Ivanu Havelkovou zná spousta internetových švadlenek pod jménem Bellet. Ivana je příjemná mladá maminka, která se úplnou náhodou dostala od kariéry právničky až k vydávání časopisu pro amatérské švadlenky.

belleČasopis Marina má za sebou první úspěšný půlrok a Ivana si získala řadu obdivovatelek, které díky ní pronikly do tajů šití. Její návody jsou srozumitelné i pro ty, kteří za šicí stroj zasednou poprvé. Kolem Mariny vzniká komunita švadlenek naladěných na stejnou notu, které se (nejen) svými výtvory chlubí na Galerii Marina (www.galeriemarina.cz), která vznikla na podporu časopisu.

Jak k tomu vlastně došlo? Proč ne právnička, ale švadlenka a vydavatelka časopisu? Jak se k té změně stavil manžel a celá rodina? Neměla jsi strach, že to nevyjde?
Musím nejprve předeslat, že spojení „kariéra právničky“ je velmi nadnesené skutečnosti. Studovala jsem práva, snila o kariéře soudkyně, ale rozhodně jsem svým rozhodnutím opustit školu neopustila kariéru právničky. Opustila jsem školu. Jako mnozí. Léta jsem vyučovala angličtinu a zdálo se mi, že s rodinou bude i do budoucna právě takové zaměstnání ideální. S tím jsem také „mámovala“ a užívala si obou dcer. Když byl mladší dceři rok a půl, přestěhovali jsme se do Roudnice. Neměla jsem tu žádné kamarádky, neznala jsem nikoho. V takovou chvíli by hledal jakékoli vyžití každý jinak aktivní člověk. Se dvěma malými dětmi jsou možnosti omezené. Nevím, proč mě napadlo koupit si stroj. Snad, že ten zkrátka i při těch dětech párkrát v týdnu vyndat zvládnete. Šití pro radost přerostlo v šití na zakázky, a že mě práce opravdu nadchla, přemýšlela jsem, jak ji proměnit v trvalé zaměstnání. Vedla jsem internetové kurzy a od těch už není daleko k úvaze nad vydáváním střihových předloh apod. Cenová kalkulace takového záměru v porovnání s cenovou kalkulací na celý časopis vyšla jednoznačně ve prospěch časopisu, a protože nikdy nenechávám sny ležet dlouho ladem, byl časopis brzy na světě. Muže jsem přemlouvat nemusela vůbec. Je fotograf, výborný grafik, léta pracoval v reklamě a polygrafii. Požádali jsme si o úvěr a řekli si, že když to nevyjde, budeme dvacet let platit osm tisíc každý měsíc za vlastní blbost. Byli jsme na to připravení a stále jsme. Podnikání není nikdy o jistotách.

belleDá se náročná práce na výrobě časopisu skloubit s péčí o dva malé caparty? Jak probíhá tvůj den?
Právě děti byly obrovským motivem k realizaci snu. Nechtěla jsem je dát do školky, začít běhat do práce, vídat je o víkendech, potřebovat babičky. Jsem na dětech citově závislá a chtěla bych si jich užít co nejvíce. Znamená to samozřejmě zorganizovat si práci na minuty, mnohé zvládnout s dětmi na klíně, další až pozdě v noci. Do třetí hodiny odpolední jsem dětí. Pak chodíme spát a večer začíná můj pracovní den. Končí mezi třetí a pátou hodinou ranní. Manžel je na tom stejně. Práci mám vždy naplánovanou tak, abych vyjma šití naučila něco nového i holky, ať už písničku, počítat nebo malovat slona. Psaní textů a další na soustředění náročnější práci si musím nechávat na noc.

Sama podle časopisu Marina šiji a návody i střihy v něm jsou velice jednoduché i pro začínající švadlenku. Jak probíhá práce na nových projektech? Kdo tě inspiruje při naplňování jednotlivých čísel?
Inspiraci hledám na internetu a hlavně v knížkách. Není to ale o tom, že by si člověk řekl, že ušije to a to a jde hledat, kde něco takového nalézt. Taková práce by mě nebavila. Musím z projektu cítit sebe, jinak k němu nemám vztah. Pro mě je výzva ušít vlastní představu „adrenalinový sport“. Takže ve volných chvílích ráda projdu flicker a další servery, podívám se, co kde vzniklo nového, kdo vyhrál jakou výstavu apod., ale nehledám konkrétní věci. Mám pocit, že to by byla cesta do záhuby. Navíc člověk musí počítat s tím, že bude nejednou napaden z kopírování, a já bych ráda měla čisté svědomí sama před sebou. I když samozřejmě čím snadnější projekt, tím spíše už byl někdy vymyšlen. Netvořím originální autorskou tvorbu bellezaloženou na bití se do prsou „já první“. Tvořím hobby tvorbu pro široké obecenstvo švadlenek.
A popsat práci na jednotlivých projektech by bylo na dlouho. Deku šiji celý měsíc, kabelku týden, mezitím šiji a fotím pracovní postup menších projektů apod. Často musím střih předělat, protože vidím, že tu a tamhle nevyšel milimetr. Za běžných okolností takovou nesrovnalost vyřešíte zkrácením materiálu, ale já musím předat střih, který sedí. U některých projektů je tento moment nejnáročnější prací. Úmorné je ale i focení jednotlivých kroků a ze všeho nejnáročnější je sestavit podrobný popis k fotkám. Přesto svojí práci miluji.

Co bys poradila všem těm, které se do šití chtějí pustit, ale nemají odvahu? Proč si mají vybrat právě Marinu?
Myslím, že bez odvahy nemá cenu Marinu kupovat. Stojím si za tím, že jakýkoli projekt ušije podle návodu absolutní začátečník, ale musí mít odvahu. Pak je vítán s otevřenou náručí a jsou toho holky důkazem, že lze pod mým vedením ušít i konstrukcí velmi náročné kabelky. Právě (i v bellemezinárodním měřítku) nebývale podrobné postupy jsou zcela jistě hlavní devizou Mariny.

K Marině patří také vlastní web - Galerie Marina. Přináší tvým čtenářkám něco nadstandardního?
Přináší jim moji podporu, stejně jako podporu ostatních švadlenek. Navíc se snažím web plnit dalšími návody, postupy, radami, ale i zábavou.

Co plánuješ pro čtenářky do budoucna?
Aktuálně plánuji malou změnu v časopisu samotném. Ráda bych do mnoha úvodních textů vnesla více výukového materiálu v podobě rad, poznámek z historie, ale i inspiraci pro další práci s konkrétním projektem, protože mnohé lze mezi sebou provázat, využít dovednosti z jiného čísla apod. A současně chystáme webovou stránku Galerie Marina převést na klubový web, kdy budou veškeré doprovodné programy dostupné pouze našim čtenářkám, ne široké internetové veřejnosti, jako tomu bylo doposud.

Je ti šití pořád krásnou zábavou nebo už ho bereš jako povinnost?
Šiji téměř každý den a stále si ještě říkám, že mě potkalo obrovské štěstí, že dělám práci, která je současně mým koníčkem. Přála bych to všem.