Říká se, že starý člověk má ve své tváři vepsaný celý život…Čím prošel, co zažil, to, jaký je. Ne, že by lidé mladí nebo mladší ve svých tvářích neměli vepsáno nic, ale v pokročilém věku se opravdu dá z výrazu obličeje vyčíst ledacos. Laskavost, smutek, zloba, závist, beznaděj, osamělost, veselost, dobrosrdečnost….

Zvláště někteří lidé mají svou tvář jako otevřenou knihu. Občas, když jedu tramvají, nenápadně pozoruji seniory a snažím se touto knihou listovat. Říkám si, jaký ten člověk asi je a co asi během svého života prožil. Jaké radosti, zklamání či bolesti má za sebou. Představuji si stařenku jako věchýtek, jak asi vypadala, když byla mladá a v plné síle, stařečka o holi, jak před mnoha lety nadbíhal děvčatům…

Jsou zákonitosti života, se kterými nikdo z nás nic neudělá. A to, že roky přibývají nám všem, je jedna z mála spravedlností na tomto světě. Žádné plastické operace ani krémy proti vráskám nedokáží zastavit čas. Ten je neúprosný a odměřuje nám všem stejně.

Odkojeni půvabnou Babičkou Boženy Němcové si asi mnoho z nás spojovalo stáří s moudrostí. Starý člověk pro nás byl vzorem důstojnosti a studnicí životních zkušeností.

Každý z nás měl nebo má svou babičku a dědečka. Prarodiče neodmyslitelně patří k dětství. Na babiččiny koláče a pohádky, dědečkovy vyřezané lodičky, nekonečnou trpělivost a pochopení pro dětský svět svých vnoučat vzpomínáme po celý život.

Na druhou stranu se asi každý z nás setkal se starším člověkem, který měl do moudrosti a laskavosti hodně daleko. Kdoví, co tyto lidi dovedlo až k jejich zlobě a nenávisti. Co zlého je v životě potkalo, kdo je zklamal.

A o tom všem bych si s vámi chtěla dnes povídat. O vašich zkušenostech se seniory – dobrých i těch špatných. Zavzpomínejte si na svou bábinku a dědu, postěžujte na souseda, který je nevrlý a otravuje život všem v okolí. Zkuste se ale i zamyslet nad tím, jací byste chtěli být vy, až sami zestárnete… přemýšleli jste o tom? Nebo si myslíte, že vás se to netýká? Co je podle vás na stáří nejtěžší a co naopak starému člověku přináší radost? Máte ve svém okolí nějakou stařenku či stařečka, které navštěvujete a rádi si s nimi povídáte?

Pište mi své úvahy, vzpomínky a příběhy na téma “Stáří”… Veselé, smutné, dojemné… zkrátka takové, jaký je život. Využijte i možnost alespoň takhle virtuálně poděkovat svým prarodičům za to, co pro vás udělali, co vám do života předali. Mnoho z nás má v sobě něco, co jsme nestihli včas vyslovit, říct tomu, koho jsme měli rádi. Nikdy není pozdě. I já jsem dnes v hlavním článku splatila dluh vůči své babičce, kterou jsem tolik milovala. (Zde)

Na všechny vaše příspěvky se těším a ty nejzajímavější odměním hezkým dárkem.

Redakce@zena-in.cz

Krásné úterý s našimi babičkami a dědečky - a nejen s nimi - přeje všem čtenářkám editorka

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY