Brigita jela do Varanasi s misí. Měla navštívit nemocnici s infekčními nemocemi, hledala tam mecenáše pro leprostanici. U řeholních zdravotních sester měla nalézt pro nás obě nocleh.
Tato nemocnice ležela nedaleko Malviya mostu.
Já jsem chtěla poznat Varanasi a Ganghu Ma, Matku Ganghu, a malovat indické ženy.
Paní Pyz nás odvezla na Raipurské nádraží, kde jsme odjely přes Jabalpur, kde žijí polské řeholnice, které pomáhají v Jeevodayi, do Khajuraho.
Khajuráho je proslavené nádhernými chrámy a sochařskými skvosty, slavnostmi tance a zpěvu. Zde jsme přenocovaly na podlaze v čekárně pro ženy a děti.
Bylo to demokratické místo. Mísily se zde muslimské ženy a ženy indické, které si na rozprostřeném šálu hrály se svými dětmi. Do noci chřestily stříbrnými náramky na zápěstích a kotnících. V hluboké noci si jedna z muslimských žen klekla na ručně tkaný koberec a u otevřeného okna se klaněla k svému bohu.
Anglicky mluvící ženy a dívky mne zdravily „hi.“
Ve společnosti Brigity mne opustil pocit ohrožení. Zvědavé pohledy domorodců mne zneklidňovaly. Vraždy a loupežné přepady cizinců jsou v Indii běžné, i když jsou za vraždu západní ženy vysoké tresty.
Ve vesničkách se stále upalují vdovy, „sati“ po manželovi, který zemřel. Tak kruté jsou tradice k oslabené ženě.
V regionálním raipurském časopisu jsem se dočítala až příliš často o domácím násilí na ženách.
Kolik případů znásilnění asi nebylo zveřejněno...
Paní Yz, která žila v Indii již delší dobu, hovořila o tabu mlčení, které je kolem týraných žen.
Nádraží v Khajuharo ožilo v ranních hodinách turisty a domorodci.
Vlak do Varanasi byl jako většina vlaků v Indii z doby vlády britského impéria, takže jsme měly s Brigitou strach, aby vůbec dojel a lokomotiva se nerozsypala na cestě.
Cestující tvořily skupiny Indek a indický manželský pár, který jedl rukama čapáti s omáčkou, z nádob z nerez servisu.
Indická maminka sušila šátečky mokré od batolete v okně kupé. Dítě si hrálo s jejím tlustým copem.
Projížděly jsme vesnicemi s barevnými rumpály na vodu obklopené ženami, které se snažily vodu napumpovat.
Monzunové deště nás provázely celou cestu.
V polích zasazovali Indové a Indky zelené sazenice rýže do půdy ponořené ve vodě.
Přejely jsme velkou řeku tvořící povodí posvátné řeky Gangy, ve které plavaly krávy a telata s hlavami zvednutými nad vodou.
Kolem stavení stavěných z hlíny, malty a kamenů jsme viděly viděly velmi málo koní.
Vesničané spíše pěstovali prasata.
Na horizontu rýžového pole jsem viděla ubíhající unikátní scénu dvou mužů při cvicích, snad karate. Jeden byl v bílém judistickém oděvu se žlutým opaskem a oproti němu muž v civilním oděvu.
Nad polem se vznášely formace supů.
Ulice města byly poloprázdné a označené hindsky.
Brigita přivolala pokřikujícího rikšu, který nás vezl do třídy „Grand trunk road“, kde Brigita vystoupila u nemocnice „Infection desease hospital“.
Já jsem pokračovala s rikšou k Malviya mostu.
Toto posvátné místo na břehu Gangy bylo v ranních hodinách opuštěné.
Po mostě vedl Ind velblouda.
Paláce maharádžů „ghaty“ byly opuštěné.
Odpočívající rikša mi nabízel betel ke žvýkaní. Odmítla jsem.
Drápaté opičky přeskakovaly z větve na větev.
Pomalu přicházely Indky k řece, koupaly se a praly prádlo.
Později zde bylo plno místních obyvatel i cestovatelů.
Při návratu k Brigitě do nemocnice jsem se zastavila v „muslimském centru“.
Kreslila jsem řeznické krámky, plné vepřového a hovězího masa, a unikátní textilní dílny s horizontálními stavy, na kterých se tkaly hedvábné a vlněné textilie.
Zahalené muslimské ženy se mihly chodbou.
Po skončení pobytu ve Varanasi jsme s Brigitou odjely vlakem do Raipuru, kde jsme se rozloučily.
Brigita pokračovala do Jevodayi a já do Bombaye a na letiště Sahara.
Loučím se s Vámi indické ženy a chci se k Vám vrátit!
Nový komentář
Komentáře
Indie ani náhodou
Ťapina: možná máš pravdu, asi je to tak.
Proč by měly oceňovat lepší hygienu? Jsou zvyklé na místní hygienické podmínky a hned tak je tam něco neskolí, to jenom když tam přijede našinec, tak hned s něčím lehne. Proč by sakra měly chtít být přecitlivělé, jako jsme my?
man-mimo: máš povolení citovat?
Jinak, já mylsím, že hygienu možná fakt jo, ale naši kulturu bych jim nikdy nenutila, už jsem se tady o tom kdysi rozohňovala.
Andula: no, třeba tohle "23.11. 2003 - Andula (Odpovědět) (Poslat vzkaz) Jarunka: ale lepší hygienu by možná ocenily" beru jako náznak
man-mimo: je, to se ale pleteš, já jsem nikdy a nikde neřekla, že náš způsob života je ten správný
Andula: a proč si myslíš, že zrovna tenhle (náš) způsob života je ten správný?
man-mimo: výchova je jedna vec, hygiena druha ne?
Andula: proč by měly? Jak píše Jarunka ...
Jarunka: ale lepší hygienu by možná ocenily
Kocicka: jenomze ty zeny neznaji nic jineho a jsou takto vychovany. Neciti se diskriminovane.
jemi jich tam líto, mizerná hygiena, zákony a zacházený z ženami
man-mimo: myslíš třeba nějaké zauzlování se?
Andula: ale můžeš si při ní nějakou způsobit - tělesnou
Simba: to ale nejsou úchylky
man-mimo: to by mohlo být zajímavé, ty indické sex. úchylky .... to indové mají kámasutru, ne?
Ten clanek je opravdu divny. Vse je nacato, nic neni dokonceno
Jako pribeh se mi to nezda stastne napsane
man-mimo: huh, vyšší matematika takhle po ránu?
Zase tak male procento to nebude
Andula: já? Podívej se na počty příspěvků pod články. A potom si spočítej procenta mých příspěvků v tom kterém počtu
Netvrdím, že to bude úplně přesný, ale orientačně se to odhadnout dá