
Foto: Shutterstock
Loňské léto pro ni bylo krušné. Přišla manželovi na nevěru s jeho klientkou. On ji ale uprosil, aby se neukvapovala. Že šlo pouze o chvilkové poblouznění, z něhož dávno vystřízlivěl. Nikdy se do dotyčné nezamiloval, jen se spolu párkrát nezávazně vyspali. Omlouval se, nosil kytky, až změkla. Vybalila kufry a rozhodla se, že svému muži nevěru odpustí. „Vždyť se to děje každou chvíli, který chlap je stoprocentně věrný?“ uklidňovala se. Mozek to chápal. Jenže ani logika jí nedokázala vyléčit zlomené srdce. Věděla, že to bude běh na dlouhou trať.
Zatímco on nabyl dojmu, jak je z nevěry venku, v ní se stále praly dvě Hany. Ta hodná, která si slíbila zapomenout, a ta pomstychtivá, co toužila po odplatě. Aby i on zažil, jak moc ji jeho zrada bolí. Připadlo jí totiž, že mu po jejím odpuštění až moc brzy otrnulo. A tak ta druhá nakonec zvítězila.
„V práci se kolem mě točil jeden chlápek a já na firemním večírku dost pila. Líbil se mi, byla příležitost a já se rozhodla jí využít. Vyspali jsme se spolu a já se s tím druhý den svěřila manželovi. Postupovala jsem úplně stejně jako on. Omluva, litování svých činů a nakonec ujištění, že už k tomu nikdy nedojde. Bylo vidět, že jsem ho nevěrou zasáhla. Přiznávám, dělalo mi dobře, vidět ho tak down. Konečně si dokáže představit, jak jsem se cítila loni já, běželo mi hlavou,“ svěřuje se Hana, která manželovi navrhla, aby za touto nepěknou epizodou jejich manželství udělali tlustou čáru. Jen se nadechl a suše jí oznámil, že tlustou čáru tedy rozhodně udělá. Odešel a vrátil se až večer. S rozvodovými papíry.
„Nevěřila jsem, že se mi to nezdá. Vypadalo to jako špatný vtip, jenže šlo o realitu! Takže zatímco já jemu odpustila, že spal kdoví kolikrát s nějakou buchtou, on mě jedno uklouznutí odpustit nedokáže? Potažmo i vzhledem k tomu, že šlo spíš o snahu ukázat mu, jak to bolí, než o nějaký poměr? Volání o větší pochopení?“ cítí Hana obrovskou zradu, nespravedlnost a zklamání. Její muž jí ale vysvětlil, že mezi ženskou a mužskou nevěrou existuje propastný rozdíl. Zatímco u muže o nic nejde, protože je k rozsévání genů naprogramovaný, u ženy je neodpustitelná.
„Prý mi už nikdy nedokáže věřit a až bych jednou byla těhotná, trpěl by příšernou nejistotou, zda je dítě skutečně jeho. To je logika! Nakonec možná dobře, že to takhle skončilo. Přesto tu nespravedlnost nedokážu vstřebat,“ dodává Hana.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Nevěra, ať už v jakémkoli kontextu vztahu, je vždy zásadní událostí, která otřese jeho důvěrou a kvalitou. Alibistická teorie, že mužská nevěra je jiná, než nevěra ženy, je adekvátní asi tak, jako tvrzení, že mužská rýma je jiná a horší než rýma ženy.
Vyrovnat se s partnerovou nevěrou je skutečně běh na dlouhou trať,ve které probíhá krom boje se zraněným egem ještě proces zjištění, zdali jsme vůbec ochotni a schopni tento zásek do důvěry ve vztahu ustát a vztah udržet.
