Vztah s matkou partnera nebývá vždy úplně ideální. Vztah tchyně a snachy je něco, z čeho mívají svobodné ženy často strach a ty zadané mají o čem vyprávět. Toto jsou příběhy tří žen, které nemají o zážitky nouzi...
Klára, 40 let:
„Vím, že se o tchyních neříká nic moc dobrého, ale já na tu svoji měla vážně kliku. S Jirkou jsme pět let, jeho rodiče znám prakticky od začátku našeho vztahu, a přestože jsem se i já bála toho, jaký postrach na mě čeká, musím říct, že je to báječná a hrozně šmrncovní ženská se smyslem pro humor. Oceňuji hlavně to, že nám absolutně nekecá do života, nekritizuje ani neradí, mého syna, kterého mám z dřívějšího vztahu, bere jako vlastního vnuka a myslím, že si skvěle rozumíme. Celkem pravidelně společně trávíme víkendy na chatě a snad to nezakřiknu, ale zatím bez jediného neladu a karambolu.“
Alžběta, 35 let:
„Jsem podruhé vdaná a konečně šťastná. S tchyní, která sice není dokonalá, ale je normální. Za to moje první tchyně byla ztělesněním zla a ona se stala důvodem krachu mého manželství s Martinem. Jeho matce jsem natolik nesedla, že se rozhodla pro tichý, nenápadný, ale velmi účinný útok a boj s mojí osobou. Martin byl trochu mamánek, a protože jeho matka žila sama ve velkém domě, nastěhovali jsme se po svatbě k ní. Bylo to přeci praktické. Když jsme byli všichni společně, snažila se chovat nejlépe, jak jen uměla. Pokud u toho Martin nebyl, nešetřila mě ani trochu. Vyslechla jsem si, že se mnou Martin umře hlady, protože se to, co uvařím, nedá „žrát“, že moje IQ dosahuje mínusových hodnot a že nechápe, jak si mohl její inženýr vybrat holku, co má jen maturitu. Byla jsem pro ni trnem v oku. Snášela jsem to několik let, zhoršilo se mi psychické zdraví, začali jsme se hádat a já byla v koncích. A pak jsem mu dala ultimátum – buď se odstěhujeme a budeme spolu nebo bude dál doma s maminou a já odejdu. Vybral si možnost B, a tak jsem šla...“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Mohlo by vás zajímat:
- Lucie, 30 let: „Mám věřit, co o mém partnerovi říká okolí?“
- „Svůj život od základu změnil kvůli mně, ale já ho už nechci,“ popisuje Tereza
- Marta: „To bylo odhalení nevěry za všechny prachy. Na tohle nikdy nezapomene!“
- „Partner se pro mě stal vším, a tak jsem přišla o všechny své přátele,“ posteskla si Pavlína
Nový komentář
Komentáře
Moje tchýně dělá že nás nezná. Naši dceru odsunuje na další kolej. Přednější je pro ni prvorozený syn a prvorozený vnuk. Na svého druhého a posledního syna zcela kašle. Dělá že neexistuje. A nejlepší je na tom to, že všechen majetek zdědil ten vnuk a asi 5 let v tom bytě bydlí 45letý její prvorozený synáček mamánek. A když se můj manžel připomíná že má ještě druhého syna tak na to neslyší a ani jeho otec. Ani blbé lízátko nekoupila když byla dcera malá. Nikam ji ani nevzala, ani na žádný výlet, ale prvního vnuka to jo to mu vesele nakupovala a brala ho všude na výlety. A to bylo jasný že naši dceři to bylo líto.
Mám hodnou tchýni.
diblice — #11já si své příšerné tchýně užila celých 50 let. Zemřela teprve minulý měsíc, bylo jí 94 let.
denkas — #15 tak ona úcta není odměna za odžité roky, člověk (starý i mladý) holt se člověk musí chovat tak, aby si tu úctu u druhých získal, urdžel....
Mám maminku manžela, která mi zpočátku trochu zatápěla, ale nyní je to snad vše zažehnáno, alespoň se tak k sobě chováme. Já se snažím nezatápět, přesto mě nevěsta od staršího syna zdá se nemusí. Ostatní dva partněři od dětí jsou v pohodě...
bobani — #14 Přesně tak,pořad jen tchýně a snachy jsou svatý? Ja osobně s některých nazorů na tchýni /nemyslim jen tady/ úplně cítim, že spíše ta snacha by se měla nad sebou zamyslet.
