Bulovka „je místem, kde se snoubí odborná pomoc nemocnému člověku s vědou, jejíž snahou je mírnit denní utrpení lidského života“ (citát z webové stránky nemocnice Bulovka).
Smůla, že její infekční oddělení je v současnosti jen jedním z mála v celé Praze. Nemocných je spousta a nejspíš další přibudou.
Ochoříte-li, jako já nedávno, záludnou infekční chorobou, nemusíte hned propadat panice. Lékaři jsou přeci profesionálové. Nic nevadí, že jich není mnoho na svém místě. Dělají, co mohou a starají se o své nemocné jako slepice o kuřátka.
Většina pacientů se však bojí na oddělení přijít. Je to logické. Oslabený organismus snadno ještě nějakou infekci pochytí. Zajímavější je, že se tam bojí i lékaři. Než ze sanitky vyskáčí dva „rychlozáchranáři“, nasadí si roušky, aby je při průchodu skleníkem plným pacientů nějaký vir nenapadl. Bože, jak jsou rychlí! Bleskově vyklopí pacienta a už jsou pryč. Já ani žádný jiný pacient roušku nefasoval. Jsou jen pro personál?
Toaleta je na celé ambulanci jen jedna. Jedna mísa pro pány i dámy. Říkám si, štěstí že je tu aspoň mýdlo a papírové ubrousky. Ke třetí hodině odpolední však mýdlo zmizelo a ubrousky došly. Musela jsem se hodně ovládat, abych někoho nepoklovala…Pacienti (a dokonce i několik lékařů) začalo chodit raději do parčíku před ambulancí.
Míst k sezení bylo málo a nás celý den spousta. Na čtyřech ambulancích pobíhala celý den jedna paní doktorka. Sledovala jsem ji od dvou hodin odpoledne. K desáté večer vypadala, že má velké starosti. Nemocných neubývalo a doktoři se někam zatoulali. Kampak asi?
Příjem pacientky z jiné nemocnice trval několik hodin, který musela dotyčná strávit ve svém apartním župánku a noční košili na chodbě před ambulancí. Jiná pacientka, kterou ráno poslala doktorka na odběry, čekala s ampulkami tak dlouho, že se staly nepoužitelné pro jakoukoli diagnózu a tak byla pacientka vyslána na odběry ve večerních hodinách znovu.
„Jsme tu jako v polní nemocnici,“ vzdychla paní doktorka, když mi pozdě večer měřila tlak. Poslala mě domů stejně jako řadu dalších pacientů. Houfně opouštíme infekční oddělení a s menšími průšvihy se léčíme doma.
Co s námi bude, až přijde chřipková pandemie?
Nový komentář
Komentáře
catcat: ano, pán přišel na pohotovost nejspíše záměrně, protože se mu nechtělo čekat v čekárně v pracovní době...
Bulovka....znám-po špatné aplikaci vakcíny stékající zánět ruky(infekce)...v druhé ruce kapačku a : Jakto že nemáte vlastní toaletní papír?-Hluboce se omlouvám přivezli mě v noci...mohu si ho dojít koupit?- Jste se zbláznila- nesmíte opustit oddělení! .. A jak se mám tedy utřít vážená laskavá sestřičko?...váš problém, pujčte si od ostatních (infekčních) pacientů....Jak to že tu chodíte bosa?- je mi líto, ale do kozaček se s nepohyblivou rukou (v druhé ta kapačka) nedostanu...To mě nezajímá- bosa chodit nebudete!! Paní doktorko- můžete mi sdělit hodnoty krevního obrazu?- No to není vaše starost!! (poté tam zavolala moje matka a té všechno vylíčila a mamka se ptá..Proč jste to neřekli dceři?...- Ale ona se neptala...ji to asi nezajímá...... Za roh na sono jsme museli sanitkou..mě to bylo fuk, ale slečna s nějakou tropickou horečkou umírala na chodbě, protože pro nás nepřijela sanitka zpět a těch cca 15 kroků po venku nám zakázli.....atd. atd. atd....
a všechno je to jenom o penězích...
kytara: nediv se, skřípnutejch zad vidí spousty, je to záležitost sice bolestivá, ale život neohrožující. Ale po klíštěti se může cokoliv vyvinout klidně i za ten měsíc a může být zle. Je pouze s podivem, že pán přišel na pohotovost...
My jsme si taky užili, ale s pohotovostí. K doktorovi chodím já i manžel jen na preventivky, max. jednou za čas nějaká fakt silná nemoc. Nedávno manžel seděl a když se chtěl postavit, nějak mu luplo v zádech a už se nenarovnal. Stane se. Došourali jsme se z práce domů, vzal si brufen a čekal. Bylo to ještě horší, tak jsme jeli na pohotovost, řekli jsme si, že toho taky jednou využijeme. Byli před námi asi 2 lidi. Manžela hned ve dveřích sestra zdrbala, jakto, že si nepamatuje jméno své doktorky (změnila se, byl u ní jednou na preventivce, žádnou kartičku neměl, tak jméno zapomněl). Doktor v ordinaci ho taky zprdnul, že proč jako s takovou kravinou tam leze. A přitom chtěl jen injekci, aby mu to povolilo. No chovali se k němu, jako kdyby je nevím jak zdržoval. Ale největší perlička byla, když jsem čekala v ordinaci a přišel chlapík a sestře řekl, že má podezření na encefalitidu. Řekla mu, že musí k praktickému, že nedělají odběry. A jaké má příznaky. A on na to: no jsem unavený. Ale to může být i z práce! A když se ho zeptala, jak dlouho je štípnutý, tak řekl, že asi měsíc!!!! Čekala jsem, že sestra na něho vyletí (když mohla vyletět na manžela, který byl ohnutý a byl rád, že chodí) ale sestra byla příjemná a milá. A chlapík se ještě zeptal, v kolik hodin jeho praktický doktor bere odběry. A co myslíte? Sestra v klidu odpověděla, že neví, ale tak kolem sedmé.
