Moje první baby ještě není na světě. Ale už aby bylo, moc se na něj těším. Vysadila jsem antikoncepci, takže na mě možná bude letos čekat jako dáreček pod stromečkem. Mám ten nejlepší věk na první baby. Je mi těsně pod třicet a jsem citově zralá žena.
Pro moje sluníčko budu ta nejlepší máma. Mateřské city jsem si už vyzkoušela na své milované kočičce Kleopatře. Budu ta nejlepší máma pod sluncem. Pro baby budu vždy usměvavá jako sluníčko, pro dospělé dítě budu největší kamarádkou. Nejradši bych už nakupovala různé sarapetičky, třeba mě dostávají malé botky.
Nemůžu se dočkat, až baby poprvé spatřím, až ho budu chovat, až poprvé zažvatlá, až se poprvé zasměje, až udělá první krok. Budu to prožívat a děsně si to užívat.
Introvertka
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Tak držím palce, ať máte z prcka radost co nejdříve! :)
Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.
Pište na redakce@zena-in.cz
předmět: První dítě.
Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků.
Nový komentář
Komentáře
teda ženský docela jsem se při čtení dnešních reakcí pobavila
taky můžu srovnávat kočky x dítě. než se nám narodila malá už jsme měli dva kocoury, které jsem zbožňovala a stále zbožňuju (až na toho jednoho chuděrku nebožtíčka) ale srovnat s dítětem se to absolutně nedá. To je úplně jiný druh lásky, jiný druh péče. Kočka když vás má dost nebo vy jí, tak si někde na půl dne zaleze a je to, ale dítěti se člověk musí věnovat celodenně, v případě nemoci i celonočně, to pak bohužel s úsměvem nejde...to pak je člověk rád, že je dítku líp a že se aspoň trochu vyspí.
Veroniko/Introvertko raději s dítětem ještě počkej, tím tvým stylem budeš brzo nešťastná a umordovaná máma
, ale třeba se pletu a pak nezbývá než popřát hodně štěstí a pevné nervy
Introvertka — #65 jak pravila kuty - ty se vždycky tak odhadneš
maje — #51 sedlo hovno na poličku a myslelo, že je dort
Ta realita je vždy jiná.
Ať je za nickem kdokoliv, já si ve dvaceti přestavovala, jak se vracím z podzimní procházky s dítětem za ruku v záři slunce babího léta, tatínek nám otevírá dveře, oslněn sluncem vidí jen dvě siluety, jednu velkou, jednu malou, zavřeme dveře v Království všeobjímající Lásky a budeme štastni až do smrti. Nekecám
No, pak mi děcka pravidelně pozvracely košili, netuhé ekrementy kolikrát protekly plínkou od kolen až ke krku a dnes už si mumlají školkové větičky - mamina je pitomá (i hůř). Dnes tedy realističtěji redukuju představu mateřského štěstí na pouhé přežití - své i dětí.
kobližka — #61 asi tak
Tak nevím-nejsou to příliš velká hesla? Budu ta nejlepší máma...budu vždy usměvavá jako sluníčko....no,pochybuju.Každá z nás má touhu a předsevzetí být dobrou mámou (tou nejlepší bych si asi netroufla),ale tohle snad neřekne žádná rozumná ženská.Copak si dopředu můžu něco takového naplánovat?Nevím,jak to bude s tím stále zářícím úsměvem třeba po třech skoro probdělých nocích u postýlky dítěte s horečkou kolem 39°C.....chci jen říct,že s dětmi bývá i mnoho starostí a ne jen radost v podobě nakupování všelijakých vymožeností pro ně.Já bych teda o sobě nemohla říct,že jsem jako máma vždy usměvavá jako sluníčko,ale vím,že se na mě holky můžou spolehnout ať se stane cokoli a podržím je.A to je pro mě víc,než jakýkoliv úsměv.A myslím,že pro moje dcery zcela určitě taky.
mateřské city se nedají vyzkoušet na kočce a představy jsou jiné než realita,ale jinak přeju
a 
Marcela Jelínková — #56
Karo Líná — #54 Tys na to kápla. Dostaneš za to od redakce oskara.
Někdo z redakce sem nastrčil úmyslně náctiletého potomka, aby psal své názory jakožto skoro třicátnice, ke všemu ještě citově zralá. Důvod jediný - hodně se pak diskutuje
.
Věrulinka — #55 Nejen podle fotky, ale i podle těch názorů.
vladka006 — #53 ještě bych klidně ubrala, i pod 20 je moc
, maximálně pod 17 
To jsou strašný slinty!
Ještěže je to s největší pravděpodobností fake, jako celá ta Veronika/Introvertka.
maje — #51 Možná jí ani není těsně pod třicet ale těsně pod dvacet.
maje — #51 prý opravdu nejmenuje...
holky, ono kdo ví, jak to je. já už jí moc nevěřím ani to, že se jmenuje Veronika.
vladka006 — #49
přesně tak 
Marcela Jelínková — #47 Taky se přidávám. Přijde mi ještě duševně nedospělá. Nedokážu si představit, že dítě vychovává dítě.
Já myslela, že ještě bydlí u rodičů...
Můj názor je, že dítě by mělo být vyvrcholením vztahu a vztah na vrcholu udržovat, ne počátkem vztahu či jeho slepovačkou.