Tak jako jsem to udělala já. Po několikaletém vztahu jsem najednou byla volná, svobodná….
Nová známost na sebe nenechala dlouho čekat. Ačkoli jsem nechtěla nic uspěchat, zvrtlo se to tak nějak rychle a my po měsíční známosti odjeli na dovolenou.
Bylo to tak, že můj přítel s ex přítelkyní měli zaplacenou dovolenou, ale všechno dopadlo úplně jinak Dva měsíce před odjezdem jejich vztah nadobro krachl, tak jako můj o měsíc později. A tak jsme dostali nápad, aby se dovolená nemusela stornovat a aby se nepřišlo o část peněz, že pojedeme spolu, aspoň se lépe poznáme.

V pátek večer jsme tedy vyrazili za teplem….
Měli jsme v plánu vyjet tak kolem desáté večer. Ale přípravy byly náročné, a tak se to o hodinu protáhlo. Poslední věci jsme odnesli do auta, naposledy jsme zkontrolovali byt a konečně jsme vyjeli. Ale aby ten odjezd nebyl tak jednoduchý, zjistili jsme, že nám málo svítí dálková světla. Vytáčeli jsme číslo známého automechanika, který kvůli nám musel opustit postel a vydat se přes půl města do své dílny. Půl hodiny jsme čekali na to, než přijede a další půlhodinu než spraví světla.

Ručička hodinek se přehoupla přes půlnoc a my konečně vyjeli vstříc novému dni a novým zážitkům. Teplo venku moc nebylo. Teploměr ukazoval kolem 13 stupňů. Měli jsme strach, abychom vůbec měli pěkné počasí….

Cesta ubíhala rychle. Za pár hodin jsme byli již v Německu. Projet celým Německem dalo fušku. Slunko pomalu začínalo vylézat z pod mraků, první ranní ptáci začali zpívat a my se ukládali na hodinku dvě, ke spánku na jednom odpočívadle. Moc dlouho jsme nespali, sluneční paprsky nám to nedovolily. Své kosti jsme protáhli při ranní rozcvičce mezi auty a rozespalými čumily, kteří si poklepávali na čelo, že jsme asi divný, když takhle po ránu blbneme. Mávli jsme rukou a pokračovali jsme v cestě….
Konečně jsme přejeli hranice a ocitli se na italské půdě. Teploměr ukazoval v 11 h dopoledne 25 stupňů. Na zaklimatizování to prozatím stačilo.

„ARRIVATO A LIGNANO – SABBIADORO“ vítal nás nápis na reklamní ceduli.
Toto letovisko se nachází v severní Itálii, sousedící vedle letoviska Bibione, vzdálené od sebe asi 10 km. Oproti Bibione je toto letovisko luxusní a nachází se zde mnoho vyžití, jak rekreačního, tak i kulturního a společenského. Je zde vodní park Aquasplah, zoologická zahrada a také mini lunapark. Pláže tu jsou písčité a voda celkem čistá. Procházka městem a zvlášť nočním je romantická. Najdete tu také mnoho obchodů jak obyčejných, tak i luxusních.

Konečně jsme stanuli před italskou cestovní kanceláří, kde nám měla delegátka předat klíče od apartmánu. Jenže jsme přijeli v nepravou dobu, jelikož byla polední pauza a klíče jsme si mohli vyzvednout až ve tři odpoledne. Zbývaly dvě hodiny a čekání nám připadalo nekonečné. Ve tři odpoledne jsme dostali klíče od apartmánu a šli jsme se ubytovat.

Tak, jak to vypadalo všude luxusně, tak v naší ulici a náš apartmán tedy ne.
Utěšovali jsme se tím, že uvnitř to bude určitě luxus. Míjeli jsme otevřené dveře jednoho bytu v prvním patře. Nenápadně jsme nakoukli. Vypadalo to dobře. A tak jsme rychle vyběhli schody do druhého patra a těšili se, jak se zabydlíme.
Jen co jsme odemkli byteček, úsměv nám ztuhl na tváři. Tak, jak to vypadalo v prvním patře, tak do toho to mělo daleko..!

V kuchyni stůl s dvěma židlema, mini lednice, v ložnici rádoby manželská postel, spíš spartakiádní lehátka, stará rozvrzaná skříň a nejhorší snad byla koupelna, kde ze zdi trčela kovová trubka, která představovala sprchu a v té samé místnosti bylo i umyvadlo a toaleta. Jediné, co bylo pozitivní, bylo to, že jsme měli aspoň malý balkón, ale s ne moc pěkným výhledem. Z jedné strany k českým sousedům, z druhé strany k italským sousedům a z třetí do dvora. Po čase jsme zjistili, že jsme jediní, kteří mají „sociální“ apartmán. Všichni měli po rekonstrukci, jen na nás už nezbylo. :-(

Jeden den nás navštívila nějaká česká rodina s tím, že by se ráda podívala na náš apartmán. Čekali jsme, co z toho vyleze… Měli být ubytováni pod námi, ale když zjistili a na vlastní oči viděli tu hrůzu, která prý byla ještě horší než ta naše, požádali delegátku o náhradu. Ta jim sehnala bydlení v jiném apartmánu, ve vedlejší ulici. Tam dostali naprosto dokonalé dvě místnosti a byli spokojeni. Akorát my jsme tuto možnost nevyužili, jelikož jsme neměli ani tušení, že něco takového je vůbec možné… Ale my byli zamilovaní, a tak nám nic nevadilo.

Romantické procházky po plážích a zákoutích bylo pro nás jako stvořené. Večerní vysedávání na pláži a šumění mořských vln bylo na tom to nejkrásnější….
Výlet do nedalekých Benátek lodí byl nezapomenutelný a přivezli jsme si z něho mnoho hezkých zážitků a vzpomínek.
Ale týden utekl jako voda. Za tu dobu jsme se dobře poznali a vůbec nám nepřišlo, že náš vztah trvá teprve něco málo přes měsíc.
Vraceli jsme se domů s krásnými vzpomínkami a hlavně jsme si vezli LÁSKU, která dokonale vyvrcholila právě na dovolené….
A tak jsme rádi, že se dovolená nezrušila a že jsme spolu jeli……:-)       

     
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