Velmi záleží na našem hodnotovém systému a také na našem sebevědomí. Potřeba oplácet ve stylu „oko za oko“ je řeč zraněného ega. U některých žen to skutečně může zafungovat. Posílení ega ale neznamená záchranu vztahu. Ve chvíli, kdy se partner dopustí této vztahové zrady (byť to sám bagatelizuje např. termínem citového zaškobrtnutí nebo bezvýznamné události apod...) nám nepřímo dává povolení, že i my máme na podobné selhání nárok. Což si právě typ muže, jako je partner Hany, neuvědomuje. Hranice vztahu jsou nevěrou zkrátka narušeny a velmi obtížně se opět nastavují. Nevěra se stává majetkem obou partnerů a součástí dalšího vztahu. Může být využita ke zhodnocení a zvědomění nenaplněných potřeb a následné partnerské práci na vztahu, ale dalším levlem zpracování je zjištění toho, kdo byl podveden, zda-li bude ochoten žít v podezíravosti a očekávání dalšího selhání. Není vždy výhrou udržet vztah, ve kterém se již necítíme bezpečně a trpíme neustálou úzkostí a nedůvěrou. Hana z reakce svého manžela správně vyvodila, že názor na jeho selhání rozhodně nezrcadlí ochotu k dospělé sebereflexi, ale bude umožňovat rozvinutí „normálního rozsévačského scénáře“. A spravedlnost v příběhu nevěra za nevěru je nesmyslný termín. Do dospělosti nepatří dětské hry z pískoviště typu kdo komu rozšlápl bábovičku…
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.



Nový komentář
Komentáře
Nevěra…prvotní šok…obrovský šok..ztráta důvery ve vztahu. Co s tím?
Dát šanci, nedat šanci, neskutečné dilema..duševní boj…
Pak je boj dobojován a šance poskytnuta….
Pak začíná druhá bitva. Ta veliká, těžká, hrozně těžká..možná nejtěžší…a tu už prožívá jen jeden..ten zrazený….
Každou vteřinou každého dne, kdy přemýšlí o tom, co ten druhý dělá, jestli není s někým jiným, každou vteřinou, kdy přemýšlí, proč se ten druhý neozývá, každou vteřinou, kdy má hrozné, ubíjející představy, jestli ten druhý …..…
Všechno tohle strašně bolí, bolí až do morku kostí, ničí mu to duši, rve mu ji to z těla… nemá klid, nemá možnost si ulevit, je na to sám..svádí obrovský boj se svým vědomím, vyčerpává ho to až do uplného zničení….je to neustávající, ráno když vstává, večer , když usíná..pořád….nepřestává ho to ničit…
Něveru lze ustát, ale tenhle následný ničivý souboj už téměř ne….
K téhle bitvě potřebuje toho druhého, toho, co to způsobil. Dlouho. K podpoře, k ujištování, že už budou vždycky jen dva, že už to křehké pouto důvěry nepotrhá. K tomu, aby tu byl, vždycky, za všech okolností, aby kdykoli řekl mám tě rád, miluji tě, jsem tu lásko a už vždycky budu…
O tom je to obnovování důvěry….o maličkých krůčcích, které opravují to potrhané pouto….o maličkých krůčcích, které ťapou pomaloučku, po milimetrech….
Protože tohle když není, druhá bitva je předem prohraná…
Tohle je ale o konkrétních lidech a o tom, jak si nastaví vztah. Například já s partnerem máme vztah nastavený monogamně a vyhovuje nám to. Nemyslím si ani, že by na monogamii bylo něco nepřirozeného, jinak by vůbec neexistovala. Je to podobný stereotyp, jako když někdo říká, že homosexualita je nepřirozená, nebo že je nepřirozené, když... já nevím, žena nosí kalhoty nebo řídí auto, nebo co já vím... Prostě přirozené je všechno, co lidi dělají. Jinak by to asi nedělali. Pokud má někdo silné libido a má potřebu variability partnerů/partnerek, tak to tak prostě má, měl by být férový a najít si někoho, kdo s tím nemá problém. Argumentace plození potomků, je nesmyslná, zvlášť v době antikoncepce. Kvalitní jedinec většinou vyroste v úplné, kvalitní rodině. Takže monogamie dává smysl. Ale mužská a ženská nevěra je pořád nevěra. Ten manžel si akorát racionalizoval vlastní selhání, je to věc ega a ne faktů. Z biologického hlediska by se dalo najít tisíc důvodů, proč i žena touží po jiném muži než je manžel. Prostě za to nestál, pro manželku spíš výhra.
