhle způsob komunikace se asi dědí z generace na generaci.
tykev: jen aby za nějakej čas nedospěl k názoru, že hysterku doma mít nemusí... a navíc mi to přijde tak trochu nefér - trochu dost...
já jsem pěkně vzteklá a to i přesto že se snažím s tím často něco dělat! Moc mě to mrzí, vím že mi nikdo neubližuje schválně, tímto se také za své chování omlouvám všem kdo to budou číst a kterých jsem se tímto dotkla......promiňte
Myška hrabe díru, jde kolem zajíc a říká: - Proč si nepůjčíš od krtka lopatku? Myška se zamyslí a vydá se ke krtkovi. Když je 4 metry od jeho díry, říká si: - Krtek mi tu lopatku nepůjčí. Jde dál, 3 metry od jeho díry se zastaví a říká si: - On mi ji určitě nepůjčí. Když je 2 metry od jeho díry, říká: - Krtek je opravdu vůl, on mi ji nepůjčí. 1 metr od díry se zastaví a říká: - Lakomec jeden lakomá, nepůjčí mi ji. Jde dál, dojde k jeho domečku a zaťuká. Jakmile krtek vykoukne ven, myška na něho zařve: - Tak si ji teda sežer!
Jo tak to je přesně o tom samonasírání, kterým trpí můj 
Kadla:
fakt dost dobrý, taky znám takový lidi...
lenka007: Ten fór je dlouhý, ale najdeš ho na stránkách naší kapely pod heslem "Zamyšlení". Adresa je: http://62.168.16.140/mysaci/zamysleni.html
Rikina: Jo, já taky nepamatuju, že bych někdy v životě na někoho křičela. I když mám někdy chuť, tak radši mlčím a za hodinu mi dojde, že to stejně za rozčilování nestojí.
Tak já jsem dost klidná, neřvu, předměty neházím, dveřma netřískám, do zdi nekopu, asi nejsem normální... ale jsem taková od dětství, nepamatuju se na žádné takové scény. Dokonce i má matka vždycky říkala, že jsme byly se sestrou hodné holčičky, které nekřičely, nepraly se, nevztekaly - na rozdíl od mých synů, kteří se jako malí pořád hádali a prali jako koně a křičeli na sebe hrubé výrazy. Takže v genech to asi není.
Manx: Víš jak to je napsáno výše v článku: "Řekněte si: ten člověk mě přece nezdržuje schválně. Za neschopnost nemůže, prostě už je takový,"
Tak tohle bych manželovi možná řekla i nahlas, ale velmi klidně. Třeba by ho to poněkud vyděsilo - ta změna typu: si se fakt něco děje, protože ona na mně neřve 
Wiki: neznám, řekni...
Radka27: Asi nejhorší je, že neřvu, víš...
A proti kruponu puberťáka je člověk absolutně bezmocnej...
lenka007 : to mi pripomina ten vtip, jak si mysak sel ke krtkovi pujcit lopatku
asi jsem exot, ale ja se nerozciluju....nejak nevidim duvod, proc bych jako mela
...obcas me nekdo nastve, tak si doma manzelovi klidnym hlasem postezuju a je to ok 
ale hazet nejake veci nebo triskat dverma??? neznam 
ale jako dite jsem byla vztekloun paradni...asi se ta moje vrozena vybusnost nejak vekem vycerpala 
Manx: Však to je přesný popis vzteku, krev do hlavy, zvýšený tlak - je to chemická reakce, nic víc.
Co třeba jít si zařvat do koupelny a ne na partnera 
?
Aja: Ale tak jo...nepříjmné řešení, je nepříjemné řešení, ale do vztekání by to snad přecházet nemělo, ne? Je ale pravda, že hodně lidí vybuchuje při nepříjemném řešení a já je většinou usměrňuju zpět do klidových stavů. Třeba tak, že začnu mluvit výrazně potichu
Lítající nádobí?
Řvoucí partner? 
Neovládání se? 
Tak to teda čumím 
Ano, taky mě někdy vztekne nějaká blbina, třeba když něco nemůžu najít, nebo třeba něco nešikovně vysypu lítám po bytě a lamentuju, ale jen tak pro sebe. Ale že bych to obracela konkrétně na někoho? To teda nee
A pokud je původcem vzteku nějaká blízká osoba, odcházím do vedlejší místnosti a zavřu za sebou dveře.
Ze srdce do hlavy, jo?! Zrovna včera jsem cosi řešila se spratečkem...kolem školy a jeho lenosti
Ještě teď mě tlačí žaludek 
ja dovedu taky pekne radit.Drive u nas litaly talire,hrnky a jine.Ja jsem snadno vytocitelna a meho nacelnika nevytoci nikdo.Ten je tak nechutne klidnej,ze bych ho nekdy
.Prej nerozciluj se bude ti spatne
Se rozcilim do bezvedomi a synkove chvili kmitaji ale za par dni je to zase pri starem.Jsem si povidaly se sousedkou jestli by mi svedla manzela /ze srandy/ a vona rikala.To urcite za ten kraval co bys delala mi to nestoji.
Jsem vcelku klidná. Ale když se už někomu podaří mě vytočit, tak je to většinou navždy. Umím odpouštět, ale zůstane to ve mě. Neumím se přetvařovat a lhát, takže většinou říkám pravdu, což taky asi není každému příjemné. Ale už to tak je. Můj
je takzvaně samonasírací - on už dopředu uvažuje o tom jak se naštve, když někdo něco neudělá podle jeho představ. A pak to tak vůbec není, ale on už dopředu vypění...