Soutěž o erotickou povídku právě skončila. Během příštího týdne, až spočítáme všechny hlasy v anketách, zveřejníme vítězku! Dnes zařazujeme povídku čtenářky Evy, která nejenže přišla moc pozdě, ale byla i příliš dlouhá na zařazení do soutěže.

Jsem sama doma. Je večer a v televizi právě skončil můj oblíbený seriál. Je mi fajn, jen mám chuť si s někým povídat. Vytáhnu své oblíbené červené a chipsy s jarní cibulkou a jdu si na chvíli sednout k počítači. V poště najdu tradičně spoustu spamu, ale i mail od kamarádky. Má nového přítele a je tak zamilovaná, až jí to závidím. Zase mi zapomněla poslat jejich společnou fotku, ale zato se tentokrát pochlubila, jak skvělý je ten její přítel milenec. Už to není sice jak na střední, když jsme spolu dopodrobna probíraly každý intimní zážitek, ale tentokrát mi prý musí „něco" říct...

Moc jí to přeji, ale sama si už pomalu ani nevzpomenu, kdy jsem já byla pro někoho ta nejkrásnější a nejvíc sexy. Kdy mi naposled někdo šeptal krásná slova vždy do toho ucha, na kterém přistál poslední polibek. Vlastně, když tak vzpomínám, tak si to moc dobře vybavím a je to moc příjemná představa. Škoda jen, že dnes nic takového nehrozí...

Kamarádce napíšu, jak moc jí to přeji, a pak ještě pár příhod z práce a o své letošní cyklo-dovolené strávené na Vysočině. Když dopíjím první skleničku, uvědomím si, jak ve mně mizí brambůrky. Sáček je skoro prázdný, ale mně se podaří ho zavřít a odložit v kuchyni. Nechci být kulatá, a i ty dvě kila, co mám navíc, budou znamenat hodně potu a odříkání. Jsem na sebe právem hrdá, protože vzdát se chipsů s jarní cibulkou, to není jen tak.

Pošta je vyřízená, tak se můžu podívat i na chat. Mám tam i pár známých, ale ještě se mi nepodařilo poznat někoho opravdu výjimečného. Pořád po mně někdo chce mé fotky a skoro každý hovor skončí u sexu. Už jsem ze svého profilu odstranila i poslední 2 fotky, tak mám většinou od úchylů a nevybouřených puberťáků pokoj.

Radši už schovám i víno, ať nejdu spát opilá, a převlíknu se do pyžama. Když usednu k počítači, už tam mám vzkaz od nějakého neznámého. Jeho dotaz je tady na chatu dost nezvyklý a přitom tak obyčejný. Docela mě zaskočí, když chce vědět, co by mi teď udělalo radost. Po chvíli přemýšlení odepisuji, že mě nic nenapadá. On se však nedá odradit. Ze zavináče, pomlček a závorek pro mě sestaví růžičku. Hned, jak pochopím, že jde o růži naležato, poděkuji a zkusím zjistit, odkud je a kolik je mu vlastně roků. Přijde mi divné bavit se s někým, o kom nic nevím, i když je celkem milý.

Jmenuje se Petr, je skoro o 2 roky starší než já a není ani tak z daleka. Jestli tedy je pravda, co píše... I když mu odmítnu poslat svou fotku, bavíme se dál a je to moc fajn. Ani jsem nedoufala, že dneska narazím na chlapa, který něco ví o mé oblíbené astrologii, který má rád podobné filmy jako já a který hlavně nemyslí jen na sebe.

Je už dost pozdě, ale dnes se mi opravdu ještě nechce jít spát. Ráda bych o svém společníkovi toho věděla ještě víc a hlavně se mi s ním tak pěkně povídá, že mě ani nenapadne, jak těžce se mi ráno bude vstávat do práce. Zkusím se zeptat na fotku. Říkám si, že odmítne, nebo pošle nějakého krasavce staženého z internetu. Já mám na tohle totiž dost smůlu. Když už narazím na netu na chlapa, s kterým se mi dobře povídá, objeví se záhy nějaký ten „háček".

Odpovědí je mi dotaz, jestli mám webkameru. Kdysi jsem se o ní s někým bavila a mám i nainstalovaný nějaký program, ale nakonec jsem nenašla dost vážný důvod, proč bych se někomu měla ukazovat. Možná mám na to jen nízké sebevědomí, ale to není případ mého dnešního společníka. Petr nejen že webkameru má, ale prý by se na mě rád osobně usmál...

Po chvíli tápání se mi za pomoci Petrových rad podaří zaregistrovat a spustit prográmek MSN. Hned mi přijde i pozvání ke sledování obrazu z Petrovy kamery. Jsem celkem napnutá, kdo se tam objeví, a snažím se mírnit svá očekávání. Říkám si, že je to přece jedno, jak kdo vypadá. Nikdy ani pro mě vzhled nebyl na prvním místě, ale stejně tajně doufám, že uvidím pěkného chlapa a hlavně, že mi řekl pravdu o svém věku.

