Počátkem léta jsem při nakupování v drogerii narazila na něco, co jsem dosud neznala. Dámské intimní ubrousky.
Nejdříve mě napadlo, že už nevědí, jak ze zákazníků tahat peníze a ubrousky jsem přešla. Cestou k pokladně jsem si uvědomila, že možná nebudou až tak špatné a rozhodla jsem se, že si je koupím a vyzkouším.
Od té doby používám intimní ubrousky jako běžnou součást hygieny v průběhu dne, asi jako třeba ústní deodorant . :-)

Ze samé radosti, že se zase nějaký výrobek opravdu povedl, chodím po světě a chválím.
Vtom ale bum! – narazím na jednu přítelkyni, „přírodní“ ženu.
Vyprávím jí, jak jsou ubrousky super a ona místo nadšení zachmuřeně kroutí hlavou.
„Jsi tak umělá!“, řekla mi.
Pak jsme vedly dlouhý hovor o tom, jak je přeci hezké svěže vonět na všech místech, o tom, jak by si člověk měl uchovat svoji přirozenou vůni, o tom, jak daleko ale může přirozená vůně zajít, o tom, co může zapříčinit přehnaná hygiena a ještě spoustu dalších názorů jsme si vyměnily, než jsme zjistily, že jedna druhou o své pravdě nepřesvědčíme a nechaly to být.

Mám ještě dodat, že tahle moje kamarádka se sice jednou až dvakrát za den vysprchuje, ale zásadně nepoužívá žádné deodoranty, spreje, vůně – nic?
Její přítel to nesnáší, miluje její přirozenou, přírodní vůni.
Pořád nad tím přemýšlím.
Copak je špatné zkoušet a přijímat nové věci?
Opravdu to přeháním, jsem „umělá“ a zbytečně utrácím?
Nebo jsou spíš její názory zastaralé?  

                                                                                                                               (PR)       
Reklama