Inka Bernášková: První Češka, kterou nacisté popravili

Irena, kterou odmalička v rodině přezdívali Inka, přišla na svět 7. února 1904 v Praze jako prostřední ze tří dcer významného malíře a grafika Vojtěcha Preissiga. Ten se rozhodl své umělecké štěstí hledat v Americe, a tak se tam v roce 1910 celá rodina odstěhovala. Šestiletá Inka se tak trochu bála – jestli se naučí řeč, anglicky totiž neuměla ani slovo, nebo jestli si tu najde kamarády. Její nadšení však brzy převážilo nad obavami.

Foto: Barevný linoryt z roku 1922 - autoportrét Vojtěcha Preissiga  u tiskařského stroje.
Vojtěch Preissig, Public domain, via Wikimedia Commons

Zpočátku se tam Vojtěchu Preissigovi příliš nedařilo. Vše se obrátilo k lepšímu, když dostal příležitost vyučovat na Kolumbijské univerzitě. V roce 1916 dokonce vedl tiskařskou a grafickou školu ve Wentworthově institutu v Bostonu. To už v Evropě zuřila válka a on se zapojil do československého zahraničního odboje. V Bostonu organizoval nábor dobrovolníků do československých pluků ve Francii a v letech 1916–1918 vytvořil sérii celkem třinácti vysoce ceněných propagačních plakátů pro československé legie ve Francii. Byl v blízkém kontaktu s Masarykem i Štefánikem, kteří Preissigovy v jejich vile navštěvovali.

Inka se v Americe brzy aklimatizovala, našla si tu přátele a angličtinu zvládla tak dokonale, že v ní začala psát povídky, které si dokonce sama ilustrovala. Naučila se hrát na citeru, jinak měla spíše chlapecké záliby, navštěvovala skautský oddíl a zajímala se o automobily. Tajně snila o tom, že se stane slavnou spisovatelkou nebo novinářkou. A že bude při tom jezdit vlastním autem, a tak se ho tajně naučila řídit u sousedů už ve 13 letech! Dalším snem bylo létání, to by byla v rodné Praze hned.

Foto: Inka Bernášková
Author of this photo is unknown person., Public domain, via Wikimedia Commons

Z původně plánovaného brzkého návratu celé rodiny do vlasti po vzniku republiky sešlo. Vojtěch Preissig měl problémy sehnat odpovídající zaměstnání. Proto se roku 1921 nejprve vrátily domů Preissigovy tři dcery, která zatím bydlely u tety. V Praze se Inka zamilovala do svého bratrance Eduarda Bernáška. Svatba byla tajná, svědkem se stal náhodný kolemjdoucí. Inka se posléze bez rozloučení odstěhovala od tety, u níž Preissigovy dcery bydlely, ke svému manželovi - paradoxně k druhé tetě, která byla nyní zároveň i její tchyní. Rodiče v Americe se svatbou nesouhlasili, a dokonce s ní přerušili styky. Otec s ní obnovil kontakt až po čtyřech letech, když jí finančně přispěl na zakoupení rodinného domku na Spořilově.

Jenže tvrdě vyvzdorované manželství šťastné nebylo. Inka rok po svatbě prodělala mimoděložní těhotenství, důsledkem čehož už nemohla mít děti, které si tolik přála. Ale příčin bylo více. Její manžel, zaměstnaný jako úředník ve Všeobecném penzijním ústavu, byl „akurátní“ člověk. Nepřál si, aby Inka chodila do práce, nechtěl jí půjčovat automobil a zavrhl též její snahu absolvovat letecký kurs a naučit se pilotovat letadlo. Přál si, aby na něj denně čekala s teplým obědem. Těžce nesl, že by ho jeho žena mohla převyšovat. Inka zatím alespoň překládala z angličtiny pro nakladatelství Máj, ale domácí izolace ji ničila.

V roce 1931 rozhodl Inčin otec pro návrat ze Spojených států, ovšem zůstal bez zaměstnání a finančních prostředků. Teprve v druhé polovině třicátých let začal pracovat jako umělecký poradce v Památníku osvobození. Došlo opět ke jeho sbližování s Inkou. Oba s obavami sledovali vývoj v Německu a dopad na naši republiku. Při mobilizaci během mnichovských událostí v září 1938 se Inka dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí. Po okupaci Československa v březnu 1939 se Vojtěch Preissig vrhl do odbojové činnosti podobně jako kdysi za první světové války ve Spojených státech.

Foto: Úvodní strana časopisu V boj
Vojtěch Preissig,Public domain, via Wikimedia Commons

Inka i její otec jsou spjati především s vydáváním ilegálního časopisu V boj. Vojtěch Preissig pro časopis překládal, zaznamenával zprávy ze zahraničního rozhlasu, psal původní texty a hlavně měl na starosti výtvarnou podobu časopisu. V této činnosti ho nejaktivněji podporovala jeho dcera Inka, ale také její dvě sestry Yvonne Bydžovská a Vojtěška Šíchová.
Postupně se vedoucí úlohy chopila Inka Bernášková, kterou spolupracovníci a kolportéři časopisu znali pod různými krycími jmény - Jičínská, Skálová, Modrá či Madam. Když jim byl zabaven tiskařský stroj, tiskla doma časopis válečkem na nudle. Protože se tiskařská čerň špatně smývá, chodila s umouněnýma rukama po Praze, což jistě budilo pozornost. To už byla v hledáčku gestapa. Aby neohrozila manžela, na začátku roku 1940 se s ním formálně rozvedla.

Foto: Fotka z falešné legitimace na jméno Vlasta Nováková
 Author of this photo is unknown person., Public domain, via Wikimedia Commons

Udáním dvou konfidentů, kteří vyzradili gestapu adresu konspirační schůzky, byla Inka odhalena. Gestapo ji zadrželo 21. září 1940 s falešnými doklady na jméno Vlasta Nováková. Inka byla tak suverénní, že jí málem novou identitu uvěřili a chtěli ji propustit. Tentýž den byl zatčen i její otec Vojtěch Preissig, sestra Yvonne a exmanžel Eduard Bernášek. Výslechy byly tvrdé, Inka se k činnosti přiznala. Nikoho ale neprozradila a veškerou odpovědnost vzala na sebe. Tvrdila, že časopis vyráběla sama.

Byla převezena do Berlína, kde se ve vězení pokusila otrávit jedem, který při sobě nosila. Ten ale bohužel nezabral. V březnu 1942 pak byla jako první Češka odsouzena k trestu smrti, který byl vykonán v srpnu 1942 v berlínské věznici Plötzensee. Ani rodina trestu neunikla. Její otec byl po výkonu tříletého trestu ve věznici v Bayreuthu převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde zemřel v roce 1944, manžel zemřel v Buchenwaldu.

O životních osudech Inky Bernáškové pojednává kniha Jany Vrzalové s názvem Zasnoubena se smrtí, která vyšla v roce 2017. Ta byla slavnostně prezentována na výstavě věnované této statečné ženě v sokolovně ve Spořilově, kde Inka Bernášková žila…

Zdroj info: Fučíková, Renáta a kol.: Hrdinky, 2020

 Na našem webu jste si mohli také přečíst:

• Marie Schmolková pomohla zachránit stovky židovských dětí. Bez ní bychom dnes nejspíš neznali ani Nicholase Wintona
  
• Geniální režisérka zůstala navždy spojována s nacismem
  
• Sadako Sasaki, dívenka, která tak moc chtěla žít!