Indická svatba na vlastní kůži

Se začátkem měsíce listopadu se v Dillí se svatbami roztrhl pytel.
Podle místních astrologů totiž začalo vhodné období pro uzavírání šťastných sňatků, takže jsem obdržela hned několik pozvánek na svatbu.

Během jednoho měsíce se vdávala sestra mého studenta Anila, ženili se bratr studenta Taranžíta, syn sekretářky naší fakulty slovanských jazyků a nakonec i jeden z mých studentů, Pankadž… Ale jak tohle všechno stihnout?
Pozvání na svatbu se těžko odmítá, zvláště když jsem jako evropská učitelka na místní univerzitě pro Indy vážená osoba a všem záleží na tom, abych právě já svatbu navštívila. Nezbývalo mi tedy, než si sehnat vhodné oblečení, zjistit, jaké svatební dárky se v Indii kupují, a rezervovat si celé dny na svatební veselice.

Indická hinduisticka svatba vyžaduje velmi složité přípravy (viz můj minulý článek „Jak se dohaduje svatba v Indii“) a před hlavním svatebním ceremoniálem podstupují ženich i nevěsta nejrůznější předsvatební obřady.
Svatba se nekoná v chrámu nebo na úřadě, ale většinou přímo doma nebo v pronajatém domku s větším dvorem, který je nutný kvůli velkému počtu svatebčanů. Přijíždíme na místo konání svatby a já si poprvé v životě připadám jako filmová hvězda.
Vystupuji z auta a najednou se kolem mě nakupí spousta lidí, mezi nimi fotografové a kameramani, kteří fotí a natáčí... Jsem z toho trochu nervozní a oddychuji si, když se dav po chvilce přesune k někomu jinému.

Na prvni pohled mě omračuje počet lidí, kteří se svatebních oslav účastní – běžně se tu sejde sto až dvě stě lidí a mnozí z nich nevěstu ani ženicha osobně neznají, stejně jako já.
Zatímco ve větším sále hosté nepřetržitě konzumují obrovské množství pečlivě připraveného jídla – ovoce, zeleninové saláty, nejrůznější indická vegetariánská jidla {žádné maso, jsme na svatbě u hinduistů!}či přeslazené indické dezerty, v malém pokojíku opodál se na svou slavnou chvíli připravuje nevěsta. Obléká se do těžkého vyšívaného rudo-zlatého sárí, navleká si spoustu zlatých šperků, do vlasů si vpletá bílé květy a vsunuje svatební čelenku. Ruce, ozdobené henou, se jí třesou napětím a očekáváním.
Vždyť svého budoucího manžela potkala jen párkrát v doprovodu svých rodičů, brzy brzičko opustí svou rodinu a ... odejde s ním žít do cizího domu!

Z dálky je slyšet kapela a výskot, to pomalu přichází ženichův průvod.
Ženich sedí na bílém slavnostně ozdobeném koni, kolem dokola svatebčané tancují, dovádějí a k tanci ponoukají všechny kolemjdoucí.
Bubny bubnují, kapela hlasitě vyhrává, upocení přibuzní a přátelé ženicha házejí v rytmu svými těly sem a tam ... konečně už dorazili.

Nastává obřad.
Nevěsta s cudně sklopenýma očima a rozesmátý ženich usedají vedle sebe na nazdobená křesla a předávají si prsteny. Fotografové fotí, kamery bzučí.
Za chvilku snoubenci usedají na zem spolu s rodiči a knězem, který drmolivě odříkává mantry a ruce mladíka a dívky spojuje nití.
Ještě zbývá vyměnit si svatební květinové věnce a rituálně obejít společně několikrát dokolečka malý ohýnek ... a už jsou svoji.
Všichni hosté novomanželům žehnají za asistence neodbytných fotografů.
Každý pohyb musí být pečlivě zdokumentován!

Je pozdě večer, chystám se k odchodu.
Veselice ještě pokračuje dlouho do noci i další den, kdy nevěstu čeká rozloučení s přibuznými a slavnostní přivítání v novém domě manželovy rodiny.
Představuji si, jak bych se asi cítila na jejím místě.
Neznat dopředu svého manžela, jít bydlet do malého bytečku společně s tchýní a tchánem ... jak jsem ráda, že jsem se narodila v Evropě!