Čtenářka ifulinka přiznává, že byla drzá, líná, zaneprázdněná různými koníčky, protivná, nudně poslušná, ale i kamarádská a schopná pomoci...a mnohé z těchto vlastností jí prý zbyly do dospělosti

Zdravím všechny! Doba puberty se počítá od kolika let? Od doby, co si pamatuji, jsem byla vždy drzá. Teda už v první třídě. To ještě asi nemohu považovat, co? Ale drzost se mnou jde tak nějak stále bok po boku. S přibývajícími lety sice občas přemýšlím, než něco plácnu, ale občas se mi to nepovede a ona nemístná průpovídka doletí k uším nepatřičným. Já ji mohu myslet jakkoliv mile, či taky ne, ale většinou bývá pochopena jinak, o to hůře. To je nejspíš jedna z mých špatných vlastností, zakládala se na ní celá doba mého pubertálního věku.

Když mí kamarádi mohli být po večerech venku, já se na ně mohla leda dívat z okna, protože do osmi jsem musela být doma:-( Přísná výchova otce mi moc nedovolovala se s vrstevníky scházet. Každý víkend jsme trávili na chatě, kde taky nikdo mladší mých rodičů nebyl. Tudíž jsem měla plné zuby společnosti sestry a rodičů.

Byla jsem vděčná za každý víkend, kdy byl nějaký turnaj a já musela zůstat ve městě, což znamenalo jít ven s kamarády... Teda až po tom turnaji, tam jsem jela. Ale i přesto jsem si uměla najít slabá místa ve výchově, zvláště, když naši byli na zahrádce dlouho a já vykecávala a randila před barákem. Mohla jsem si to dovolit, neboť jsem měla o jejich příchodu docela přehled a náskok, když jsem je zahlídla přicházet domů z dáli. Měla jsem to vychytané, v mém pokoji se svítilo a já „byla doma celou dobu“... Nebo jsem chodila z treninků místo v osm už v sedm, abych měla hodinku na rande. No to bylo fajn, když to bylo dvakrát týdně... Nějak jsem se v tom naučila chodit. A nezměnilo se to ani různými scénami doma, když mne naši přistihli. Asi jsem je uměla ukecat.

Rodiče se rozvedli, když mi bylo 15, tehdy mi moc pomohl tehdejší přítel. Zůstala jsem se ségrou a s mamkou. Mami mi začala dovolovat delší vycházky, mohla jsem i na nějakou tu zábavu. Tato volnější výchova mi vyhovovala a já nikdy neměla pak sklony k nějakým neposlušnostem a lumpárnám. Byla jsem v podstatě hodná holka... Mami mi věřila a já se snažila daná pravidla dodržovat. Asi jsem trochu vyšlapala cestu mladší sestře.

Ona volnost dostala dříve a začala malinko vlčit. Největší průšvih byl, když její kamarádky v devítce nevěděly, jak zamaskovat neomluvené hodiny a to naše tele (sorry, švica) šlo s nimi do parku, kde třídní knihu zapálily... TO bylo vzrůšo. Tehdy mi mami děkovala, že jsem byla hodná a tyhle patálie si musí užívat jen jednou... No co? Stejně se s námi nikdy nenudila, když i ve skoro dospělém věku jsme byly schopny se servat jako koně.
Závěrem: byla jsem drzá, líná, zaneprázdněná různými koníčky, protivná, nudně poslušná, ale i kamarádská a schopná pomoci... Těžko sama mohu soudit, co z toho mi zbylo. Od každého jistě díl. Větší, či menší. Myslím, že i dnes jsou dny, kdy jsem ochotna přiznat, že se do řad adolescentů ještě mohu řadit, ale přesto musím již vypadat dospěle...

Krásný den přeje Ifulinkaa

P.S. závěrem posílám písničku, která mne celá ta léta doprovázela... Protože... když máš doma problém, když fotra s matkou berou staré mindráky...

Díky za příspěvek i za dobrý nápad s písničkou

A co vy, milé ženy-in? Napíšete nám také něco o tom, jaká jste byla „puberťačka“? Co jste vyváděla, čím byla vaše puberta typická? Jak ji „snášeli“ vaši rodiče? Byla jste pěkné kvítko, nebo hodná holčička, která pubertou prošla, ani nevěděla jak? Máte už děti v pubertě? Jak to prožíváte?

Napište nám na dnešní téma „Jaká jsem byla puberťačka“ na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama