Povídali vám vaši pohádky? Kde je brali? Z knížek, nebo si jako moje mamka příběhy vymýšleli? Četli jste pohádky, když jste byli malí? Jaké byly vaše oblíbené? A co pohádkové postavy? Na co jste si nejčastěji hráli?

Vyprávění o Plivníkovi, které si moje maminka na pokračování vymýšlela, jsem poslouchala se zatajeným dechem.

Šlo v kostce o černé vejce, které našel nějaký zlý člověk v okapu a v kapse si ho odnesl domů. Tam na něj zapomněl.

Z vejce se vylíhlo černé kuře…

…každý večer si maminka vymýšlela příběhy o tom, co zase kuře Plivník tomu chlapovi provedlo. On si to ale zasloužil, protože to byl špatný, lakomý člověk.

Měla jsem pocit, že svět, když chce druhému poslat cosi spravedlivého, nastrčí třeba právě černé vejce a Plivníka, který je tady nad všechny soudy.

Později se mámě dostala do ruky omšelá kniha pohádek ještě po babičce. Tuším od Boženy Němcové. Byly tam pohádky, které jsem neznala ani náhodou.

Jednu jsem měla nad všechny ráda. Jmenovala se „O Pánu Bohu“.

pSvatý Petr tady putoval po světě s Kristem. Petr byl naivní a hodně věcí neznal. Ježíš ho učil skutečně vychytanými způsoby, které mám v paměti a hlavně v duši tak pěkně uložené, že si často vzpomenu i teď.

Třeba na to, jak Petr zahazoval za sebe kousky koláče, který už nechtěl, ale styděl se to Kristu, který šel před ním, říct. Ale On to věděl.

Z každého sousta, které Petr vyplýtval, nechal vyrůst klas.

Nebo chudý člověk, který tyto dva přestrojené poutníky pohostil, ač sám měl málo. Jeho paní uvařila polévku jen z toho, co měla, a tak byla polévka jen velmi málo mastná.

Za každé mastné očko v polévce ale druhý den dal Kristus ženě zlaťák.

Protože to byli dobří lidé a protože, jak řekl: „Nezáleží na tom, kolik toho člověk dal, ale s jakým úmyslem.“

Později se to dozvěděla selka, která ty dva předtím vyhodila. Zmastila polévku hrozně. Petr říkal: „Tohle je lepší polévka, to ona si nás víc vážila, že ano.“ Jenže to tak nebylo.

Chtěla jenom peníze, ne pomoci druhému.

A tak dostala od Ježíše jen jeden zlaťák. To proto, že na vrchu polévky plavalo jen jedno obrovské mastné oko. Mohla bych pokračovat… miluji tyhle příběhy.

Každý má v sobě hlubokou lidskou moudrost.

Nejde tady o víru v Boha (On přeci knihu nepsal), ale touhu po spravedlnosti, či obdiv k moudrosti a odměnu za slušnost.

Bohužel pro nás i pro naše děti se tyhle příběhy nějak vytratily vedle novodobých pohádek.

Moc jsem se snažila tuhle knížku sehnat, ale marně. Dost mě to mrzí, protože například Johanka by byla určitě stejně nadšená jako já. Jsem toho názoru, že by jí to dalo také tolik, co mně. Co já prolezla antikvariátů…

Kdybyste o ní věděli, nebo ji chtěli prodat…

Je to tedy tak, že mou nejoblíbenější pohádkovou postavou byli právě Petr s Ježíšem.

A ještě „Malý princ“

prNěžné vyprávění o Malém Princi ale myslím není až tak dětská knížka.

Plně jsem totiž pochopila krásu a hloubku této knihy teprve jako dospělá.

Myslím, že by si ji měl přečíst každý člověk.

Kdo zná a četl, bude jistě souhlasit.

Dnes se nám svěřte vy. Jakou pohádku jste měli nejraději? Jaké čtete nebo vyprávíte svým dětem? Která je ta vaše pohádková postavička?

Co si první vybavíte, když se řekne „Pohádka“?

TÉMATA:
DĚTI