Ještě musím sdělit své zkušenosti ze zahraničí. Zlomila jsem si letos nohu v Itálii a stálo to za to. Příliš nevládnu angličtinou, ale doktorům to kupodivu vůbec nevadilo, všechno mi několikrát zopakovali, ukaźovali mi moje kostičky na rentgenu a byli celkově v pohodě. Nějaké poskakování po jedné v celé nemocniční budově nepřipadalo v úvahu, ihned mě usadili na kolečkovou židli. Všechno na sebe ihned navazovalo, takže z rentgenu mě doktorka odvezla do sádrovny, tam si mě doktor okamžitě přebral... prostě paráda. Na závěr mi vysvětlili a názorně předvedli jak si budu píchat injekce do břicha (proti sraženinám krve)...Po návratu domů jsem se hlásila ve Vinohradské nem. - na chodbě jsem pročekala tři hodiny a v ordinaci ač byli příjemní, to bylo nesrovnatelé...vybavení, zkušenosti, návaznost prací,... No a o doktorovi na poliklinice, už raději ani nebudu mluvit, tam jsem musela doslova žebrat o rehabilitaci .. raději jsem si nyní zvolila nového doktora.
Je to sice už deset let, co proležel na Bulovce týden můj syn s podezřením na záp. mozkových blan. Ovšem ještě dnes (i když po té době už s humorem) ho strašíme hospitalizací. Takže u nás dlouhá léta nefungoval čert, ale Bulovka!! Dodnes má kluk v živé paměti, jak na něho sestra řvala, jak může být tak nešikovný, že neudržel teploměr(a rozbil ho) a ať počítá s tím, že si to tedy zaplatí...
v rámci těhotenských prohlídek jsem také musela na plicní pro potvrzení, že nemám TBC. Po hodině v čekárně s chrchlajícími pacienty jsem po otázce:"Máte TBC? Měl někdo v rodině tuberkulozu?" obdržela razítko do průkazky. Copak se mě na totéž nemohl zeptat porodník? Bylo opravdu nutné trávit v 7.měsíci hodinu mezi lidmi s bůhvíjakými chorobami?
Nyotaimori: nic nekopej, kup si kysané zelí! To máš bez práce a ještě si pošmákneš, teda když koupíš to domácí, ne pytlíkové. S dědou mě to mrzí, na doktorech si člověk nic nevezme, to víme všichni. To je boj s větrnými mlýny...
Nyotaimori: nabízím své síly i zbraně, podej krumpáč
Mili: však si zkus své právo prosadit. Zvlášť, když je ti blbě, máš horečku a nevzpomeneš si ani na své rodné číslo. Pusť se do boje, vždyť máš podporu v zákoně! A příště si můžeš hledat jiného doktora.
Přežijí jen ti nejsilnější
traxina: to je opravdu tragikomedie. Jak je vidět, český člověk je natolik zocelený ranami života, že přežije i léčbu českými lékaři. Tedy až na výjimky. Já ctím radu jednoho význačného odborníka v oboru medicíny, která zní "nechoď k doktorovi!". Jo, a nesmíme moc číst knihy z lékařského prostředí. Třeba takový Cronin naočkuje čtenáři, že lékař dýchá jen svým povoláním a touhou pomáhat
, ale to bych nesměla na obrazovce vidět takového Ratha a spol.
zrza: Sestra, která řve jako magor na desetiletou holku, která přeslechla volání k jídlu, a vyhrožuje jí, že jí odebere televizi, kterou jí donesli rodiče. Například...
zrza: těžko říct, proč jsou někde sestry protivné - já si nepříjemných sester užila i na poporodním, přitom vedle na novorozeneckém byly zlaté.
Meander: ale proč? Chápu přísnější režim kvůli přenosu infekce, ale drsné chování ... Je tady někdo zdravotník - prosím o vysvětlení.
zrza: to máš asi fakt štěstí, i když je fakt, že o dětské nemocnici v Brně jdou hrůzné zvěsti celým městem, takže mé (relativně) špatné zkušenosti nebudou jen mé. Na běžná vyšetření a běžnou péči taky chodím v Brně (mám teda kliku na dobrou zubařku a gyndařku), ale co se týče nemocnic, pojedu klidně 150 kiláků do Vsetína, abych měla jistotu, že doktoři udělají všechno, co bude v jejich silách, i když jen kvůli tomu, jak se jmenuju.
Infekční oddělení je asi všude průser. Pro otrlejší doporučuju fakultku v Plzni. Tamní sestry se nejspíš školily (či spíše zocelovaly) v nějakém ostřejším lágru
Landriel 17: taky jsem už tento názor slyšela od sousedky, má švagra doktora (anesteziologa) a na všechna vyšetření jezdí celá rodina pouze do jeho špitálu a to přes celé město
- já mám naštěstí zkušenosti s nemocniční péčí dobré, a to od porodů až k dětské JIP, nevím, je to tím, že si umím otevřít pusu nebo náhoda?
Nejvyšší čas pořídit si svého šamana...