Itálie - ideální místo k porodu?

Soňa z dnešního rozhovoru rodila v Itálii již před dvaceti lety a zdá se, že už tehdy byla italská porodní péče mílovými kroky napřed. Přečtěte si další díl našeho seriálu, kterým vás provází Barbora Aydin.

Můžeš čtenářkám říct něco o sobě?
Žiji na severu Itálie, v Miláně. Mám 2 syny, 21 a 8 let. Jsem typický blíženec, okruh mých zájmů je nekonečný, stále se ráda něčemu novému učím, miluji výzvy. Ale už od dětství mám dva takové vyhraněné okruhy zájmů, kterým jsem se vždy chtěla hlouběji věnovat: cizí jazyky a práce s dětmi. Teprve v mých čtyřiceti letech se oba ale dokonale propojily a tak teď dělám práci, která mě opravdu velice baví.

Jak probíhalo tvé těhotenství?
S prvním byly trochu problémy. Příchod do cizí země a hlavně totální změna biorytmu rozhodila citlivou hormonální rovnováhu. Když mi lékaři řekli, že to musíme dát nedříve do pořádku, protože jinak neotěhotním, byla jsem už dva týdny těhotná. J

Podstupovala jsem častěší kontroly a krevní testy, ale naštěstí nebylo třeba farmakologické intervence. Jen poslední 2 týdny prvního těhotenství byly zkomplikovány preeklampsií, naštěstí lehčí formou.

Druhé, přestože přišlo ve vyšším věku (mezi syny je rozdíl 13ti let), bylo bezproblémové a naprosto pohodové.

Byla jsi spokojená s péčí lékařů? Mohla bys, prosím, přiblížit, jak vypadá v Itálii péče o těhotné ženy? Co se ti líbilo/nelíbilo?
Nemohu si na péči o těhotné čeny stěžovat. Je určeno, které kontroly a kdy, v které fázi těhotenství jsou nezbytné a ty jsou prováděny bezplatně. Stejně tak hospitalizace v nemocnici jsou bezplatné a to během těhotenství i vlastní porod (pokud si maminka samozřemě nevybere nadstandartní či privátní péči).

Já osobně chodím k privátní gynekoložce, je to žena, zná mne prakticky od prvního těhotenství, tedy přes dvacet let. I když bych mohla mít bezplatnou péči, svou paní doktorku nevyměním. Není nad to, když jdete do gynekologické ordinace a máte před sebou člověka, který je profesionálně velice schopný, ale nepodceňuje ani takový ten lidský faktor. Moje paní doktorka o mě ví vše, prošla se mnou mými životními peripetiemi, mou proměnou z mladičké dívky v dospělou ženu, jakýkoliv zdravotní problém je tedy schopna vidět v širším kontextu. Ať jsem v těhotenství měla jakékoliv pochyby či obavy (běžné všem nastávajícím maminkám), vstoupit do její ordinace a vědět, že mám před sebou člověka, na kterého se mohu stoprocentně spolehnout, mi hrozně pomáhalo a uklidňovalo. Občas stačilo jen zvednout telefon a zavolat...

Jak vypadala předporodní péče? Pořádají se nějaké kurzy? Navštěvovala jsi je? Měla jsi možnost navštívit nemocnice, na vše se zeptat, prohlédnout?
Ano, je možné navštěvovat předporodní kurzy (pořádají je samy nemocnice či mohou být privátní), nebo také existují další specifické kurzy (cvičení v bazénu, s míčem, jóga pro těhotné atd). Já sama jsem nikdy ničeho podobného necítila potřebu. Těhotenství i mateřství jsem prožívala velice přirozeně, z porodu jsem obavy neměla, věděla jsem, že když to zvládlo tolik žen přede mnou, zvládnu to taky. Jsem dost instinktivní a věřím svému instinktu, takže toto šlo mimo mě.

Nemocnici jsem už znala právě z hospitalizace během těhotenství, každopádně ke konci těhotenství jsem si zašla pro soupis doporučené výbavičky i potřeb pro rodičku. Při druhém těhotenství jsem zvažovala, zda si nevybrat nemocnici, kterou mám kousíček od domova. Je vyhlášená profesionalitou svých lékařů, veškeré novorozence, kteří mají nějaké větší zdravotní problémy, transportují právě na místní specializované neonatologické centrum, starají se zde o nejtěžší případy z celé Itálie (třeba těhotenství a porod osmerčat). Bylo by bývalo i praktické třeba vzhledem k návštěvám manžela a syna.

Šla jsem si ji prohlédnout, ale nezdála se mi struktura: příliš chaotická a ani personál neoplýval zvláštní ochotou. Takže můj instinkt převážil nad racionalitou a k porodu jsem si vybrala „starou známou“ nemocnici na přesně opačném konci města. Ale za pocit jistoty, bezpečí, klidu ... ta malá oběť stála, nelituji.

Mají v zemi, kde žiješ, ženy právo na mateřskou dovolenou? Jak dlouho? Dostávají nějaké peníze, jako je tomu v ČR? Co porodné?
Zaměstnané ženy mají právo na 5 měsíců placené mateřské dovolené. Dva měsíce před předpokládaným datumem porodu a 3 měsíce po. Žena si může ale elasticky tuto dobu upravit na 1 měsíc před a 4 po. Do 1 roku věku dítěte je jí garantováno pracovní místo. Existují pak i bonusy pro rodičky, které mohou na základě vlastního rozhodnutí poskytovat jednotlivé regiony. Ale zde záleží hodně na tom, zda je to region chudý či bohatý, každý pak nastavuje podmínky získání trochu jinak (třeba může být určen jen rodičům s italským státním občanstvím apod).

Já osobně, jakožto žena v domácnosti a komunitární, nicméně cizí státní příslušník, jsem ani v jednom z případů nedostala a nepobírala nic.

Proč ses rozhodla rodit v cizině a ne v ČR?
Jsem zde „doma“. A nevyhovovalo by mi rozdělit péči v těhotenství zde a porod v Čechách, záleží mi na tom, aby mě při obojím sledovala a doprovázela jedna a ta samá osoba/zdravotnické zařízení.

Nemluvě o tom, že bych ani o jedno ani o druhé nikdy nepřipravila mého partera.

Můžeš nám přiblížit samotný porod? Hlavně péči lékařů, prostředí nemocnice?
Péče lékařů i veškerého zdravotního personálu byla vždy excelentní, lidská s ohleduplností a pochopení ke specifickému stavu i momentu. Navíc porod vedla osoba – „moje paní doktorka“, která mě dobře znala a sledovala po celou dobu mého těhotenství, ke které jsem cítila absolutní důvěru.

Zatímco první porod (před 21 lety) probíhal ve dvou místnostech – jeden (můj vlastní) pokoj s koupelnou na „čekání, přípravu“, vlastní porod pak na sále, ten druhý před osmi lety už se odehrával celý na jednom jediném pokoji. Vlastně přesněji miniapartmánku. Mohla jsem si zvolit barvu pokoje (mají jich víc v různých barvách, já se cítila dobře v lila), jejich součástí je veliká koupelna s prostornou rohovou vanou, porodní židle, lůžko, míč ... a podobné věci, které může rodička využít k relaxaci při čekání na vlastní porod i k vlastnímu porodu. Pokud nenastanou nějaké zdravotní problémy, pak je vše plně v její režii a pod její kontrolou. Vše probíhá přirozeně. Není-li to nutné či přání rodičky, nenastříhává se, neprovádí se klystýr ani ev. depilace. Ošetřovatelka na požádání ochotně a citlivě provádí masáž zad. V rohu pokoje je i pultík, který slouží personálu k ošetření, omytí, vážení atd. dítěte po porodu. Maminka s dítětem zůstává na pokoji i po porodu, do té doby než se sama cítí na to být převezena i s miminkem na vlastní pokoj.

Manžel byl přítomen oběma porodům a mohl být na pokoji s námi celý den, po všechny dny před propuštěním (baby rooming byl přirozený už před těmi 21lety a je samozřejmostí dosud), jen na noc mu bylo doporučeno, aby odcházel domů, pro lepší odpočinek jeho i náš. Ostatní příbuzní mají vyhrazenu dobu návštěv 2x denně.

V obou případech jsem já sama chtěla rodit přirozeně, bez epidurálu apod. (ta možnost zde na požádání ale byla) a mému přání bylo vyhověno – i v případě prvního porodu, kdy jsem se otevírala pomalu a kvůli preeklampsii dostala „časový limit“, jsem byla více monitorována, ale jinak bylo uděláno vše proto, aby nemuselo dojít k císařskému řezu.

Jsou u vás běžné např. porody do vody?

Mě osobně tato možnost nezajímala a popravdě řečeno, osobně ani neznám nikoho, kdo by rodil do vody. Ale nemocnice k tomu vybavení měla.

Co poporodní péče, jak vypadají pokoje? Jsou miminka s maminkou od samotného začátku? Jak dlouho maminka běžně zůstává v porodnici?
V obou případech jsem zůstala v nemocnici 3 dny – porod proběhl bez problémů a bylo to mé vlastní přání.

