Při infarktu nastává odumření (nekróza) části srdečního svalu, nejčastěji následkem uzávěru některé věnčité (koronární) tepny.

659e6385a984aobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Co je infarkt myokardu
Infarkt myokardu (IM) neboli srdeční infarkt je jedním z projevů ischemické choroby srdeční. Při infarktu nastává odumření (nekróza) části srdečního svalu, nejčastěji následkem uzávěru některé věnčité (koronární) tepny. Rozsah infarktového ložiska závisí především na místě uzávěru věnčité tepny a délce trvání tohoto uzávěru.

V České republice infarkt každoročně postihne cca 40 000 lidí, pro 25 % z nich končí vážnými komplikacemi nebo úmrtím.

Srdce potřebuje ke své činnosti neustálý přísun kyslíku, který mu přivádí právě koronární tepny. Při kritickém zúžení koronární tepny či při jejím uzávěru dochází poměrně rychle ke ztrátě kontraktilní schopnosti postižené oblasti. Pokud je tato infarktová oblast velká, může se projevit srdečním selháváním, kdy srdce nedokáže zajistit efektivní cirkulaci krve přes ostatní orgány. I slabý infarkt však může být život ohrožující – pokud se v infarktovém ložisku vytvoří nebezpečné arytmie (zejm. fibrilace komor, komorové tachykardie, či naopak významné pauzy a bradykardie). Dobrá zpráva je, že infarkt myokardu je obvykle natolik bolestivý a nekomfortní stav, že pacienty obvykle ‚donutí‘ situaci urychleně řešit,“ uvádí MUDr. Lucia Barčiaková, kardioložka z EUC Kliniky Praha – Šustova.

Pokud není krevní proud přes koronární tepny obnoven v krátkém čase (cca do 2 hodin), dochází k nevratnému odumření infarktem postižených srdečních buněk.

„Nekrotická místa se následně hojí jizvou. Jizevnatá tkáň už nikdy nebude mít vlastnosti původních svalových vláken, nemá schopnost kontrakcí a může tím snižovat celkovou výkonnost srdce“, vysvětluje MUDr. Lucia Barčiaková.

Infarkt myokardu: Příčiny
Infarkt myokardu nejčastěji vzniká na podkladě aterosklerózy neboli kornatění věnčitých tepen. Při ateroskleróze dochází ke zužování, deformacím a ucpávání tepen vlivem ukládání cholesterolu, které je provázeno zánětlivým procesem ve stěně tepen. Bezprostřední příčinou infarktu myokardu bývá prasknutí aterosklerotického plátu s následným vznikem krevní sraženiny (neboli trombu) uvnitř tepny. Vedle aterosklerózy mohou vzácně vést k infarktu i další onemocnění:

  • vaskulitida – zánětlivé onemocnění postihující cévy (zejména tepny)
  • embolie v systému koronárních cév, např. při infekční endokarditidě nebo tromboembolismu
  • vrozené vady cév
  • disekující aneurysma aorty – stav, při němž dojde k natržení vnitřní stěny aorty
  • přetrvávající cévní křeče – ty mohou být způsobeny spontánně, ale i pod vlivem některých stimulačních drog
  • tako-tsubo kardiomyopatie – má vliv na vznik stresového infarktu po silném náhlém stresovém podnětu u predisponovaných jedinců

K sekundárním infarktům pak dochází vlivem nepřiměřené srdeční zátěže například při metabolickém rozvratu, sepsi, velkém krvácení, tachyarytmiích nebo periprocedurálně při srdečních zákrocích.

Při ateroskleróze dochází ke zužování, deformacím a ucpávání tepen vlivem ukládání cholesterolu, které je provázeno zánětlivým procesem ve stěně tepen.

