Foto: Shutterstock
V souvislosti s dlouhověkostí se často hovoří o takzvaných modrých zónách, tedy místech, jejichž obyvatelé se dožívají v dobrém zdraví nejvyššího věku. Zřejmě nejpopulárnějším člověkem, který se zabývá jejich zkoumáním, je potom americký autor David Buettner. Ten se zabýval tím, jak žijí lidé na řadě míst v různých částech světa. Dlouhověkostí je proslulá třeba japonská Okinawa. Téma dlouhověkosti ale samozřejmě láká i mnohé další odborníky. Je mezi nimi například behaviorální neurovědkyně Stacy Andersen, která strávila hodně času se stoletými i staršími jedinci, aby zjistila, jaký je jejich životní styl i rodinné zázemí.
Podle ní je sice to, že se někdo dožije 105 nebo více let, ze 70 % dáno genetikou, ale zdravý životní styl a návyky se zdají být nejdůležitějším faktorem v tom, aby se člověk dožil alespoň věku mezi osmdesáti a devadesáti lety. A to, buďme upřímní, by nám asi bohatě stačilo. Zvlášť v době, kdy na infarkt či rakovinu umírají mnohem mladší ročníky. Přestože neexistuje jednoznačný a jednoduchý návod k tomu, abychom se do vysokého věku těšili dobrému zdraví, můžeme celkem jednoduchými kroky zvýšit pravděpodobnost, že se tak stane.
S magazínem Business Insider se Stacy Andersen podělila o čtyři návyky, které na základě zkoumání dlouhověkých jedinců začlenila do svého života.
Pět různých barev ovoce a zeleniny
Barevnost a rozmanitost, co se týče ovoce a zeleniny na našich talířích, je velmi důležitá, ačkoli nám mnohdy činí potíže jí docílit. Různé druhy ovoce a zeleniny totiž obsahují různé zdraví prospěšné látky důležité pro naše tělo. Proto se Stacy řídí jednoduchým pravidlem, každý den se snaží o to, aby snědla pět různě barevných druhů ovoce a zeleniny. A pokud jde obecně o její jídelníček, nese se ve středomořském stylu, který bývá považován za jeden z nejzdravějších vůbec. Hodně ovoce, zeleniny, ořechů, kvalitních olejů, libové maso, ryby apod.
Střídání aktivit
Jedním ze základních pilířů zdravého životního stylu je samozřejmě pohyb. Tomu bychom se podle neurovědkyně měli v nějaké podobě věnovat každý den. Důležité podle ní je také střídat aktivitu. Což může znamenat, že jeden den si půjdeme zaběhat, druhý den absolvujeme procházku, třetí den se pustíme do úklidu apod.
Spánek
Samozřejmě tu nesmí chybět spánek. Stacy Andersen dbá na to, aby měla každý den osm hodin, pokud možno, kvalitního spánku. V poslední době se hovoří o tom, že možná ještě důležitější než konkrétní počet hodin, je to, aby byl náš spánkový režim pravidelný.
Výzvy a učení
Čtvrtým návykem, ze kterého bychom si mohli vzít příklad, je to, že Stacy Andersen před sebe pořád klade nové a nové výzvy a snaží se učit novým věcem. Pro zdraví mozku jsou podle ní zásadní aktivity, které zapojí náš mozek a pozornost, posilují nervové dráhy a budují nové. Může to být třeba snaha naučit se nový jazyk, ale fantazii se meze nekladou.
Zdroje: Zena.in.cz, Businessinsider.com, Health.usnews.com, Bumc.bu.edu, Fathersafterfifty.com
Nový komentář
Komentáře
Nejhorší je , pokud si nemocný člověk svou ponižující situaci uvědomuje , ale sám se z ní nevymaní . Prostředky na jeho udržování při životě , jakož i těch , kteří jen vegetují , jsou nemalé . Škoda , že u nás nějak vyšuměla myšlenka na řešení eutanázií , kdy v některých státech už je možná . Namítnete , že se dá zneužít , ale co se dnes nedá ? Už jsem tady psala jako reakci na příspěvek čtenářky o promyšlené sebevraždě , když se sobě nebude líbit , bude stará , nemocná , bude překážet v naší nepříliš empatické společnosti , ale jak to dokáže posoudit , že je pravý čas ?Teď , když je soběstačná , jsou to prázdná slova .
Dlouhověkost sama o sobě je člověku na nic, když není soběstačný a je odkázaný na cizí péči. Léta živořit jako ležák není nic, oč by měl někdo stát. Dlouhověkost je fajn, když je jedinec do poslední minuty svého bytí aktivní a samostatný, pak má smysl se dožívat sta let. Což se málokomu podaří a ten základ musí být v genech, jak se říká "dobrý kořínek". Proti tomu, co tvrdí Stacy Andersen, se asi nedá nic namítat, uškodit to nemůže, ale taky to není nic zázračného.
Chtělo by to nějakou vědkyni z českých luhů a hájů, která žije v našem podnebném pásmu. Mně zkušenosti z ostrova Okinawa nijak nepřesvědčí.