Jak jsem již říkala, miminko je od samého počátku na pokoji s maminkou. Jen můj starší syn byl z počátku několik hodin v inkubátoru kvůli novorozenecké žloutence, ale mohla jsem být u něj přítomna a přes otvory v inkubátoru se jej dotýkat a hladit ho. Pokoje jsou pro jednu, maximálně dvě maminky, mají vlastní koupelnu a sociální zařízení. Otec může být přitomen celou dobu.

Krom lékařů a sester je přítomna speciální asistentka, která má za úkol, aby pomohla mamince s kojením.

Maminka může jíst na pokoji nebo ve společenské místnosti. Jídlo si vybírá z více (většinou 2-3) možností. Každý den přichází dietoložka, se kterou konzultuje výběr na další den.

V mnoha nemocnicích je dnes už i kancelář, kde rodiče (nebo spíše většinou tatínek) může i vyřídit byrokratické praktiky spojené s narozením dítěte. To je také praktické.

Můžeš nějak popsat, jak se liší výchova dětí v zemi, kde žiješ, od ČR? Např. jsou rodiče přísnější, benevolentnější, otcové se zapojují,…
Výchova je určitě benevolentnější, italským dětem je dost necháván prostor k prosazení se J, rodiče se jim a jejim zájmům hodně podřizují.

Italské specifikum vidím v tom, že ženy zde byly vždy vnímany o stupínek níž než muži (a i navzdory legislativním úpravám tento trend stále ještě přežívá) a svá privelegia si narozdíl od mužů musely tvrdě vydobýt. Narozdíl od generace mé tchýně, kdy ženy byly prakticky v domácnosti, po založení rodiny a narození dítěte se věnovaly zcela rodině, dnešní ženy nechtějí být doma. Z jednoho extrému se ovšem ženou do dalšího. Ženy nechtějí být pouze matkami, chtějí se realizovat (i tak musí stále ještě vynakládat více úsilí než muž k prosazení se). Ale podvědomě cítí výčitky vůči dětem a svou absenci jim vynahrazují materiálně. Děti mají vše, na co si vzpomenou a jejich den je organizován (kvůli absenci rodičů) od rána do pozdního odpoledne, nebo delegován na – v lepším případě – rozmazlující dědečky a babičky, případně cizí osoby.

Je trochu rozdíl mezi bohatým severem a chudším jihem, ale spíš je to dáno nedostatkem pracovních míst. Na severu jsou děti v naprosté většině případů ve škole (od prvního dne první třídy) od 8.15 do 16.15 a velké množství rodičů využívá i před/po-školního zařízení, které funguje od 7.30 a po vuyčování do 18.00 hodin. Zbytek vyplňují sportovní a zájmové kroužky, některé děti mají každý den (!) nějaký. Dlouhodobé společenské důsledky toho si umíte představit sami.

Dříve byly role v rodině specificky rozděleny – otec vydělával a zbytek (starost o rodinu, děti apod) byl zcela na matce. Děti viděly tatínka u stolu a byl velikou autoritou.

Dnešní tatínkové se rozhodně více zapojují do rodinného života a většinou i sami chtějí, není to nezbytnost.

Jak dlouho zhruba zůstávají maminky po porodu doma, než se znovu zapojí do pracovního procesu?
Minimálně. To je většinou ty 3 měsíce, maximálně 1 rok. Některé pořád ještě (zvlášť mají-li více dětí a organizačně to začíná být náročné) nechávají (víceméně z donucení) práce. Ale i z tohoto důvodu porodnost prudce klesá.

Od kolika let fungují jesle/školky?
Jesle (i komunální, natož privátní) jsou velice drahé, ale plné miminek. Od 3let věku dítě může do školky. Ta státní/komunální je samozřemě už ekonomicky přijatelnější, ale poptávka je vysoká, existují pořadníky.

Kdyby sis mohla vybrat, rodila bys znovu v cizině? Proč ano/ne?
Ano. Moje zkušenost byla velice pozitivní. A veškerá tato péče zdarma, v rámci zdravotního pojištění, v rámci standartu. Neříkám, že takto je to ve všech zdravotnických zařízeních (i zde je bohužel rozdíl mezi severem a jihem), ale zrovna na základní zdravotní péči v těhotenství i pediatrickou si myslím v Itálii stěžovat nemůžeme. Je dostupná a kvalitní. Já jsem byla velice spokojená už před těmi 21 lety, to v Čechách ještě takové podmínky (hlavně tím myslím možnost říct si svoje, nenechat rozhodovat cizí o vlastním porodu jiné) nebyl.

Čtěte také:

• Jak se rodi za hranicemi?
• Jak se rodí v cizině? V Turecku podle Martiny dobře
• Jak se rodí v New Yorku? Slovenka Martina nám to prozradí
• Jak se rodí v Anglii?