Když konečně naskočí obraz, vidím jen kus stolu, židle a postele, bílou zeď a kulaté světlo u stropu. Nějak to nechápu. To má být všechno, co uvidím? Je to ale jen taková Petrova hra. Prý mě chtěl trošku napínat, jakoby tušil, jak moc jsem na něj zvědavá. Konečně někdo usedne do židle a já na monitoru vidím celkem pěkného chlapa s brýlemi, krátkými tmavými vlasy a lehce zarostlou tváří. Není žádný krasavec z módních časopisů, ale když se na mě na přivítanou usměje, vyloudí na mé tváři taky velký úsměv. Vlastně ani nemám moc v lásce takové ty dokonalé supermoderní muže, a tak jsem ráda, že je přede mnou sympatický chlapík s veselýma očima a očividně dobrou náladou.

Dál se bavíme o filmovém festivalu ve Varech, který jsme oba navštívili, o knížkách, které ani jeden poslední dobou moc nečteme, o praktikách bulváru při honbě za senzací a dokonce i o sportu, který mně moc neříká. I když to běžně nedělám, posílám Petrovi své dvě fotky. Výběr nebyl až tak těžký, protože fotek, kde se sama sobě líbím, není zase tolik. Téma se stáčí k mé osobě a já se začínám trošku červenat z Petrových lichotek. Jsem moc ráda, že se mu líbí mé vlasy a že je upřímný, když napíše, že ho hned na první pohled zaujal můj zadek. Dřív jsem měla kvůli svému trošku většímu pozadí i menší mindrák, ale to už mám naštěstí za sebou a teď mě naopak vždycky potěší, když mi mou postavu někdo pochválí.

Moc dobře se bavím, docela dost se i nasmějeme a je mi fajn. Najednou mi Petr napíše, že by chtěl cítit vůni mých vlasů. Překvapí mě to a nevím, co na to odpovědět. Petr mi napíše, že nemusím odpovídat vůbec nic a jestli mě prý zajímá, co víc by chtěl? Jsem normální zvědavá ženská, jsem sama a je mi s ním příjemně, tak je jasné, že mě to zajímá. Nevím ale, jestli mám přistoupit na jeho hru. Možná je to tím vínem, co mi stále ještě koluje v žilách, ale přistoupím na jeho hru a s napětím čekám, co bude dál.

Petr zpomaluje frekvenci svých odpovědí. Nevím, jestli přemýšlí, nebo mě chce napínat, ale začínám v břiše cítit takový divný pocit a nervozitu. Hned další vzkaz tento pocit jen umocní. Chtěl by mě hladit ve vlasech a šeptat, jak krásně voním. Tak toto bych vydržela snad věčnost. Nechat se hladit, nechat jemné prsty proplouvat mými vlasy a přitom poslouchat pěkná slova. Petr dál píše, co se mnou dělá. Líbá mě na krk a konečky prstů přejíždí po mém obličeji. Už ani neodepisuji a jen čtu jeho krásná slova a pomalu začínám být vzrušená. Nikdy mě nenapadlo, že mě někdo dokáže vzrušit přes internet, který je takový neosobní. Miluji doteky a vůně a virtuální svět jsem nikdy neměla v lásce.

Petr ve svých fantaziích pokračuje v hlazení mého těla, svléká mi kabátek pyžama, po chvíli i kalhoty a postupně prozkoumává každý kousek mého těla. Ramena, paže, dlaně, prsty na rukou, bříško, prsa, chodidla, lýtka, kolena a stehna. Je tak citlivých a něžný, jakoby věděl přesně to, co mám ráda a co mi tak chybí. Mé vzrušení pomalu stoupá. Už nesedím tak klidně jako na začátku a má ruku pomalu hladí břicho a pak si začne hrát s bradavkou.

Chvíli se Petr jen dívá do kamery, jakoby nad něčím přemýšlel. Pak mi napíše poslední dva vzkazy. „Byl to s Tebou dnes krásný večer!" a „Jsi úžasná žena a těším se zítra ve 20 hodin tady na shledanou. Dobrou noc..." Pak se jen usměje a na rozloučenou mi pošle do kamery polibek a zmizí. Ucítím nejdřív zklamání, ale když zjistím, že je dávno po půlnoci, řeknu si, že se nám (spíš jemu) opravdu povedlo skončit v pravý čas a jak se říká „v nejlepším".

Zalezu do postele a před usnutím si přehrávám celé to naše dnešní povídání. Opět se neubráním vzrušení. Je mi ale opět po dlouhé době krásně a nemíním si ty pocity zkazit žádnými racionálními myšlenkami. Dnes už budu jen snít a těšit se na zítra, až bude po hlavních zprávách.

TÉMATA:
ZDRAVÍ