Možná je to tím,že už není žádná úcta ke stáří.
tchýně už nemám . první byla neskutečně hodná , ale velmi brzy zemřela , zato ta druhá doslova čarodějnice . ale co tak téma na snachy ?
Moje tchýně je také bezvadná.....k té první bych třeba sama na kafe nešla, ale u druhé tchýně když jdu kolem se klidně zastavím
Tchyni už nemám, byla hodná, ale přece jen jsem cítila, že má více ráda svoje děti, že jsem cizí...
kimil — #10jo, ty bezva většinou odejdou moc brzy, s první tchýní jsem se naučila vyjít a straší tu dodnes, druhá byla super, ale bohužel už 14 let není, sama jsem zatím jen skorotchýní, ale mladí jsou dost daleko a vídáme se velmi málo, skorozeť spíš trpí s vlastní matkou než tchýní
Tchyni už bohužel nemám, byla bezva
já měla tchýně 2 , s oběma jsem si hned na začátku vztahu "udělala pořádek" ve stylu co je moje - po tom je Ti houby a byl klid
já si nenechám nic líbit a ony byly obě rozumné ženské , tak jsme se respektovaly a měly se rády - měla jsem na ně neuvěřitelné štěstí , bohužel už ani jedna nežije 
sama jsem tchýně a odvažuji se tvrdit , že dobrá - mladým se do ničeho nepletu , nic jim nevnucuji a se zeťákem vycházím úplně v pohodě , jezdí k nám raději než k vlastní mámě
Nášlapná a prudce jedovatá
Nicméně můžu říci, že se za 6 let hrany trochu obrousily. Leč k ideálu daleko. Neprospívá tomu ani společné bydlení. Samozřejmě, když nechci, tak ji a ona nás nevidí.
Ona je tak trochu generál, musí být po jejím. I když jsem říkala, co chtěla, výsledkem byla její inovace mého řečeného. Strašlivě se urazila, když jsem odmítla oblečení pro malou (absolutně mimo velikost a období). Abych to uvedla správně - jela na výlet k rodině do zahraničí. Měla jako dárek dovést nějakou hloupost / hračku nebo vůbec nic. Dovezla pytel oblečení a očekávala nadšené jásání a děkovné ovace. Drobnost žádnou.
Že nerespektuje mé příkazy, co se týče jídla pro děti. I když poslední dobou se trochu polepšila.
Ale abych nehanila, tak když může, s dětmi pomůže. Berou si je k sobě, do školky zaběhnou ...
Mám úžasnou tchyni, milou, inteligentní, noblesní, zároveň dobře vařila a pekla, nikdy mi do ničeho nemluvila, mám ji ráda jako svoji druhou maminku. Už je jí 90 let, žije u mého ex, tak se spolu moc nevidíme, ale občas se to povede. A moje děti na svoji babičku také nedají dopustit.
Já jsem měla bezvadnou tchýni, moc hodnou a opravdu jsem ji měla moc ráda. Tchán byl metr , ale dalo se s ním vyjít.Bohužel už jsou oba po smrti. Tak už jim nosím jen kytičky.
měla jsem bezva tchýni
Já mám prima tchyně. Bývalá je senzační a současná je fajn.
Já mám dvě tchyně a jedna je "lepší" než druhá... Manželova maminka je dobrodruh, s jeho otcem se rozvedla, nikdy se nezajímala o svá vnoučata a občas nám házela klacky pod nohy, dělala dluhy při podnikání a já se pak musela bát vymahačů (kvůli dětem). Teď v 70 letech se už zklidnila, ale vídat se nemusíme.
A tchánova družka je trochu vlezlá a věčně si stěžuje na nedostatek peněz anebo na tchánovo chování, takže po její návštěvě jsme jaksi vyčerpaní...
Já mám spíš uřvanýho tchána a moje manželka to s tchýní moc nevyhrála.
Ta 1. byla OK. Druhou jsem nemela, vzala jsem si sirotka. VON uz maminku taky nema.