Rizikové faktory infarktu
Mezi rizikové faktory, které mohou způsobit akutní infarkt myokardu, se obecně řadí:

  • věk (u mužů se od 45 let věku riziko infarktu lineárně zvyšuje, u žen je zpočátku nižší, po menopauze se rizikovost poměrně rychle srovná s mužskou populací)
  • genetické predispozice
  • přítomnost neléčeného vysokého krevního tlaku
  • vysoký cholesterol či triacylglyceroly v krvi
  • cukrovka
  • kouření
  • obezita
  • socioekonomický status
  • celkově nezdravá životospráva (nesprávná skladba jídelníčku, absence pravidelného pohybu a spánku, přemíra stresu, dlouhodobé užívání některých návykových látek)

Příznaky infarktu myokardu
V některých případech se infarkt projeví rychlým nástupem bolesti nebo srdeční zástavou, jindy dochází k jakémusi upozornění s předstihem několika hodin až dní. U zhruba 20 % pacientů jsou projevy infarktu takzvaně atypické. V méně než desetině případů je pak infarkt bezpříznakový, tzv. tichý infarkt myokardu. Typicky se však projevuje následovně:

  • tupá, tlaková, krutá, svíravá či pálivá bolest za hrudní kostí znemožňující vykonávat namáhavější činnost
  • bolest může vyzařovat (zpravidla) do levé paže, krku, čelisti, zad
  • trvá dále než 15 minut
  • nereaguje na změnu polohy postiženého a zcela nepomáhá ani podání nitrátů
  • může být provázena pocením, bušením srdce, akutní dušností, nevolností, zvracením, neklidem, úzkostí či zmateností

V nejtěžších případech může postižený upadnout do bezvědomí následkem srdeční zástavy. Jak již bylo řečeno, infarkt může být příčinou náhlého úmrtí následkem protržení srdeční stěny, vážné poruchy srdečního rytmu nebo rozsáhlého postižení srdeční svaloviny.

Dělení infarktu myokardu
Infarkt lze dělit dle jeho lokalizace, která závisí na oblasti zásobované postiženými věnčitými tepnami, a to následovně:

  1. infarkt přední stěny levé komory srdeční – nejčastější forma infarktu
  2. infarkt boční stěny levé komory srdeční
  3. infarkt zadní stěny levé komory srdeční – může zasáhnout sinoatriální uzel, tedy přirozený pacemaker určující srdeční rytmus
  4. infarkt spodní stěny levé komory srdeční
  5. infarkt pravé komory

Dále je možno infarkty dělit dle stupně postižení srdeční stěny, a to na:

transmurální – postihují celou tloušťku srdeční stěny

netransmurální – postihují srdeční sval jen do určité hloubky

Další dělení se opírá o EKG obraz, kdy se rozlišuje infarkt bez elevací ST segmentu či jiných ekvivalentů (tzv. raménkových blokád) nebo s nimi.

V neposlední řadě dělíme infarkt na akutní a subakutní (pokračující).

Diagnostika a léčba infarktu myokardu
Diagnostika infarktu myokardu není vždy snadná a mnohdy vyžaduje kombinaci různých vyšetření. Klíčovým je průkaz nekrózy v krvi pomocí troponinu. Dnešní velmi senzitivní laboratorní metody dokáží zachytit už nepatrnou nekrózu myokardiálních buněk, pokud došlo k inzultu v dostatečném časovém odstupu od odběru vzorku. I při negativním výsledku troponinu z krve a přetrvávajícím podezření na infarkt se proto odebírá krev na troponin sekvenčně k finální verifikaci. Další velmi důležitou diagnostickou metodou infarktu myokardu je vyšetření EKG. EKG je dostupné už v záchrance při prvním kontaktu zdravotníků s pacientem. V případě typických bolestí na hrudi a nálezu typického „infarktového“ EKG obrazu typu ‚STEMI‘ již není nutné vyčkávat na potvrzující výsledky laboratoře a EKG samotné je v takovém případě vstupenkou na sál. Limitací EKG nálezu však může být mnoho, a proto EKG není primární metodou, která by mohla infarkt myokardu u pacienta s typickou bolestí na hrudi sama o sobě vyloučit,“ vysvětluje MUDr. Barčiaková.

