4d763f39c509f-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Loňské léto pro ni bylo krušné. Přišla manželovi na nevěru s jeho klientkou. On ji ale uprosil, aby se neukvapovala. Že šlo pouze o chvilkové poblouznění, z něhož dávno vystřízlivěl. Nikdy se do dotyčné nezamiloval, jen se spolu párkrát nezávazně vyspali. Omlouval se, nosil kytky, až změkla. Vybalila kufry a rozhodla se, že svému muži nevěru odpustí. „Vždyť se to děje každou chvíli, který chlap je stoprocentně věrný?“ uklidňovala se. Mozek to chápal. Jenže ani logika jí nedokázala vyléčit zlomené srdce. Věděla, že to bude běh na dlouhou trať.

Zatímco on nabyl dojmu, jak je z nevěry venku, v ní se stále praly dvě Hany. Ta hodná, která si slíbila zapomenout, a ta pomstychtivá, co toužila po odplatě. Aby i on zažil, jak moc ji jeho zrada bolí. Připadlo jí totiž, že mu po jejím odpuštění až moc brzy otrnulo. A tak ta druhá nakonec zvítězila.

„V práci se kolem mě točil jeden chlápek a já na firemním večírku dost pila. Líbil se mi, byla příležitost a já se rozhodla jí využít. Vyspali jsme se spolu a já se s tím druhý den svěřila manželovi. Postupovala jsem úplně stejně jako on. Omluva, litování svých činů a nakonec ujištění, že už k tomu nikdy nedojde. Bylo vidět, že jsem ho nevěrou zasáhla. Přiznávám, dělalo mi dobře, vidět ho tak down. Konečně si dokáže představit, jak jsem se cítila loni já, běželo mi hlavou,“ svěřuje se Hana, která manželovi navrhla, aby za touto nepěknou epizodou jejich manželství udělali tlustou čáru. Jen se nadechl a suše jí oznámil, že tlustou čáru tedy rozhodně udělá. Odešel a vrátil se až večer. S rozvodovými papíry.

„Nevěřila jsem, že se mi to nezdá. Vypadalo to jako špatný vtip, jenže šlo o realitu! Takže zatímco já jemu odpustila, že spal kdoví kolikrát s nějakou buchtou, on mě jedno uklouznutí odpustit nedokáže? Potažmo i vzhledem k tomu, že šlo spíš o snahu ukázat mu, jak to bolí, než o nějaký poměr? Volání o větší pochopení?“ cítí Hana obrovskou zradu, nespravedlnost a zklamání. Její muž jí ale vysvětlil, že mezi ženskou a mužskou nevěrou existuje propastný rozdíl. Zatímco u muže o nic nejde, protože je k rozsévání genů naprogramovaný, u ženy je neodpustitelná.

„Prý mi už nikdy nedokáže věřit a až bych jednou byla těhotná, trpěl by příšernou nejistotou, zda je dítě skutečně jeho. To je logika! Nakonec možná dobře, že to takhle skončilo. Přesto tu nespravedlnost nedokážu vstřebat,“ dodává Hana.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka

Nevěra, ať už v jakémkoli kontextu vztahu, je vždy zásadní událostí, která otřese jeho důvěrou a kvalitou. Alibistická teorie, že mužská nevěra je jiná, než nevěra ženy, je adekvátní asi tak, jako tvrzení, že mužská rýma je jiná a horší než rýma ženy.

Vyrovnat se s partnerovou nevěrou je skutečně běh na dlouhou trať,ve které probíhá krom boje se zraněným egem ještě proces zjištění, zdali jsme vůbec ochotni a schopni tento zásek do důvěry ve vztahu ustát a vztah udržet. 

Velmi záleží na našem hodnotovém systému a také na našem sebevědomí. Potřeba oplácet ve stylu „oko za oko“ je řeč zraněného ega. U některých žen to skutečně může zafungovat. Posílení ega ale neznamená záchranu vztahu. Ve chvíli, kdy se partner dopustí  této vztahové zrady (byť to sám bagatelizuje např. termínem citového zaškobrtnutí nebo bezvýznamné události apod...) nám nepřímo dává povolení, že i my máme na podobné selhání nárok. Což si právě typ muže, jako je partner Hany, neuvědomuje. Hranice vztahu jsou nevěrou zkrátka narušeny a velmi obtížně se opět nastavují. Nevěra se stává majetkem obou partnerů a součástí dalšího vztahu. Může být využita ke zhodnocení a zvědomění nenaplněných potřeb a následné partnerské práci na vztahu, ale dalším levlem zpracování je zjištění toho, kdo byl podveden, zda-li bude ochoten žít v podezíravosti a očekávání dalšího selhání. Není vždy výhrou udržet vztah, ve kterém se již necítíme bezpečně a trpíme neustálou úzkostí a nedůvěrou. Hana z reakce svého manžela správně vyvodila, že názor na jeho selhání rozhodně nezrcadlí ochotu k dospělé sebereflexi, ale bude umožňovat rozvinutí „normálního rozsévačského scénáře“. A spravedlnost v příběhu nevěra za nevěru je nesmyslný termín. Do dospělosti nepatří dětské hry z pískoviště typu kdo komu rozšlápl bábovičku…

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.