Dobrý den milé redaktorky a Ženy-in!

Nikdy není nic černobílé. Hlavně život je barevný a rozmanitý, i když se v něm mnohdy zapotíme a vidíme všechno černě. Hlavně když se z fešného pohledného muže vyklube despota a pijan. Donedávna jsem vybírala svojí sestře v časopisech svatební šaty, ale jaksi si na poslední chvíli všechno rozmyslela. Jeho dávná úchylka, kterou schovával v půllitrech alkoholu, ji přesvědčila o opaku. Od takového člověka ruce pryč.

Já jsem si před mnoha léty vybrala skvělého muže, a dodnes bych neměnila. Nevím, zda jsem v něm viděla svého otce, výborného tátu i manžela mojí mámy, ale důležité pro mě bylo jeho slovo, za něž nikdy nešel. Já a moje sestra jsme dvojčata vychovaná jedním otcem a přitom se každé líbil vždy jiný typ mužů. Od zevnějšku, po povahové rysy. Zatímco já měla ráda jistoty s jedním mužem, sestra se bezhlavě vrhala do nesmyslných vztahů potulných hejsků. Když ji první svlékl z peněz, které měla, poučila se pro příště, ale i tak navázala kontakt s člověkem jemu podobných kvalit. Peníze už nikdy nepůjčila, ale alkoholik ji opět přitáhnul. Když se vymanila z jeho područí, opět se z dalšího krasavce vyklubal pivní brach. Náš táta si nikdy nedal ani skleničku, a když si dal svátečně pivo, bylo to jednou za čas k nedělní kachně. Stejně tak můj manžel si dá skleničku výjimečně.
Nápadníci sestře naslibovali hory s horákama, ale zůstali po nich vždy plané sliby a nezaplacené dluhy za slíbené věci. Můj muž stejně jako táta nikdy nic nesliboval, ale když věděl, že si někdo něco přeje nebo potřebuje, snažil se věc koupit či sehnat. 

Moje sestra nemohla dlouho pochopit, jak je možné, že má „štěstí" vždy na takové, když se jim zdaleka vyhýbá, a přála by si někoho takového jako mám já. Mnohokrát jsme vedly na toto téma diskuzi, která neměla nikdy konce.
Každý máme svůj osud, který za nás pracuje. Můžeme si přát, ale cesty, po nichž jdeme, nám nepřejí potkat toho pravého.
Po létech, kdy sestře přibývaly roky a touha po dítěti sílila, potkala jednu ze svých prvních lásek. Kdysi od něj utekla kvůli jeho lásce k alkoholu. Byl již rozvedený, dušoval se, že nepije, a tak se do sebe po dvaceti letech znovu bezhlavě zamilovali. Po nějaké době sestra poznala, že opět tráví čas se svojí opojnou láskou, a tak od něj odešla i s očekávaným dítětem. Dnes jsou její dceři téměř dva roky, sestra si jméno jejího otce uvést do rodného listu přála, prý aby věděla, kde má svoji rodinu, a občas se s ním i vidí. Žít s alkoholikem ale odmítá.
Jezdí za ní ještě jedna její úplně prvničká lásečka z pátnácti let. Rovněž je rozvedený, ale nepije, a je podobný tomu, koho celý život hledala. Rodiče jí vždy vyčítali, proč ho po pěti letech chození opustila. Možná právě proto, že byl první, a ona ještě chtěla poznat svět. Dnes se hodně navštěvují, a kdo ví!? Jako táta nebude nikdo, ale tátu hledáme v každém muži, protože vždy chceme mít někoho, kdo nás bude chránit a milovat!

Pivunka

Milá Pivunko,
děkuji za zajímavý příběh, kdy můžeme vidět, že jednovaječná dvojčata nejsou vždycky stejná. Možná by měla chytit štěstí za pačesy v podobě její první lásečky z 15. roku. Budeme jí držet palce, aby jí to pro tentokrát konečně vyšlo!
Jaký je váš názor, ženy-in?