Cíl léčby
Cílem léčby infarktu myokardu je co nejrychlejší obnovení normálního průtoku v postižené koronární tepně, tzn. okamžitý transport postiženého do specializovaného kardiocentra, které provádí koronární katetrizaci. Ta se operuje přístupem přes stehenní či radiální tepnu. Pomocí srdečních cévek a dalšího speciálního instrumentária lze zprůchodnit uzavřenou/zúženou tepnu, rozšířit ji a většinou též zavést koronární stenty, které udržují průchodnost tepny. Tento zákrok se nazývá koronární angioplastika, případně koronární stenting.

Při včasném zákroku je pak možná záchrana či zmenšení infarktového ložiska. U některých případů je nutná srdeční operace, která pomocí koronárních bypassů (přemostění) zajistí přívod krve do postižených oblastí. Srdeční operace může být indikována i jako první metoda léčby, a to při závažném nálezu nebo nemožnosti provedení angioplastiky. Nedílnou součástí léčby je též léčba medikamentózní, která je trvalá.

„Pacient je po nekomplikovaném infarktu hospitalizován na monitorovaném lůžku obvykle prvních 24–48 hodin z důvodu možných arytmických a postprocedurálních komplikací. Délka hospitalizace závisí na rozsahu infarktu a celkovém stavu pacienta. Při propuštění z nemocnice má pacient nastaven léčebný plán, který následně se svým ambulantním kardiologem upravuje podle vývoje potíží a nálezů,“ dodává MUDr. Lucia Barčiaková.

Infarkt myokardu – první pomoc
Podmínkou záchrany je včasné poskytnutí první pomoci. Pokud se ocitnete v situaci, kdy je potřeba pomoci osobě pravděpodobně postižené infarktem, postupujte následovně:

1. Volejte linku 155 a zůstaňte s pacientem až do příjezdu záchranky.

Upadne-li postižený do bezvědomí, volejte 155, a pokud pacient nedýchá, provádějte nepřímou masáž srdce (o frekvenci 100 stlačení hrudníku za minutu).

Během resuscitace oslovte konkrétní kolemjdoucí osobu, aby vás v resuscitaci vystřídala. Nepřímá srdeční masáž je fyzicky mimořádně náročná, proto se cca každé 2 minuty střídejte.

2. Pacienta sami nikam neodvážejte, vyčkejte na příjezd záchranky.

Pacient by se měl do kardiocentra dostat co nejrychleji, optimálně do 1 hodiny od vzniku bolestí na hrudi. Pokud se nedostane k lékaři včas, srdce může být vážně poškozeno.

Následky, rehabilitace a život po infarktu
Infarkt myokardu může mít řadu závažných následků. Nejčastěji je to přechodné nebo trvalé snížení výkonnosti srdce, poinfarktová vada mitrální chlopně a v těch nejvážnějších případech může být infarkt bezprostřední příčinou smrti. Kromě této krajní možnosti se pak setkáváme i s dalšími následky:

  1. perikarditida, tedy zánět osrdečníku
  2. nástěnné tromby a jejich potenciální embolizace – krevní sraženiny vznikající nejčastěji v levé komoře a nasedající na její vnitřní stěnu zevnitř
  3. aneurysma levé komory – výduť stěny levé komory
  4. ruptura myokardu – protržení stěny srdce

