Ahojky všem,
dovoluji si upravit název dnešního tématu na "jsem to já ale bejk". To proto, že vám chci vylíčit historku mého mladšího a poněkud ztřeštěného brášky.
Bráška je člověk hodný, většinou se nepere ani v hospodě, domácnost má spořádanou. Ale to, co udělal před lety, vytočilo nejen jeho rodinu, tj. manželku a malé dvě děti, ale i celé okolí.
Víte, bráška miloval selskou omeletu. Jednou přišel poněkud navrčený domů, ztřískal celé loutkové divadlo i s Kašpárkem a šel vařit. Jsa hamoun, udělal tu omeletu na největší pánvi, kterou doma mají. Nesnědl vše. Téměř třetinu nechal a druhý den si ji k odpolední svačině ohříval. V plynové troubě. Leč ta pánev měla držadlo z umělé hmoty...
Jinak to dopadnout nemohlo. Rodina se v podvečer vrátila, bráška seděl na zápraží bytu, plakal a byt byl vyplaven.
Hasiči záchranáři, které přivolal snaživý soused.
A přede dveřmi v chodbě trůnila pánev a ještě trochu čudila.
Bráška se podíval na vyděšenou manželku a jediné, co řekl bylo: "Jsem to já ale bejk!"
A já dodávám slovy klasika - "má někdo za kamaráda takového bejka? Má a zrovna já", jen to není kamarád, ale vlastní bratr.
Januše.
Milá Januše, protože mít takového bratra vyžaduje pevné nervy, posílám ti relaxační kazetu pro Přátele Země od Gomera Edwina Evanse.
V okamžicích nervového napětí si ji pusť a nech se unést do krajin tvé fantazie.
Kdo neví, o čem je dnešní den, ať se koukne sem:
A pak napište sem:
Reklama
Nový komentář
Komentáře
jakej bejk?
spíš vůl, né?! 
kdyz jsem minule vanoce pekla cukrovi, tak jeden den jsem delala rohlicky, zbylo mi v umelohmotne misce trochu cukru a kdyz jsem vecer uklizela a trouba byla studena misku jsem tam hned supla, abych mela na lince trochu mista a druhy den rano jsem na ni samozrejmne zapomnela a zapla troubu, ten smrad byl desnej, plast se roztavil a natekl na spodek sporaku, kde se dal vycistit jen tim, ze opravar prisel a troubu rozsrouboval, ted kdyz jdu neco pect aspon trikrat troubu skontroluji
zet169: já si to představuju jako básnickou nadsázku: prostě byl nasr***ý!
to mě se nedávno povedlo rztavit na plotýnce friťák:-)normálně si pod něj dávám dřevěný prkýnko, ale tentokrát jsem poslechla rady mé mainky že to není potřeba a prkýnko jsem si tam nedala...a protože jsem na ostatních plotýnkách vařila a smažila a různě je zapínala vypínala, tak se mi povedlo zapnout i tu na které stál fri´ták:-)
Název tohohot článku mi připomněl jednu nesmrtelnou hlášku ze střední školy: Bejčku, vy jste ale vůl
Moje děti pekly na plechu koláčky-dřevěné barevné dílky ze stavebnice.Jeden spadl až dolů k plynovému hořáku.Já pak pekla buchty,kdy byl zákaz otevírat troubu,jinak by nenaskočila.Po pár minutách jsme větrali,ze 3.patra se valil dým,buchta byla jak podešev.V té chvíli jsem byla ráda,že jsou lidi na sídlišti k sobě lhostejní.Mohli jsme být taky vyplavení od hasičů.
Silně mi to připomíná mého strýce.Ten zas dělal šlehačku v nádobce s bombičkou-nevím jak se to správně jmenuje,páč to nepoužívám,otočil bombičkou a
přístroj se rozlétl,bombička se mu zarazila do stehna a vytvořila monokl jak ruka,zbytek přístroje lítal po kuchyni a vyráběl šlehačku po celé místnosti..no paráda
no, až tak daleko jsem to dojít nenechala. Párkrát jsem zapomněla, když jsem předehřívala troubu, že mám na dně pánev s rukojetí z umělé hmoty, ale vždycky jsem to stihla. Horší ale bylo, když jsem pekla jakousi buchtu z kynutého těsta. Bylo to ve formě, nahoře hodně omaštěné. Přišla jsem do kuchyně až ve chvíli, kdy se pod stropem koulely mraky dýmu a další vylézal z trouby. Nehořelo nic, vlastně se ani nic moc nedělo...jenom to těsto maličko překypělo z té formy, kus se urval a spadl na dno rozpálené trouby. Nezbylo, než otevřít okno, dopéct "moučník" a pak čistit a čistit - ale neřekla bych, že jsem byla zvíře, byla jsem prostě jenom
začínající kuchařka