Tak manželství skončilo, jak zahnul manžel. Její nevěra ji vlastně jen ubrala starosti, takhle si aspoň papíry s rozvodem vyřídí sám týpek. Vlastně pro ni dobře.
Věrnost je proti přírodě. Mají přežít ty nejlepší geny. Nebýt pohlavních chorob, tak by ani církem monogamii nikdy nezavedla...
Vidím, že místním zabedněncům nějak nedochází, že člověk je polygamní druh. Psychika mužů a žen je na to nastavená. Monogamie je kulturní experiment, který tu je jen krátce.
Tak ať je ráda, že se toho evidentního sexisty zbavila a pořádně ho oškube, hňupa. Bych mu dala ženskou a mužskou nevěru, to by viděl.:D
Pani udelala dve obrovske chyby.
odpustila te spine a snizila se na jeho uroven.
Udělala totální hloupost. Proč lezla do postele s chlapem, když manželovi mohla klidně i bez toho sdělit, že mu byla nevěrná? Reakce by přece byla stejná, jenom ona se zbytečně zahodila a věřím, že si to ani neužila.
Něco mi to připomělo :
Pán se ptá manželky:„Hele, mě by zajímalo jako co bys dělala a našla mě tady nahýho v posteli s cizí nahou ženskou?“
„Počkej, co je to za otázky. Co bys dělal ty kdybys přišel a našel mě tu nahou s nahým chlapem?.“
„No moment, jako nepleť si náhodu s kurvením!“
Ten pán z příběhu má logiku jako ten muž ze scénky Vladimír Menšík a Jiřina Bohdalová O nevěře. "Proč? No, protože muž je pán tvorstva! Podívej se na kohouta a slepice!" "A proč je ženská nevěra jiná než mužská?" "No protože ženská rodí děti!" Dle mého názoru se zase řeší blbiny. Ten pán z příběhu je prostě chronický záletník, nikdy lepší nebude, své průšvihy neumí skrýt. Je to, zřejmě, nikoliv milovník, ale ku...ník. A ta žena je hloupá káča, která si neváží sama sebe. Že bych já vlezla do cizí postele s cizím chlapem jen proto, abych se pomstila? Děti nemají, jsou si nevěrní, odpustit si nedokáží, pak je lepší jít od sebe. Celý zbytek života to bude mít jeden z nich, nejspíš střídavě, na talíři.
Řešit nevěru nevěrou je největší kravovina. Navíc v případě Hany nešlo o úlet, ale o pomstu. Tvrdí, že mu odpustila, ale stejně měla potřebu se mstít. Mstít se měla v době kdy byla manželova nevěra čerstvě proflaknuta a ne až po několika měsících. A hlavně když mě manžel podvede, přece neuteču do náruče jiného.
Jenže ono to tak je. Skutečně není nevěra jako nevěra. Jiná věc je selhání, jak píše paní terapeutka. To se může stát. Jsme jenom lidi. Pokud to nemá následky v podobě nepříjemné choroby, nemanželského dítěte či statisícových dluhů, nebo něčeho podobně fatálního, dá se s tím pracovat. Odpustit, zapomenout, domluvit nějaká pravidla atd., zejména když jsou ve hře děti. Pro zachování rodiny a zázemí pro děti člověk udělá hodně. Ovšem tady se bavíme o nevěře ve stylu "a to máš za to, ty pacholku, abys viděl". To nebylo selhání, to byla pomsta. S cílem co nejvíc dotyčnému ublížit. A to se odpouští velmi těžko. V tomto manželství děti nejsou, takže odpadá snaha udržet rodinu. Taky bych šla balit kufry, protože když mi někdo šlápne na nohu omylem, vlastní nemotorností, dobře. Ale když mi na tu nohu schválně co nejvíc dupne a vyčíhá si na to příležitost, to pardon, to zas nejsem splachovací. Tyhle detaily by snad mohla umět rozlišovat i terapeutka, tady nejde o rozdíl mužská/ženská nevěra. Není podstatné, kdo byl nevěrný, ale jak a proč se to stalo.