„Pacient, který už jednou prodělal infarkt myokardu, je významně ohrožen rizikem dalších infarktů či jiných kardiovaskulárních příhod. Proto po prvotním ošetření koronárních tepen stentem nebo po bypassech následuje celoživotní farmakologická léčba, která má vcelku jednoduché cíle – nedostat další infarkt, snížit riziko úmrtí na kardiovaskulární nemoci a cítit se co nejlépe. V prvním roce po infarktu je navíc pacient ohrožen i možnou komplikací – trombózou samotného stentu, při němž je riziko recidivy infarktu ve stejném místě, které už bylo jednou ošetřeno. Této nemilé komplikaci dnes velmi efektivně zabraňují specifické protisrážlivé preparáty a jejich kombinace. Zároveň je potřeba minimalizovat rizika potenciálních nežádoucích účinků některých léků. A v neposlední řadě – při velké nekróze myokardu, která vyústila v chronické srdeční selhávání, jsou-li tedy následky infarktu trvalé, je klíčové pomocí farmakoterapie udržovat cirkulaci v takovém stavu, aby byly všechny orgány co možná nejspokojenější a pacient se cítil co nejméně limitován,“ dodává MUDr. Lucia Barčiaková.

Rehabilitace po prodělaném infarktu se zaměřuje hlavně na pohybové aktivity a úpravu životního stylu. Jakmile to stav pacienta umožňuje, jsou mu doporučena následující režimová opatření.

  • Zákaz kouření: Chemikálie v cigaretách nepříznivě působí na stěnu cév, kuřáci proto mnohem častěji trpí ischemickou chorobou srdeční, přičemž přestat kouřit znamená snížit riziko infarktu na polovinu.
  • Vhodná dieta a životospráva: Zdravý životní styl a stravování významně snižují nebezpečí následných srdečních problémů.
  • Snižování cholesterolu: Cholesterol je zapojen do tvorby plátů, které se usazují ve stěně cév a zužují je, jeho hladina se upravuje dietou a léky.
  • Omezení alkoholu: Nejlepší je úplné vynechání alkoholu. Zprvu alkohol interaguje s podávanými léky po infarktu, obecně však není vhodný pro nervovou soustavu či játra. Pozitivní vliv na tepny nepřevyšuje rizika spojená s dlouhodobým užíváním alkoholu v jakémkoliv množství.
  • Přizpůsobení tělesné aktivity: Nejdříve se doporučují kratší procházky, později lze fyzickou aktivitu postupně zvyšovat: od cca 20 až 30 minut chůze denně až na pohyb střední intenzity, je však nutné vyřadit činnosti vyžadující nárazově velké úsilí.
  • Léčba vysokého krevního tlaku: Jde o hlavní rizikový faktor srdečních onemocnění, je nutné jej měřit pravidelně.
  • Minimalizace stresu: Návrat do práce je možný zhruba po 1 až 3 měsících, dle druhu zaměstnání. Je-li vykonávání práce ze zdravotního hlediska nevhodné, lze zažádat o částečný invalidní důchod.
  • Dobrá korekce dalších přidružených nemocí: Týká se zejména diabetu, obezity a plicních nemocí.

Prevence infarktu myokardu
Riziko infarktu roste s počtem a intenzitou jednotlivých rizikových faktorů. Nejlepším způsobem prevence je tedy minimalizace ovlivnitelných rizikových faktorů (kouření, léčba vysokého krevního tlaku, cholesterolu a diabetu, nevhodná strava, nadváha, nedostatek pohybu, stres).

V některých případech je dědičná predispozice ke kardiovaskulárním nemocem natolik významná, že ani dokonalou životosprávou se případnému infarktu pacient neubrání zcela.

Důležité jsou též preventivní lékařské prohlídky se zaměřením na rizikové faktory, které v danou chvíli způsobují jen malé či dosud nepovšimnuté potíže (vysoký krevní tlak, zvýšené hladiny lipidů v krvi, začínající cukrovka, obezita). Jsou-li tyto faktory identifikovány a včas léčeny, riziko infarktu lze významně snížit.

V případě, že pocítíte příznaky značící infarkt, neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc. Ohledně preventivní konzultace rizikových faktorů pro kardiovaskulární nemoci nebo péče po infarktu myokardu se můžete obrátit také na odborníky z klinik EUC.

Zdroj: www.euc.cz